Petra8856
komentáře u knih
Síla nevysloveného
Peter Pöthe
Jsem ráda, že tato kniha je součástí mojí knihovny. Nahlédnout do psychoterapie pro mě bylo obohacující. Autor přistupoval je svým klientům empaticky a upřímný byl i ke čtenáři. Přišlo mi trochu líto, že nevím, co se s klienty dělo dále anebo jak psychoterapie pokračovala, ale o to asi v knížce nešlo. Příběhy jsem prožívala společně s klienty a i nějaká slza ukápla. Ke knížce se chci v brzké době vrátit, zajímalo mě, jak psychoterapie klientů bude probíhat a vnímala jsem, že některé věci ohledně psychoterapie mi možná trochu unikly.
Hana
Alena Mornštajnová
Hana je první knihou, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že se mi opravdu líbila. Od autorky si určitě ještě něco přečtu.
Najděte si svého marťana
Marek Herman
Knihu jsem četla na doporučení a opravdu se mi líbila. Je psána spíše prakticky než akademicky. Působilo to na mě, jako by mi autor vyprávěl o psychologii u mě v obýváku a možná proto mi ani nevadily smajlíky, které jen dokreslovaly, v jaké situaci by se autor asi usmál. Přestože mi informace přijdou jasné a srozumitelné, mám pocit, že nestačí si je jen jednou přečíst, ale je potřeba si je zvnitřnit, proto jsem spíše uvítala, že se některé informace opakovaly napříč kapitolami a i že na konci Kapitol byl krátký přehled. Je knížce se budu určitě vracet.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Knihu jsem dostala před 10 lety od svého tatínka, že ji kdysi četl a že se mu líbila. V té době jsem ráda četla historické romány. Kniha mě nezklamala a četla se jedním dechem. Dnes jsem ji dočetla podruhé a příběh mě opět vtáhl. Některé pasáže byly pro mě příliš popisné a detailní, ale ani to knížce neubírá na kráse. Pronásledování křesťanů a jejich mučení mi svírala srdce. Kniha ve mě zanechala silný dojem a jsem ráda, že jsem se k ní opět dostala.
Divná Jadie
Torey L. Hayden (p)
Po přečtení poslední stránky knihy jsem měla mrazení po těle, stažené hrdlo a vkrádali se mi slzy do očí, což se mi ještě u knížky nikdy nestalo. Dopomohl tomu i fakt, že se jednalo o skutečný příběh, ale i jeho závěr, kde bylo nastíněno, jak žije Jadie po několika letech a jak moc T. Hayden ovlivnila její život. Neskutečné.
Říkala jsem si, že snad ani není možné, že se to stalo. Opět velký obdiv k autorce. A to nejen za práci s Jadie, ale i za to, že to nevzdala a věřila ji. Rovněž jsem si říkala, kde ta ženská bere tu energii a odvahu. Samotné vyučování takové třídy je velmi náročné a do toho vše, co se děje kolem Jadie. Je úžasné, že se o svou práci dělí se čtenáři, je velkou inspirací (alespoň pro mě).
Holka, kterou nechtěli
Torey L. Hayden (p)
Tato autorka nejen, že nás umí poutavě vtáhnout do děje, ale má i dar pracovat s dětmi jako Jessie. Dětmi, které prožili něco, co si ani neumíme představit. Torey přistupuje ke své práci a dětem laskavě, lidsky, je upřímná a to je základem vztahu.
Jessie byla nechtěně dítě od začátku a potrat nebyl již možný, . Přesto si ji matka trpící velkými depresemi ponechala. Je určitě těžké se vzdát vlastního dítěte.... na druhou stranu, by mě zajímalo to, co se nedá zjistit, ale přesto, mě ta myšlenka naskočila a neopustila: jaký by byl osud Jessie, kdyby se jí matka, vzdala hned po narození a Jessie by se dostala do adopce či pěstounské péče? Těch variant je mnoho, vím.
Torey Hayden má můj velký obdiv. Ráda bych si přečetla i jiné knížky, které jsou však bohužel těžko k dostání. I tento fakt mluví sám o sobě.
Spratek
Torey L. Hayden (p)
Knihu jsem přečetla během pár dní.
Obdivuji autorku, která tento příběh nejen napsala, ale také prožila. Svým přístupem žáky učí nejen vědomostem, ale rozvíjí v nich (v rámci možností) emoční inteligenci, učí je jak zvládat těžké situace, porozumět sobě ale i druhym, pomáhat si. Je k nim otevřená, upřímná a nesoudí. Na druhé straně je si vědoma že se pohybuje na tenké hranici (za hranicí), vztahu žák a pedagog....
Obdivuji Sheillu, ale i všechny "bláznivé" děti. Není jednoduché být jiný a není jednoduché věřit druhému, když vás všichni zradili. Pro mě až neuvěřitelné, že změna Sheilly postupovala tak rychle.
Zajímalo by mě, zda existuje podobně laděná kniha z českého prostředí, která by vycházela z praxe.
Zdeněk Matějček: Naděje není v kouzlech
Jan Jandourek
Prvně jsem se o profesoru Matějíckovi dozvěděla v době mých vysokoškolských studií. Oslovil mě nejen jako psycholog, ale i jako clověk. Byl to velký muž, který toho hodně dal. Knížka se mi četla velmi dobre a bylo mi až líto, že jsem již u konce.