Sharlay
komentáře u knih
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Tuto knížku bych skoro nazval povinnou četbou. Bystré a hlavně nosné postřehy, všechna fakta v dokonalých souvislostech, text otevírá oči jako málokterý jiný, navíc je velice čtivý. Kolikrát se mi zatajoval dech, jak trefné a trochu palčivé poznámky hlavně k dnešní době pan Tabery má. Kdyby si tuto knihu přečetl každý v naší zemi, jistě by se situace naší současné společnosti obrátila k lepšímu. Glosátor par excellance, to je Erik Tabery.
Každá věc ať dospěje na své místo
Sylvie Richterová
Takto nízké hodnocení této knihy mi přijde pro uživatele této databáze ostudné.
Tajný agent
Joseph Conrad
Nemůžu si pomoct, ale kniha mě spíše nudila. Byla enormě rozvleklá, což by mi nevadilo, popis psychologických procesů postav není nikdy na škodu, ale v podstatě se žádné postavy nechovají ligicky, jejich pohnutky jsou přes obsáhlý popis vnitřních dějů nelogické a dílo nijak negraduje, v podstatě jak začalo, tak skončilo. Žádná zajímavá pasáž, popis reálií nevěrohodný a postavy bez jakékoliv plasticity.
Povídky z Ještěda
Karolina Světlá (p)
V díle Karolíny Světlé moc pěkný výbor povídek, kulminující a předznamenávající některé z jejích vrcholných románů. Kupodivu dvě ze šesti povídek končí happy endem a jedna také (ovšem hořkosladce). I v krátkém formátu je Světlá výbornou spisovatelkou, plně nedoceněnou a neprávem širším čtenářstvem opomíjenou.
Prvotiny
Jakub Deml
O vydání sebraných spisů Jakuba Demla bylo už řečeno a napsáno mnohé. Jsem velmi zvědav jak to celé pod záštitou Academie dopadne...
Kameni, přicházíš...
Vladimír Holan
Geniální. Jedním slovem geniální. Absolutní vrchol Holanovy lyriky 30. let. Záběrem témat a motivů je sbírka Kameni, přicházíš... skvostem české poezie 20. století.
Triumf smrti
Vladimír Holan
Verze, kterou jsem přečetl byla tou definitivní, z roku 1965, která byla Holanem naposledy upravena pro účel vydání v prvním svazku jeho Sebraných spisů. Narozdíl od Vanutí, jeho následující sbírky, je Triumf smrti svou lyrickou abstraktností spíše jen velmi mladší sestrou. Kupodivu pro interpretaci není Triumf smrti takovým oříškem, jako Holanova tvorba následujících patnácti let. Autor zcela transparentně básní o svém mládí (dokonce ve pro mne velmi překvapivém impresionistickém duchu), reflektuje svůj milostný vztah se Sonjou Špálovou a samozřejmě hluboce rozjímá nad životem a smrtí. Jedinou záhadou pro mne zůstává duch skladby Zmizelá katedrála. Ač jsem plně přesvědčen, že surrealismus je Holanovi cizí, nemohu se ani po několikátém přečtení dobrat opravdové náplně Zmizelé katedrály. Přiznávám, že ta je patrně zcela nerozluštitelná. Odborná literatura je co se týče Zmizelé katedrály vcelku zajedno, že její obsah se týká nenaplněné a ukončené lásky, ale Bože, veršů je v ní tolik a skoro žádný nejde rozluštit, že mám pocit, že literární věda tiše mlčí a čeká na vykladače, který Zmizelou katedrálu opravdu pochopí a vysvětlí.
Smějící se slzy - aneb soukromý život Jana Wericha
František Cinger
Éře Osvobozeného divadla se kniha příliš nevěnuje, zato období amerického exilu Werichova života je zde popsáno lépe, než v leckterých publikacích jiných.
Vladimír Holan Básník
Vladimír Křivánek
Příliš populárně zpracovaná monografie, která mnoho nových úhlů pohledu na Holanovo dílo nenabízí. Spíše než text sám je obdivuhodná obrazová složka příloh. Žádný pozoruhodný nebo zajímavý vhled na Holanovu poezii zde Křivánek nepřináší. Škoda.
Holaniana
Vladimír Justl
Poměrně nepříliš široké, ale bezesporu výborné studie o Holanovi a jeho monolitickém díle. Toto souborné vydání Justlových pojednání je pro českou literární vědu důležitým počinem.
Vladimír Holan, bibliotékář Boha (Praha 1905–1980).
Xavier Galmiche
Skvělá monografie, možná nejlepší práce o Holanovi, která u nás vyšla...
Terezka Planetová
Vladimír Holan
Pravděpodobně jedna z nejkrásnějších poém Holanových. Zásadní dílo pro jeho poetiku a veskrze kulminační bod veškeré jeho tvorby od dvacátých do čtyřicátých let.
Bajaja
Vladimír Holan
Brát Bajaju pouze jako striktně dětskou poezii není úplně transparentní s přihlédnutím k faktu, že tuto sbírku takto nejde výlučně interpretovat. Přesto je to četba pro děti nanejvýše působivá, je to poezie z dětského světa, mísí se v ní dětské fantazijní vidění světa společně s obyčejnými starostmi a zážitky, na které jsou děti zvyklé, jako jsou Vánoce, výlety, pouť, návštěva babičky, hraní si. Přes svůj pohádkový název si Bajaja nic víc z pohádkového tuskula dětské literatury nenese. Jde o dětský život (trochu i o život rodiče) a tak jak ho děti vnímají. Zároveň je to pro Holana trochu i poslání se zamýšlet právě nad dětmi a nad jejich budoucností.
Bajaja
Vladimír Holan
Sbírka Bajaja vyšla v roce 1955 a na jejím vydání se podíleli Ladislav Fikar a Jaroslav Hiršal. Holan se nikdy dříve o dětskou poezii nepokoušel. Oproštěna od složitosti Holanova sbírka určitě je, nicméně o zcela typickou dětskou poezii v žádném případě nejde. Přes znaky spadající do modelu veršů určených pro děti a přes rýmovou a hravou strukturu, Bajaja je především autobiografickým počinem samotného Holana, ve kterém reflektuje předně svůj vztah se svou dcerou Kateřinou. Přes radostnost, kterou v básních můžeme najít, a která má hlavní rys, kvůli kterému Bajaja spadá do intencionální dětské literatury, sbírka má v sobě zakódované aspekty Holanova života, které jsou spíše ponuré a vyjevují krutost osudu, který byl básníkovi a jeho rodině nedobrovolně přisouzen. Hlavním zřetelem je především dceřino onemocnění Downovou chorobou. Holan dceřino onemocnění velice těžce nesl, přesto ho dokázal v Bajajovi vylíčit symbolicky a především s pocitem, že dceru stále miluje a ochraňuje ji. Sbírka začíná a zároveň končí motivem společného čtení poezie. „Do školy ještě nechodíš / však slýchávám teď o tobě, / že říkáváš prý nahlas již: / Jedna a jedna, to jsou dvě. // Protože touto poučkou / z nás dvou si není žádný jist, vedeš mne k veršům ručkou svou: / „Pojď, budeme si raděj číst!“ “ Krátké oproštění od reálného světa a útěk do poezie je zde patrně jakousi útěchou, která Holanovi občas zbývala, byla-li někdy vnitřní bolest příliš hluboká. Název sbírky Bajaja samozřejmě svým pojmenováním odkazuje k pohádce Boženy Němcové, nicméně v pojetí Vladimíra Holana je to pouze připodobnění k Josefu Dobrovskému a potažmo i k sobě samému. Jak Dobrovský, tak Holan jsou vedle Jana Wericha nejznámější lidé, kteří obývali dům U Sovových mlýnů 7/501 na Kampě v Praze. „Kampa? Ach ano, děvenko má, / princ Bajaja tu býval doma…“ Holan se cítil jako rytíř, jenž má svou dceru Kateřinu ochraňovat, zároveň však odkazuje i na Dobrovského, možná jako na ochránce českého jazyka a literatury. Takovýto národní odkaz není ve sbírce Bajaja ojedinělý, v šesté básni sbírky je zmíněn Jan Neruda v podobě sochy pod Petřínem. Zde už Holan symbolizuje opět sebe samého a především poukazuje na svůj vlastní úděl básníka. Když se ho dcera ptá: „A co je, tatíku, / básník?“ Holan po chvíli zamyšlení jasně odpovídá: „Děvenko, básník býti, / toť jako socha stát / v dešti a krupobití, / a přece milovat…“ Neexistuje důvod proč se nedomnívat, že takto by dítěti Holan co nejlépe mohl vyjevit co je to být básníkem, neboť z jeho tvorby i z životní dráhy je podobenství k dešti, krupobití a přec nejvřelejšímu citu vskutku výmluvné. Nejen tato skutečnost, ale i mnoho dalších básní z Bajaji v sobě nese takováto poodhalení z Holanova soukromí, která by bez faktických znalostí z jeho života bylo nemožno pochopit. Ukázkovým věcným příkladem může být časové zařazení jednotlivých básní dle jejich výpovědi. Básně jdou za sebou chronologicky a jsou výpovědí o časech v období listopadu 1952 až do dubna 1954. To lze zjistit ovšem pouze díky informaci o Kateřinině datu narození (27. dube 1949) a básni o jejích pátých narozeninách: „Pět svíčíček dnes slavně plane / na dortu ke tvým narozeninám. / Za oči blahem rozehrané / i za tvůj úsměv všechno dám.“ Holan jako vypravěč řadí svou dceru do pozice hlavní hrdinky celé sbírky, díky tomu je dítěti při čtení Bajaji právě Kateřina nejblíže. Dětský pohled na svět je v Bajajovi mnohokrát staven do popředí jako realita viděná odlišně od dospělých, někdy až dokonce naivně. To pravděpodobně měl Holan na mysli, už když kdysi prohlásil, že právě psaní dětských veršů ho naučilo dívat se na svět úplně jinak, nicméně jeho vlastní pohled na realitu se nějak nezměnil, pouze úhel tohoto pohledu. Stejně tak můžeme vnímat i pohled na závažnost dceřiny nemoci, která je jednou vyjevena pouze jako „nosánek trochu rozplesklý“ a posléze daleko krutěji a reálněji jako neschopnost naučit se jezdit na tříkolce nebo koloběžce, což Holan nakonec zjemňuje milosrdnou lží, že takové hračky jsou „jen pro kluky“. Ostatně jako milosrdnou lež dceři můžeme považovat i výše zmiňovaný verš o tom, že Kačenka do školy ještě nechodí, neboť bylo jasné už od jejího narození, že Kateřina do školy nikdy nepůjde. V dětské literatuře má takovéto eufemizování téměř vzácnou obdobu. Holan byl vždy mistrem ve schopnosti opisnosti a metafor, v tak jednoduché poezii jako je sbírka Bajaja však téměř všechny změny významu dokázal oholit na kost a přes svou velmi snadnou čitelnost jsou tyto verše při blízkém zkoumání znepokojivě ponuré. Jedinou výjimkou je pravděpodobně část věnující se období, kdy malá Kateřina trpěla horečkou. Zde se nejvíce projevují obavy o Katčin život, a to dokonce v souvislosti s nikdy ne zcela vyjasněným Holanovým postojem k víře v Boha. „Bože, proč stůňou děti? // A zdalipak je uzdravíš, / když lékař jenom léčí? / Můj život, prosím, vem si spíš, / jak před tebou tu klečí!“ Ochota sebeobětování je příliš důraznou, přece však ne nepochopitelnou, hlavně vezmeme-li v úvahu, že otázka víry v Boha byla u Holana vždy věcí spíše mystickou, nežli vyloženě religiózní. Krutou ironií je při přihlédnutí k této skutečnosti fakt, že Holan svou dceru nakonec o tři roky přežil, když zemřela v roce 1977.