Pavliseb
komentáře u knih
Plačící drak 5
Kazuo Koike
Dost useklý závěr. Buď to mělo končit o kapitolu dřív, nebo to chtělo takových pět kapitol navíc. Možná jsem teda jen nedávala pozor, nepřišlo mi, že poslední zabíjení bylo nějak důležité. Ale, alespoň to skončilo panelem s plačícím drakem.
Plačící drak 2
Kazuo Koike
Rozumím významu svlékání se před bitvou, ukázání svého tetování, vyznání respektu protivníkovi atd., ale to rozkreslení svlékání slipů je dost úchylka. :D
Dějově to na první díl nemá, pokus o vraždu Freemana byl docela kreativní, ale rychle utnutý, což je škoda. Konflikt načnutý na konci dílu by mohl být zajímavý.
Chci sníst tvoji slinivku (komiks)
Joru Sumino
Moc se mi líbilo, že spousta věcí byla nastíněna v průběhu příběhu. Byl dosti propracovaný, přeci jen se jedná o komiksovou adaptaci novely. Fajn také bylo, že nešlo vyloženě o romantický či milostný příběh. Nejsem si jistá, jestli „příběh, který vás zaručeně rozbrečí“ není klamavá reklama, nemůžu proti tomu svědčit, ale já roním slzy i nad Spongebobem.
Knížka by mohla být vhodná pro náctileté, které se cítí znudění, mrzutí, nešťastní nebo tak. Pro nějaké to sebepoznávání stačí přečíst jakoukoliv knihu, ale tady je ta rada do života nebo „morální ponaučení“ napsáno černé na bílém a v komiksové formě, tak je to přístupnější.
Závěrem chci říct, že i přesto, že stránky vydavatele komiks měly pod „horror/thriller/zombie“ a v knize se o papání slinivky mluví často, k pokusu o sebrání slinivky dojde jen jednou, a i tak je to diskutabilní. (:D)
Lži
Greg Rucka
Můj největší strach v komiksové formě. Z tohoto pohledu je to zajímavé, ale nevím, jestli mě to navnadilo na víc Dianiných sólových dobrodružstvích, alespoň v téhle linii.
Zvrácená
Haruto Rjó
Mě to moc nepřekvapilo, pravděpodobně tím, že jsem už absolvovala spoustu hororových her nebo interaktivních novel z let kolem 2010, tj. původního vydání. Zpracováno je to dobře, ale více se mi líbily dodatečné příběhy na konci, které se mi zdály trochu kreativnější. Jako hororová jednohubka Zvrácená jistě na chvíli nasytí.
Rappa 1
Hideyuki Kikuchi
V první polovině této útlé knížky si banda lovců poměruje, kdo je větší drsňák, a pak se stane všechno možný, že se divím, že tam nebyli zombie nacisti. Takže se vlastně nic neděje, ale docela kreativní.
Spy x Family 2
Tacuja Endó
Stejně dobré, jako první díl. Prostředek za mě trochu slabší, hlavně kvůli trochu klišé problému, ale začátek i konec to dorovnaly. A to dramatické odhalení na konci! Začíná jít do tuhého??
Kromě hlavního příběhu je na konci i bonusová mise, která byla velmi dobrá. Moc jsem se bavila. Potenciály postav byly dobře využity. Snad v dalších knížkách bude více takových misí.
Spy x Family 1
Tacuja Endó
První díl mě nadchnul a těším se na druhý. Říkám si ale, jak dlouho může ona falešná, podivná rodinka vydržet? Zatím je to úsměvné a občas přehnané, obrázky jsou moc hezké a přehledné.
Aincrad 1
Reki Kawahara
Knížku jsem si pořídila jen kvůli hezkému hřbetu a taky pro podpoření dalších překladů původních light novel. Před přečtením jsem si myslela, že to je sexistická hloupost, ale překvapilo mě to a byla to trochu sexistická, ale zajímavá knížečka.
Souboje byly docela napínavé, mmorpg terminologie byla použita správně... spousta scén byla velmi rozkošných, jako z Polibku pro Annu, ale občas je následoval odstaveček o sexuálním obtěžování, což si mohl autor odpustit, ale zase je zajímavé, že se na to myslelo...?
Asuna jako ženská postava nebyla úplně špatně napsaná, ale zdálo se mi, že se chovala jako normální kamarádka v prvním výstupu a při druhém se ji zmáčkl knoflík (což možná bylo i v rámci příběhu barvitě popsáno) a stala se z ní velmi roztomilá přítelkyně. Trochu náhlé, trochu divné, ale k žánru to asi trochu patří. I přesto se o sebe dokázala postarat sama jako schopná bojovnice, což ji ctí.
A k light novelám taky patří ilustrace. Barevné na začátku byly moc pěkné, černobílé ilustrace byly občas až velmi tmavé, takže jsem si je bez přímého osvětlení nemohla vychutnat. Je pravda, že některé z nich vyobrazovali dění ve tmě, takže by logicky měly být temné, ale pokud na obrázku nic není vidět, tak nemusí být…
Překlad by dobrý, knížka se rychle četla, na několika stránkách byly typografické chybky, ale nic zásadního, co by čtenáře mohlo zmást (možná jen čárka upros,třed slova). Zápatí knihy mi přišlo docela přeplněné (název knihy byl sázen docela velkým písmem a zrcadlilo se mu číslo kapitoly i s mečíkem).
Labyrint
Suou Kózuki
Přišlo mi, že se sbírka vydávala za něco, co nebyla - první stránka mluví o labyrintu snů, kam se zběhnou ovečky, a jestli se zase najdu, záleží jen na nás. Příběhy mi ale přišly takové ploché, nepříliš úplně promyšlené na to, aby se z nich dalo více věcí usoudit. Taky je možné, že je to mnou, nemám tak kreativní myšlení, no, ale zkrátka mi to přišlo jednoduché. Nebylo to špatné. Líbil se mi příběh „Paměťové náušnice,“ který se zabýval náušnicemi, které ukládaly vzpomínky, což bylo jako z Black Mirror. Dále se mi líbil „Lhářka a zákaznická karta,“ která mi přišla trochu překvapivá. Naopak nejvíce mě zklamala „Banka neštěstí,“ která měla skvělý nápad, ale zdálo se mi, že se tam chvíli mluví o uložení neštěstí do banky a pak z toho je půjčka štěstí, což by fungovalo jinak. A jelikož je to komiks - kresba byla milá, taková klasická z roku 2010. Některé postavy si byly hodně podobné napříč příběhy, ale v rámci jednoho příběhu byly k rozeznání.
Jen ty a já
Elzbieta Jackiewiczowa
Zajímavý to vhled do života svobodné matky lomeno sestřičky. Seznamujeme se jak s životem hlavní hrdinky, ale i jejích pacientů a přátel. Stěžejní postavou v příběhu je Anička, slečna, co se na začátku knihy pokouší o sebevraždu a kvůli tomu se dostane do nemocnice, kde hrdinka Irena slouží. Její dějová linka je taková malá detektivka. Co se stalo? Co se stane? Ostatně i Irena je taková záhada, přeci jen, kdepak je otec dítka?
Příběh je pro mě i dobrou motivací, hrdinka toho zvládá tolik (přeci jen, musí!), a to bych chtěla taky.
Amélie a barevný svět
Petra Neomillnerová
Druhý díl jsem prý četla, ohodnotila čtyřmi hvězdičkami a teď jsem si ho vůbec nepamatovala. Holky si užívají spolubydlení, maminky se mají pěkně, a jediné, co by to mohlo pokazit, je mladá láska, zdá se. Markéta se více začne přátelit se spolužákem a Amélii je to líto, dokud nepotká dalšího ducha. Postavou ducha Jakuba se pravděpodobně představuje mysteriózní dějová linka třetího dílu. Další novou postavou je Markéty tatínek, který je zpočátku zajímavý. Člověk od filmu, záporák, který by rád vydělával na druhých jejich natáčením. A duchové by mohli mít dobrou sledovanost. To vypadalo na zajímavou zápletku, ale docela náhle z ní sejde, což je docela zklamání. Zdálo se mi, že se v tomto díle moc hádalo, což z hlediska knihy pro děti je docela fajn, vidět, že každá dívka měla svůj pohled na věc, a že se dá jednoduše usmířit, ale pro větší mě to bylo takové nadbytečné. Taky se mi zdá, že se maminka Amélie nějak moc rychle sžila s „moderním světem“, jelikož mobilovala o sto šest. Kéž by se takto sžívali s novými telefony všichni rodiče. :)
Druhý díl nebyl špatný, první byl o něco lepší, ale těším se na závěrečný třetí. O tom jsem do nedávna ani nevěděla.
Amélie a tma
Petra Neomillnerová
Pamatuji si, jak mě zaujala knížka v katalogu klubu mladých čtenářů, protože mi připomněla Emily Strange, trochu – temná, fešná dívka na obálce. V knížce je nejen příběh titulní Amélie, slečny utonuté během záplav v roce 1890, ale také Markétě, dívky ze současnosti. Hrdinky se střídají po kapitole ve vyprávění. Kapitole Amélie jsou vysázené v bezpatkovém písmě a Markétiny v patkovém, což je zvláštní. Vzhledem k jejich původu bych to čekala obrácené, ale možná právě proto to tak je. Ilustrace ze světa živých a duchů se odlišují barvou stínování, což je milé. Příběh je i přes duchařinu zasazen v realitě, řekla bych. Maminkám Amálie i Markéty hrozí, že nebudou mít kde bydlet, a tak se to společnými silami snaží vyřešit. Také je milé, že když si holky neví rady, jdou pro radu za maminkou, i když z toho možná bude průšvih (i když to docela odkládají,... ale to je lidské).
Při druhém přečtení po deseti letech mě docela pobavily odkazy na anime, hlavně nakreslený Naruto. A ten stále letí, na rozdíl od ICQ, které je několikrát zmíněné. Některé odkazy zastaraly, tak to bývá, ale příběh podle mě jistě má co nabídnout své určené skupině.
Lily
Holly Webb
Z knihy jsem byla nadšená, jelikož se mi Rose, ačkoliv jsem ji nedočetla, moc líbila. Měla trochu pomalý rozjezd, naštěstí jakmile se tam objevila 'mopsice' Henrieta, začalo mě to bavit. (Už jen kvůli tomu rozkošnému mopsíkovi)
Příběh byl dobrý, postavy mi byly sympatické (Henrieta... ^^) a jsem zvědavá na druhý díl.