poselpulnoci komentáře u knih

Nový román Markéty Hejkalové rozhodně netrpí nedostatkem čtivosti, ale tím, že si za hlavního byť ne jediného vypravěče zvolila postavu při vší neobvyklosti překvapivě plochou a nevýraznou, její příběh postrádá někoho nebo něco, co by autorce umožnilo zachycený běh událostí a přehlídku lidských osudů nahlédnout z nečekané či alespoň svébytné perspektivy. Takhle si bohužel čtenář z knihy odnáší spíše povšechné dojmy a k tomu palčivý pocit, že se navzdory specifickým kulisám s podobným vyprávěním nesetkává v české literatuře zdaleka poprvé.

2 06.03.2023

Tatiana Țîbuleac ve svém románu velmi přesvědčivě vykreslila již zaniklý mikrosvět, který nepřežil rozpad Sovětského svazu a následné sílící národnostní konflikty v daném regionu, jejichž symbolem je dodnes problematické Podněstří. Za pozornost stojí rovněž výrazně ženská perspektiva celého vyprávění, v němž autorka tematizuje mnohé podoby utrpení, kterému ženy byly a stále jsou vystavovány, ať už v roli studentek, manželek nebo matek. Skleněná zahrada je tak po zásluze oceněným románem, který by i díky zdařilému překladu Jarmily Horákové rozhodně neměl uniknout pozornosti českých čtenářů a čtenářek.

3 06.03.2023

Třebaže je v nové knize Františka Tichého opět přítomen morální a etický apel, vštěpující čtenářům z řad mladé generace kýžené hodnoty či návyky, děje se tak v menší míře než dříve a edukativní stránka z románu tolik nevyčnívá. Naproti tomu výrazným a zdařile pojatým atributem se tu stává jazyk náctiletých hrdinů, hojně využívající zkratek, hovorových prvků či výpůjček z angličtiny, který ve výsledku působí nadmíru autenticky a zdařile ilustruje též zvolený časoprostor. Přičteme-li k tomu lehce schematickou, ale velmi napínavou zápletku, sympaticky tápajícího hlavního hrdinu, neobvykle propracované kulisy příběhu i čtenářsky vděčný žánr dystopie, představuje Rekrut 244 knihu, která by mohla zaujmout nejen cílovou skupinu 13+, ale i mnohé dospělé čtenáře.

1 06.03.2023

Množství témat a rovin, o nichž román Colsona Whiteheada pojednává, se bohužel odráží i v samotném textu a podepisuje se na jeho výsledné čtivosti místy působí rozvlekle, jindy zase trochu kostrbatě, o to víc v českém vydání, které by si zasloužilo pečlivější redakci. Četné odbočky nedovolují ponořit se hlouběji do vlastního děje a autorovo filozofování nad příznačnými rysy i neduhy dnešní západní a především americké společnosti je někdy až únavné. Přesto nelze jeho románu upřít originalitu a hloubku tím spíše v kontextu žánrové literatury, do níž Zóna Jedna alespoň formálně spadá.

1 06.03.2023

Marek Toman se i v nové knize osvědčuje jako nadaný vypravěč, kterému se daří v příběhu vyváženě propojit rovinu dějinnou a individuální. Skrze poutavé vyprávění o mladé ženě podřizující všechno zachování svého velkého tajemství tu ve výstižné zkratce vylíčil dění na Příbramsku zejména v letech 1945 až 1968, včetně komunistického převratu, pronásledování katolické církve a otevření uranových dolů, které byly v 50. letech součástí systému táborů nucených prací. Za pozornost jistě stojí i míra empatie a porozumění, kterou autor projevil při psaní své ženské hrdinky. Na druhou stranu jisté výhrady vzbuzuje samotná zápletka, točící se kolem onoho hrdinčina bedlivě střeženého tajemství a vystavující naši víru v realističnost čteného příběhu velmi těžké zkoušce.

2 06.03.2023

Kniha Stará škola je rozhodně velkým a příjemným překvapením na poli domácí fantastiky (z mého pohledu spíše pro mládež, ale autor i nakladatel to vidí jinak). Petr K. Procházka v ní zdařile spojil osvědčenou literární zápletku, jakou je odhalování tajemství známého rukopisu, s nadčasovým vyprávěním o souboji dobra a zla, příhodně zasazeným do ryze českých historických reálií a důmyslně naroubovaným na dvě zlomová období našich dějin. Svůj román zároveň obdařil množstvím rovin, témat a motivů, které dozajista mohou zaujmout četné čtenáře tedy pokud je neodradí zvolený žánr či rozsah přítomné knihy.

2 06.03.2023

Jan Štifter oplývá nesporným vypravěčským talentem, což v Pavích hodech dokládá hned několik postav obdařených osobitým charakterem i dalšími zajímavými atributy, stejně jako barvitě vylíčené prostředí východočeského maloměsta. Udělal by lépe, kdyby se spokojil jen se zachycením osudů jedné rodiny, poznamenaných dramatickými událostmi první poloviny dvacátého století, místo aby uprostřed vyprávění nečekaně přehodil výhybku směrem ke Slovenskému národnímu povstání? Jeho nová kniha v níž výjimečně upouští od svého oblíbeného konfrontování historie s dneškem by potom sice nevzbuzovala takové rozpaky, pokud jde o samotnou zápletku, avšak rázem by se stala jen další z řady románových kronik, jakých se dnes v tuzemské beletrii objevuje několik do roka.

7 06.03.2023

Přestože kniha Taková je Sarah pojednává o milostném vztahu dvou žen, které tu nadto procházejí nelehkým coming outem, zůstává v první řadě románem o lásce a její obrodné, ale též ničivé síle. O spalující touze, jež se neohlíží na pohlaví, stáří ani rodinné poměry a která dokáže lidem život vdechovat stejně jako brát. Pauline Delabroy-Allard dokázala napsat velký tragický milostný příběh, a přitom se vyvarovat patosu i cynismu. Pro mne strhující a podmanivý čtenářský zážitek...

06.03.2023

Hledání Olivera Phillipse je nejen odvážnou prvotinou, ale i prózou výrazně nedějovou, fragmentární, hraničící takřka s literaturou experimentální. Ostatně není divu k autorčiným oblíbeným autorům prý patří Georges Perec, Jorge Luis Borges nebo Raymond Queneau. A stejně jako díla těchto spisovatelů ani literární debut Anny Dorňákové není knihou po každého. Bez takových textů by ovšem literatura nebyla zdaleka tak fascinujícím světem a svět ochuzený o podobnou literaturu by byl podstatně fádnějším místem k životu.

1 06.03.2023

Nelze říci, že by samotný věrný přepis několikadenního soudního líčení z konce 19. století skýtal bůhvíjaký čtenářský zážitek. Rozhodně se však jedná o mimořádně cenný literární dokument, osvětlující mnohé rysy nejen dané doby, ale i samotného Oscara Wilda. Jeho výřečnost, za kterou jej publikum v soudním sále nezřídka odměňovalo smíchem, jeho estétství, které mu nedovolovalo stavět cokoli výše nežli umění, jeho touhu po kráse, kterou hledal napříč všemi vrstvami společnosti. A je také dokladem toho, že člověk vnitřně přesvědčený o své nevině, stejně jako umělec jistý si svým talentem, nesmí sklánět hlavu před pokrytectvím a průměrností i když mu někdy dá za pravdu teprve historie...

1 06.03.2023

Iva Hadj Moussa toho ve svém novém románu rozhodně nenabízí málo: zručně vyportrétovanou hlavní hrdinku, věrohodně zachycené prostředí českého venkova, poměrně napínavé odkrývání temné historie titulního domu i celé okolní vesnice a v neposlední řadě množství přiléhavých poznámek na téma spisovatelského řemesla či mezilidských vztahů. Přesto se zdá, že věnovala zbytečně mnoho energie i prostoru oné mysteriózní rovině své knihy, která se ukazuje být spíše vějičkou na čtenáře, jimž by nemusel stačit dobře napsaný venkovský román s tajemstvím.

4 06.03.2023