OlgaU.
komentáře u knih
Václav Neckář: Šíleně veselý princ
Václav Neckář
Biografie naší hudební legendy se spoustou zajímavostí, fotek a rozhovorů - opravdovým unikátem je rozhovor s Janem Hammerem, hudebníkem, který je autorem hudby k Šíleně smutné princezně a který v r. 1968 emigroval a žije v USA. Možná proto na něj Češi trochu pozapomněli, ale neprávem - dnes je to ve světě asi nejznámější český hudebník, který získal i Grammy. Knížku doporučuji nejen skalním fanynkám Václava Neckáře.
Dopisy Kafkovi
Irena Obermannová
Druhá nejlepší kniha od této autorky. Nesentimentální, přesto plná citu. Chápu, že čtenářům/kám, kterým se líbily třeba Divnovlásky, nemusí připadat dobrá - je totiž úplně jiná než autorčiny "typické", kterými se proslavila. Dávám 4 hvězdičky, protože 5 jsem dala Babičce, kterou považuju za (zatím) nejlepší autorčinu knihu.
Manekýni
Pavel Hénik
Autorova prvotina, ale asi moje nejoblíbenější z jeho knížek. Chtěla bych podle Manekýnů seriál nebo film :-)
Brrrnění
Pavel Hénik
S některou z postav v nejnovější knize Pavla Hénika Brrrrnění se ztotožní snad skoro každý, protože jde o příběh ze studentského života zahrnující nejen pokusy s marihuanou, ale jde tu hlavně o hledání lásky a ukotvení sebe sama v životě. I proto má kniha potenciál oslovit široký okruh čtenářů. Kniha je navíc čtivě napsaná – první půlka je trochu ve stylu studentského deníku, druhá půlka má už standardní rysy románu - hlavní postava řeší existenciální otázky a dlouho nevíme, jak to s ní vlastně dopadne. Autor přiznává, že část knihy napsal už před 20 lety a zejména na druhé polovině knihy je znát, že ji buď hodně předělával, nebo dopisoval teprve nedávno, protože je napsaná pevnou rukou, bez zaváhání a s jasným záměrem; obzvlášť dobře a vtipně jsou vylíčené hlavně některé Johnnyho milostné eskapády. Pro někoho bude Johnny od začátku jen flinkem, kterému se náhodou a bez většího úsilí podařilo, i přes závislost na marihuaně, přece jen v rámci studia někam posunout, někdo ho naopak na začátku může vnímat jako šprta s jistou (i když omezenou) cílevědomostí, který během knihy prodělá zásadní vývoj – záleží na úhlu pohledu a našich vlastních zážitcích.
Korporac€
Pavel Hénik
Říká se, že jedním ze znaků dobré knihy je to, že ji přečtete takřka na jeden zátah. Autorova prvotina Manekýni byla čistá zábava a hra, druhá kniha Korporace je sice na vážnější téma, ale opět velmi čtivá. Zpracovává a podává naprosto aktuální témata - od práce v openspaceu na veledůležitých projektech, přes vyhořelé (a divné) vztahy, ekologická témata sahající přes půl planety, až po různorodost lidských povah a osudů, které se dramaticky setkávají a reagují jak na sebe, tak na nastalé situace. Téměř apokalyptický konec je logickým vyústěním příběhu, který nás má vyburcovat, abychom se vzpamatovali a začali se chovat jinak. Jinak to s námi špatně dopadne... V poselství je podle mě kniha podobná ekologickému románu Hastrman Miloše Urbana, konkrétně jeho druhé části odehrávající se v současnosti. Gratulace autorovi a těším se na další knihy!