ondra2 komentáře u knih
Kniha je plná informací, na druhou stranu se mi nečetla příliš dobře. Nevím, zda to bylo spíš regionálním zaměřením, byť s významnými přesahy do dějin vyššího celku a mezinárodních vztahů s ohledem na umístění mezi Prahou a Vídní, nebo mi nesedělo něco jiného jako možná příliš podrobný popis v oblasti umění ve středověku, aniž by byl doprovázen pro laika přístupnějším aparátem - obrázky s popisy jednotlivých architektonických prvků např. S přibližováním se současnosti se nicméně četla lépe, hlavně období po první světové válce, období protektorátu a doba poválečná.
S ohledem na relativně omezený rozsah, časový záběr a prostor zahrnující celou Evropu, nelze od knihy očekávat nic jiného než hodně zestručněný historický vývoj od počátku I. světové války. Kniha sice odsýpá, nelze se ale zbavit dojmu, že totéž lze v mnohem lepší a podrobnější podobě, byť ve větším počtu ale lépe napsaných knih. Pokud chce někdo letmý pohled do Evropy v první polovině 20. století, kniha mu poslouží, podrobnosti však musí hledat jinde. Čtyři hvězdičky jsem knize dal jen s ohledem na to, že je jinak pěkně a přehledně napsaná, nového však nepřináší nic.
Nižší hodnocení dávám jen proto, že jiné díly edice jsou napsány lépe. Oproti dalším z nich kniha rovněž postrádá kapitolu o vzájemných vztazích s ČR, byť by byla nejspíše poměrně stručná. Možná by stálo za to si přečíst i předchozí Dějiny Austrálie, aby člověk mohl porovnat a zjistit, proč nevyšla v novém vydání, z občasných náznaků v knize lze pouze tušit, že autor té novější má trochu jiné názory na vztahy s původním obyvatelstvem a míru připuštění si chybného přístupu k němu v minulosti.
Nepříjemně mě překvapila místy chaotickým popisem, měl jsem pocit, že občas skáče od jednoho tématu k druhému a nějaký ucelený přístup chyběl. Naprosto nesrovnatelné s Dějinami Islandu nebo Lichtenštejnska, které leží hned vedle, dějiny jsou nepochybně na události chudší a méně záživné, kniha však podaná rozhodně lépe.
Pokud jde o to, zda autor není poněkud zaujatý vůči Frankovi, jak naznačuje předkomentátor, pak je tomu asi třeba dát za pravdu. Možná by kniha mohla být psána poněkud méně jednostranným způsobem a zdůraznit, že válce na straně Hitlera a Mussoliniho se vyhnul, důvodem ale nejspíše skutečně byly okolnosti, že by k ničemu příliš nepřispěl a v podstatě by tak nic nezískal a v budoucnu by pak pouze ztratil i s přihlédnutím k vyčerpanosti země po občanské válce. Na druhou stranu nelze popřít, že jako každý jiný diktátor nebo autokrat potlačoval práva a svobody osob, které nebyly na stejné ideové straně, a prospěch z toho měl především on a osoby v jeho okolí. O takové osobě toho mnoho pozitivního napsat asi nelze, nemělo-li by pozitivní sdělení spočívat v potlačení komunistů, s nimi však nepochybně i méně radikálních sociálních demokratů a hledání příčin problémů jinde než u sebe. Poznámky typu, že obrazy malované Frankem jsou spíše případem pro psychiatra (str. 523), aniž by toto vyjádření bylo jakkoli blíže odůvodněno, však profesionálním přístupem nejsou.
Překvapivě čtivé, naštěstí nezabíhající do úmorných podrobností případných teologických sporů mezi jednotlivými směry křesťanství či jeho sektami, přestože i jim se věnuje a snaží se je podat srozumitelně, pokud to v takovém případě lze. Srozumitelnější byla nicméně právě spíše stránka prosté historie církve a vztahy ke světské moci.
Pro milovníky povinná četba, pro ostatní zajímavé informace o vinné révě, odrůdách, půdách vhodných k pěstování, klimatických odlišnostech pěstitelských oblastí, způsobech výroby, včetně korkových zátek. Jednotlivé kapitolky jsou poměrně stručné, základní přehled ale asi poskytují, to musí posoudit profesionál v oboru. Na autorech je vidět, že je to baví, mají již leccos vypito a rádi se o to s ostatními podělí.
Oproti předchozímu komentátorovi nemůžu říct, že by byla kniha příliš záživná, a to jsem ochoten akceptovat, že podává holá fakta bez snahy předložit je čtivým způsobem. Obrazový materiál žádný, mapy až v závěru knihy. Přehlednosti by jejich přítomnost na patřičném místě jistě přispěla stejně jako překlad informací v nich obsažený, jakkoli nebyl problém je přeložit. Samotné válce se kniha věnuje spíše v menší části. V té zbylé popisuje události, které k ní vedly. Co se knize alespoň trochu daří, je výklad událostí, které spolu s těmi předešlými - dělení a následné pohlcení zbytku Polska, tak i s těmi krátce poté následujícími (Druhá světová válka, Katyň), vedly k tomu, že Poláci nemusí Rusko. Je to ovšem výklad, který je jinde jistě podán zajímavějším a čtenářsky přívětivějším způsobem.
Živý popis pronikání do neprozkoumaných prostor amerického Západu. Vybudování transkontinentální železnice se dotýká pouze letmo, tam lze doporučit Dlouhou železnou stuhu od Stephena Ambrose. Obě knihy jsou výborné.
Jako další knihy tohoto typu (Pražská asanace, Zmizelá Praha) spíše prohlížení než čtení, nicméně i text je zajímavý, když přibližuje osobu Jindřicha Eckerta. Sice tak činí relativně stručným způsobem, ale pro mě byly hlavním motivem vzetí knihy do ruky právě fotografie. Kromě pro mě hůře identifikovatelných míst doporučuji celkové pohledy na Prahu, oblast Vyšehradu a Podskalí, Národního divadla i muzea a hlavního nádraží. Stejnou kvalitu očekávám i u dalších dvou titulů Starém Prahy (F. Langhanse a F. Fridricha).
Velmi čtivě napsaná bez zbytečného balastu. Věnuje se i podrobnostem majetkového sporu Lichtenštejnů s Československem a Českou republikou. Pro mě nová informace o tom, že území Lichtenštejnska bylo pouze prostředkem k získání pozice v rámci Svaté říše římské, jinak nepodstatný přívažek k důležitějším državám u nás a v blízkém okolí. Nezávislost získaná lavírováním mezi Švýcarskem, Rakouskem a Německem. Příjemné překvapení.
Kdo ví, co od autora čekat, nebude zklamán. Dostane obvyklý podrobný popis problematiky, z něhož je jasné, že ho to baví.
Stručný přehled námořních střetů v druhém roce války. První část popisná, druhá pak spíše pro fajnšmekry s detaily jednotlivých plavidel a jejich tříd u všech bojujících stran.
Podobně jako moji předchůdci bych zmínil problém s tokem textu, který nebyl na odpovídajících místech doplňován zejména mapkami zobrazujícími postavení jednotlivých stran bojů. Sice kniha něco málo obsahuje, nicméně přehlednosti by jistě prospělo, kdyby byla situace umístěna u textu, který o ní pojednává. Tím spíše by tomu mělo být v případě, kdy se autor jako zde vyžívá v podrobném popisu topografie, v podstatě zcela zbytečným způsobem.
Dalším nedostatkem knihy není až tak doporučená nebo použitá literatura, jako spíš absence informace o tom, z jakého titulu autor čerpal kterou citaci, jimiž se to v knize jen hemží. Mám takový pocit, že méně je někdy více, praktickým potvrzením tohoto rčení je právě tato kniha. K závěru se její čtivost poněkud vylepšila, nevím, zda je to mojí neschopností vnímat podrobnosti popisu bojů a preferencí politických dějin, nebo neschopností autora (či sníženou schopností) danou problematiku podat lépe. Že to jde, dokazuje Jiří Kovařík v Napoleonských taženích nebo Římských válkách.
Oproti jiným "clancyovkám" slabší pokus navázat na originál. Možná bych se nebál říct, že nejslabší. Jak řekl někdo z předkomentátorů, děj byl takový nějaký příliš přímý a málo propracovaný. Jako jednohubka jde, ale opakovaní čtení si odpustím.
Je škoda, že kniha končí (pominu-li dodatečně vloženou kapitolu od českých autorů) před rokem 2000, ale s tím se samozřejmě nedá nic dělat. Zajímavější a pro mě přínosnější je spíše popis novějších dějin od 19. století. Partie předchozí sice rozšíří obzory, ale v paměti dlouho nezůstanou.
Příjemné překvapení. Jakkoli se kniha zabývá i "velkou" historií, jedná se spíše o její dopady či vlivy na život v Litomyšli a jejím okolí nebo roli Litomyšle v ní. To je patrné zejména právě v oblasti kultury. Spousta obrazového materiálu a archivních fotografií, případně i fotek nově realizovaných architektonických záměrů kvalitu a hodnotu knihy zvyšují. Často se knihou vine popis spíše pouze místních záležitostí nebo těch z blízkého okolí, není to však vada, pokud čtenář neočekává něco jiného, než jaký je název knížky. Pro někoho, kdo má Litomyšl a okolí rád, skoro nezbytné čtení.
Pokud někdo očekává od uvedené série něco jiného, než akci okořeněnou trochou politického pletichaření za účasti osob sice ve státních službách ale sledujících vlastní zájmy, asi by měl sáhnout po jiném typu literatury. Já byl jako vždy spokojen, byť na tlusté špalky přímo z pera Clancyho kniha dost ztrácela. Je sice pravdou, že koncept se tak trochu opakuje, ale nikdy ne tak, aby se zápletka dala označit za pouhou recyklaci jiné již čtené.
Přestože je historie Vietnamu dlouhá, kniha se těmi nejstaršími partiemi tolik nezdržuje a čtení odsýpá, popis války s USA je zaměřen spíše na otázky politické a vojenské záležitosti jsou podány stručnějším způsobem. Mám pocit, že podrobnější korektura by knize prospěla, protože na několika místech jsou krátce po sobě opakovány celé věty, téměř odstavce. Na některých místech jsou pak buď překlepy nebo faktické chyby (v lednu 1964 nebylo po amerických prezidentských volbách, ty se konaly až na podzim - str. 300, v roce 1977 již Richard Nixon prezidentem nebyl - str. 350). I přes zmíněné nedostatky je kniha dobrá.
Soubor je výborný, dobře čtivý a je to rovněž zásluhou výborného překladu, čímž myslím jazykové vyjadřování a nikoli faktickou přesnost, kterou jsem nemohl posoudit. Jiné překládané tituly se občas vyznačují šroubovaným textem, tady to plynule, byť dlouho, odsýpalo. Nejsem si úplně jistý, jestli by se nenašly knihy, které by si Nobelovu cenu nezasloužily více, na druhou stranu autor sepsal i Dějiny anglicky mluvících národů, které jsou rovněž dobré. Na obou titulech je vidět, že historie i politika patřily mezi autorovy koníčky, zejména na konci šestého dílu Druhé světové války je patrno, jak jej mrzelo, že nemohl pokračovat v rozdělané práci. Jak některý z předešlých komentátorů uvedl, místy je vyjadřování a hodnocení poněkud sebevědomější, na druhou stranu nelze říct, že by jej neodůvodňovaly výsledky a schopnost se pohybovat ve vrcholné politice 50 let. Mnohé závěry ostatně byly potvrzeny časem.