pheenix
komentáře u knih
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Jedno se Oscaru Wildovi upřít nedá. A to, jak bravurně zná společnost své doby a jak dokáže "ducha své doby" vyjádřit literárně. Kniha ve mně při čtení budila různé, často i protichůdné emoce. Zejména postava lorda Henryho - v jednu chvíli jsem byl pobaven jeho komentáři, aby mě vzápětí rozčilovala jeho všetečnost. Co se týká postavy Doriana Graye, střídaly se ve mně emoce vzteku a lítosti. Wilde dokáže vytvořit dramatickou atmosféru napětí, zejména v poslední části knihy. Musím se ale přiznat, že třeba v kapitole XI, která překlenuje období 20 let, jsem se zoufale ztrácel. I tak představuje kniha nevšední čtenářský zážitek. Za mě 95 %.
Terapie sdílením
Ester Geislerová
Kniha je rozhodně ojedinělá tím, jak je koncipována. Zaujal mě příběh jedné z autorek na začátku knihy i závěrečný text Tomáše Dvořáka a nad některými zprávami jsem se fakt pobavil. Nicméně v knize je jedna věta, která je podle mě velmi nebezpečná, a ta je hned v úvodu: ...smích, na rozdíl od pláče, léčí. S tím opravdu nemohu souhlasit. Působí to, jako by autorky nabádaly čtenáře, že pláč je něco špatného, zbytečného, přežitého, pojďme se radši smát a na pláč zapomeňme. Ale i pláč je důležitý projev emocí, našeho prožívání. Za mě 75 %.
