Zóna Jedna

03.06.2023

Z tejto knihy mrazí... pán Whitehead píše nie úplne čitateľne ( v ostatných jeho románoch tomu tak nie je), ale jeho vety sú znamenité, perfektný štýl a výborný preklad tomu dávajú tú správnu atmosféru. Priznám sa, že ja som Zónu jedna vnímal ako alegóriu na ľudské zlo. Tú myšlienku, ktorú vypichla užívateľka Tyet, dvakrát podčiarkujem, pretože som ju sem chcel prepísať aj ja.

06.03.2023

Množství témat a rovin, o nichž román Colsona Whiteheada pojednává, se bohužel odráží i v samotném textu a podepisuje se na jeho výsledné čtivosti místy působí rozvlekle, jindy zase trochu kostrbatě, o to víc v českém vydání, které by si zasloužilo pečlivější redakci. Četné odbočky nedovolují ponořit se hlouběji do vlastního děje a autorovo filozofování nad příznačnými rysy i neduhy dnešní západní a především americké společnosti je někdy až únavné. Přesto nelze jeho románu upřít originalitu a hloubku tím spíše v kontextu žánrové literatury, do níž Zóna Jedna alespoň formálně spadá.

30.12.2022

„Bolest se dala ubít. Smutek ne, ale drogy mu mohly alespoň na chvilku zavřít hubu. V pustinách bylo nemoudré vzít si piluli, protože to jste se pak už nemuseli probudit, kdy jste potřebovali, například škrábáním mrtvých hord na vrata stodoly, ale ve Šťastných akrech a podobně už byl jedinec nezatížen kletbou věčného bdění. Tu a tam vypustit den, sjet se tím či oním – zasloužili si to.“

Jakkoliv jde zřejmě za velkou louží o oceňovaný text a oceňovaného autora, mně se to tentokrát do vkusu příliš netrefilo. Nalákala mě bezesporu zajímavá anotace, bohužel v mém případě samotný text poněkud pokulhává ve splnění vysokých očekávání.
Začátek je skvělý. Zábavný styl psaní, plný obrazů, živý text, živý (vlastně mrtvý) svět. Je to zombieárna, styl psaní je neotřelý, charakteristický rychlými změnami tempa, děje, obrazů. Jenže to počáteční nadšení u mě velmi rychle vyprchalo a ten styl je prostě celkově prazvláštní – nemění se po téměř celou délku knihy.
Zoufalé popisy marného, neoplakávaného a hlavně zmizelého světa, divná intermezza, kdy jsem nedokázal vysledovat, kam autor směřuje, aby mi to na konci onoho dlouhého popisu došlo. Autorovi nelze upřít představivost, ale je to dlouhé, dlouhé a nudné. Ani po několika desítkách stran jsem si nedokázal vytvořit vztah k postavám. Nutno přiznat, že i v tom zmaru se občas se objeví věta, dvě, které dávají smysl, pohledy do apokalypsy, něco racionálního, náznak jakéhosi děje. Je toho málo a jinak jsou to samé bláboly, haldy textu. Mají smysl, mají význam? Nepochybně ano, ale je to zcela zbytečný balast. Jakási narace příběhu, čtenář jako by se účastnil namluveného děje noirového filmu, kde obrazy míhají, a komentátor hlubokým, ostrým hlasem komentuje marnost světa. To blábolení mi strašně připomnělo Nahý oběd od W.S. Burroughse, byť tematicky je to samozřejmě úplně jinde. Proklamovanou dystopii jsem v tom bohužel nenašel, pouze nesouvislý mix bolestí současného světa, ať již domnělých či skutečných.
Abych pouze nekritizoval, potenciál to má. Čištění velkoměsta od „hnusáků“ se však určitě dalo napsat zábavněji. Skvělým momentem je určitě představa procházky v temných tunelech New Yorské podzemky. Až v poslední kapitole je náznak zajímavějšího děje. Nicméně kniha, jakoby si nedokázala vybrat, čím chce být.
V doslovu, za který vydavateli děkuji, je relativně obsáhlý komentář, kterým je text zasazen do dalšího kontextu a je poněkud více osvětlena motivace autora a další paralely, které jsem já hledal marně. Rozhodně souhlasím s autorem doslovu, že čtenář v Česku / Evropě bude knihu vnímat diametrálně odlišně, než čtenář v Americe, ty civilizační bolístky prostě vnímáme jinak a některé vůbec. Zároveň se v doslovu píše, že text vyžaduje aktivní zapojení čtenáře a pozorné čtení. Mnohovrstevnatost vyžaduje pozornost. To jednoznačně potvrzuji a zcela na rovinu přiznávám, že kniha vyžaduje výrazně víc pozornosti, než jsem byl v daný okamžik ochoten poskytnout – mnoho fines mi velmi pravděpodobně uniklo a výsledkem je hodnocení výše. S doporučením z pochopitelných důvodů váhám.