Red_Fox Red_Fox komentáře u knih

☰ menu

Všichni lidé bratry jsou Všichni lidé bratry jsou Johannes Mario Simmel

Děj skáče ze současnosti do minulosti a postupně dává celý příběh smysl a dělá ho zajímavým. Naopak mi přišly strašně nezáživný pasáže o politice. Bohužel neměly až tak velký smysl, jak sem čekala, že mít na konci budou. Ale to bude možná i tím, že nejsem nadšenec politiky :) ...

22.07.2013 4 z 5


Jak nezabít manžela Jak nezabít manžela Pavel Verner

Do půlky knížky se nic velkého nedělo, ale vůbec to nevadilo, bylo to příjemné čtení a příběh se vyvíjel klidně. Pak nastal obrat, který chválím. No a konec? Ten mě fakt pobavil ! :D

30.06.2013 4 z 5


Když někdo blízký pije Když někdo blízký pije Claude Ühlinger

Díky téhle knížce sem se na alkoholismus dokázala podívat jinýma očima. Neobjevují se tu složité výrazy, kterým by laik nerozuměl. Svým způsobem se člověk doví co dělat, nebo spíš nedělat s alkoholikem ve své blízkosti. Ale je jen na samotným závislákovi, jestli se rozhodne změnit se.

30.06.2013 4 z 5


Jako my všechny Jako my všechny Cathy Kelly

Každá z hrdinek zažívá něco jinýho a tím, jak byla knížka rozsáhle napsaná, mi přišlo, jako kdyby byly spojený 3 různý příběhy dohromady. Nedokážu si vybrat, který z nich by byl samostatně nejlepší. Každý měl něco do sebe :)

30.06.2013 4 z 5


Spáči Spáči Lorenzo Carcaterra

Kniha je rozdělena na 3 hlavní části, což dává možnost hodnotit každou zvlášť. Nejdřív se seznámíme s hlavními hrdiny a jejich životem. Abychom viděli transformaci postav, tato část tu nemohla chybět, ocenila bych ji však kratší. Místy jsem se nudila. Navíc se tu začalo objevovat něco, čemu říkám žhavení, kdy autor píše stylem "to jsme ještě nevěděli, že nás čeká něco horšího". Připravuje čtenáře na nacházející události, místo aby jim dal nečekanou facku. Tohle se děje napříč celým příběhem, vždy mi to kazí zážitek z četby.

Druhá část knihy je surová, drsná, smutná. Nechápete, jak můžou být lidé vůči jiným takoví.

Závěr mě bavil nejvíc. Byla jsem zvědavá, jak se vše rozmotá, i když jsem měla pocit, že to bylo hodně o haluzi.

28.07.2023 4 z 5


Alchymie Alchymie Rory Sutherland

Kniha je čtivá, zábavná a uvolněná. Díky krátkým kapitolám se dá četba častěji přerušit, informace nechat vstřebat a zase začít bez nepříjemného navazování na rozečtenou stránku. To mi opravdu vyhovovalo.

Jedná se o inspirativní nástroj, který vám nedá jasný návod ke správnému marketingu, k němuž má často zdánlivě docela daleko. Což může být však zároveň i kámen úrazu, někdy zkrátka potřebujete navést jasným směrem. Tady spíše vhodné kroky hledáte, k jádru pudla se autor dostává prostřednictvím krátkých příběhů z běžného života i pracovní praxe. Kniha vás má podnítit k napaditosti a odvaze zkoušet v marketingu netradiční věci, dívat se na svět jinýma očima. Inspirovala mě, i když vím, že v pracovní sféře nepůjde o zásadní změny.

Nelíbily se mi negativní narážky na Richarda Dawkinse. Je v pořádku nesouhlasit s názory druhého, ale sem to zkrátka nepatřilo.

08.05.2023 4 z 5


Kronika rodu Medicejů - Kmotr z Florencie Kronika rodu Medicejů - Kmotr z Florencie Rainer M. Schröder

S druhým dílem ságy se opět vracíme do krásné Florencie, kde žije poněkud zestárlý Sandro Fontana s nejbližším příbuzenstvem. I přes to, že otěže vůdcovství Medicejů převzala mladší generace, zůstává jim věrným služebníkem a důležitým přítelem. Prostřednictvím jeho synů (a rebelského vnuka) je nám odkrýván další kus historie pánů Florencie.
Nejzajímavější postavou pro mě byl Giuliano, díky kterému se na celou slávu Medicejů můžeme dívat z trochu jiného úhlu pohledu. Bohatství a moc něco stojí a na lidi je vyvíjen obrovský tlak. I když jde jen o venkovský závod na koních, kde si nemůžete dovolit vyhrát…

20.03.2021 4 z 5


Tudorovci Tudorovci Tracy Borman

Tracy Borman je pro mě známé jméno díky dokumentárním pořadům na TV kanálu History. Ten mi dal naštěstí nějaký základ z tohoto období, lépe jsem se pak orientovala v ději a postavách. Kniha je velice propracovaná a detailní, seznámíte se tak nejen s členy Tudorovského rodu, ale místy i s pěšáky v podobě sloužících. Zajímavé bylo nahlédnutí do odvětví lékařství (léčení, porodů), kuchařství a stolování a celkově do života tehdejších šlechticů. Oceňuji fotografie a uvedení velkého množství zdrojů jako inspirace, kdy třeba tvorba Alison Weir skutečně stojí za přečtení.

I když mi pár věcí v knize chybělo a některé pasáže byly náročnější na čtení, Tracy si za tuto práci zaslouží obdiv.

29.11.2020 5 z 5


Rakovinu nevyléčíš Rakovinu nevyléčíš Denis Leary

Upřímně – Denis Leary byl pro mě doposud neznámý člověk, neměla jsem tedy ani tušení o jeho profesi. Začátek knihy pro mě byl šok. Vychvalování drog? Jako cože?! Chvilku mi trvalo zvyknout si na formu zpracování, naštěstí mi černý humor a sarkasmus nevadí. A že je ho tu požehnaně! Některá témata mi seděla víc, jiná míň. Místy se objevily části až překvapivě dojemné (jak Denis mluví o svém otci, případně o dětech, které přirovnal k prázdné schránce) a nebo trefné (úvahy o ne/jezení masa).

Na jednu stranu jeho psaná one man show uškodila písničkám (bez hudby nuda) a chybí atmosféra, která na takových vystoupeních zřejmě bývá. Na druhou stranu stojí za to si některé odstavce přečíst důkladně, v klidu a zamyslet se.

Co se týče zmiňovaných osob, většinu z nich jsem neznala. Přece jen jsem jiný ročník. Takže
velké díky za osvětu v zadní části knihy, rozšířilo mi to obzory.

02.05.2019 3 z 5


Plavovláska Plavovláska Mika Waltari

Dva neveselé příběhy. Bohužel mi přijde, že i přes veškerou snahu o hloubku oběma něco chybělo a necítila jsem s hlavními postavami moc velký soucit.

Plavovláska byla o těžkém životě mladé dívky, která se každým krokem dostávala do větších a větších sraček. Vidíme zde, jak prostředí, ve kterém dítě roste, dokáže ovlivnit jeho budoucí Já. Přesto si myslím, že si za hodně věcí mohla sama, vše bylo její rozhodnutí a mohla ovlivnit vývoj svého života.

Už nikdy nebude zítra - iritovalo mě opakování vět a střílení lahví nad mořem. :D
Přestože mě tento příběh bavil méně než Plavovláska, odnáším si z něj jednu myšlenku.

"Do duše mi vstoupil klid prohry. Je to jedinečný pocit, jako by člověk už nikdy nemohl nic ztratit, protože už ztratil všechno. Je to však také zrádný pocit, protože i potom je ještě mnoho co ztratit. Dokud člověk žije, není nikdy tak prázdný, aby neměl co ztratit."

26.09.2018 3 z 5