nightlybird komentáře u knih
K dílu národního klasika je problematické přidávat komentář. Slušelo by se ale podotknout, že je až s podivem, jak ani po 150ti letém odstupu celá řada jeho veršů neztratila platnost, údernost až jedovatost. Těžko říct, zda je způsobeno ostrozrakem básníka nebo spíše stálými či nepříliš měnícími se negativními vlastnostmi lidského pokolení.
Kniha vyšla v relativně nízkém nákladu jako neprodejná premie KPP, Obsahuje převážně básně sidžo prakticky co stránka, to báseň. Vzhledem k tomu, že jsou takřka od stovky autorů, je jejich kvality proměnlivá, na druhou stranu to ale umožní prakticky každému najít si tu svou, která vyhovuje rozpoložení čtenáře. Jsou navíc pro svoji krátkost dobře a snadno čitelné a dokonce zapamatovatelné.
Nepoznat Manon, - jistěže bych miloval, kvalita mého milování by byla ale o mnohé ochuzena, to těžce nesla by, zajisté mnohá žena.
Mladí by tuhle knihu měli číst, aby se trochu připravili a staří aby si připomněli slasti a strasti prvních lásek.
Kniha by mohla mít podtitul "Expertem přes Šrámka snadno a rychle". Obsahuje nejznámější (a také nejhezčí) básníkovy verše a průřez jeho životem. Jako většina knih vydaných v základní řadě KPP výborně a profesionálně udělaná.
Chápu, že je naprostá zhovadilost komentovat knihu, ze které jsem četl pouze anotaci. Zdravý selský rozum mi ale říká, že jde nepochybně o dílko reklamního charakteru mající jeden jediný účel a to zvýšit prodej a tím tedy zisky výrobců a prodejců tzv. doplňků stravy. Proboha - kdyby to fungovalo, tak na zemi nenajdete jediného blba. Troufnu si tvrdit - a hlásám to jako axiom - že se nenajde jediný člověk, který by po konzumaci zmíněných produktů vystudoval Oxford v první desítce absolventů, když před tím s odřenýma ušima prolezl základní školou.
A je mi z hloubi srdce líto lidí, kteří nechápou, že celé slavné IQ je schopnost mozku daná geneticky, která se nezmění i kdyby toho preparátu do sebe nacpali třeba metrák
Verše ve II. psané v předválečné době ještě nejsou zatíženy ideologickou infiltrací a jsou čtivé, některé dokonce velmi a líbí se mi jich celá řada. Zato poválečné období - to je síla - přesněji na čtení veršů z toho období musí být vnitřní síla¨. Jako jeden příklad za všechny Motto ze IV :
Uprostřed všech možných ismů
Zvedl se jenom jediný
Nesporný vavřín leninismu
Ten který vyhrál dějiny
Doufám, že pochopíte, že jsem už dál nečetl.
Z V. knihy jsou zajímavé jedině poznámky na jejím konci a některé z prvních básní. Když bych hodnotil celý komplet, tak solidní je Dílo I sestavené samotným Bieblem a Dílo II sestavené Františkem Kautmanem - od III to začíná být pro mne obtížně stravitelné a už jsem často přemýšlel, že to z knihovny vyřadím. Asi to tam zatím pořád nechávám jako jakési memento doby.
Jak je patrné z názvu, básně byly věnovány láskám a vzplanutím mladého básníka, tomu odpovídá i jejich křehká a jemná lyrika. Zajímavější než vlastní obsah mi ale připadají osudy této sbírky, není u nás běžné, aby se objevila a vyšla sbírka básní s půlstoletým odstupem od svého vzniku.
Vymírající etnikum - Sánové známí spíše jako Křováci - o kterém u nás toho není příliš mnoho známo, v téhle čtivě napsané knize doslova ožívají. Je s podivem, že u nás kniha tohoto autora tehdy vůbec vyšla, jednou ze svých knih, líčících spiknutí SSSR proti Jižní Africe a svými kontakty s britskými vládními kruhy tehdejší mocipány příliš nenadchl - mimochodem Alfred Hitchcock měl v plánu tu zmíněnou knihu (Flamingo Feather - Peří plameňáka (?)) dokonce zfilmovat.
Je až podivuhodné, kolik dobrodruhů, cestovatelů a tuláků různého ražení se našlo v téhle malinké zemi ve středu Evropy. A je současně i do jisté míry smutné, jak snadno na ně zapomínáme. Patří mezi ně i Jan Welzl, kterého vlastně "objevil" Rudolf Těsnohlídek a část jeho obdivuhodného života zachytil ve své knize Eskymo Welzl. Další pokračování už ale nenapsal. S kulkou v hlavě se knihy nedají psát.
Dobrodruh a vědec není příliš obvyklá kombinace, když se ale vyvede, může to vést k napsání zajímavé a nevšední knihy plné ne zrovna všedních a tuctových zážitků. Doporučuji číst u praskajících kamen - v pohodě se seznámíte s místy, kam cestovky nejspíš moc nejezdí a pochybuji, že by si někdo z vás vlezl do kajaku a vzal to přes Hamburk směrem ke Gronsku.
Nečtu Zimohrádek v zimě (to se má chatrč sama od sebe změní v zimohrádek),čtu jej v období, kdy začínají ranní mlhy a ve vzduchu je cítit příznak plískanic, protože mám pocit, že kniha,svět okolo mne i já sám jsme naladěni na stejný ton.
Halliburton mi tak trochu připomíná jiného maniaka, který to, co četl bral doslova za bernou minci a sice jistého Schliemanna - na rozdíl od něj se ale inspiroval hrdinskými skutky, takže se plavil ve stopách Odysseových, plaval přes Bospor a dělal spousty jiných ptákovin, jako je i cesta kolem světa popisovaná v této knize. Nespěchal, dal si na čas a hezky si to užíval, až na momenty, kdy jej strčili za katr (cestou dvakrát). Možná si to užijete i vy. Ty nepříjemné momenty vám předpokládám nehrozí.
Dalo by se říct horolezecká lahůdka - jeden z největších horolezců a dobrodruhů současnosti, který stál na Mount Everestu, píše o jiném, který nedosáhl na vrchol a na Everestu zůstal. Je to silný příběh, vycházející z reálu, který může zaujmout kohokoliv.
Pozor - kniha není určena ke čtení - je to průvodce po skalách, určený pro lezení a uvádím ji jen proto, že jsem zjistil, že se řada lidí po něčem obdobném pídí. Léta nic podobného asi nevyšlo. Já ji chovám v knihovně jako upomínku a abych nezapomněl, jak snadné je nabít si hubu.
Poutavě napsaná kniha, vyprávění člověka, který slezl vrcholy Grands Charmoz, Petit Dru, Eiger, Matterhorn, Mont Blanc a další v Alpách, na Kavkaze zpravidla těmi nejexponovanějšími cestami. Zajímavé počtení i pro toho, kdo nikdy nestál na horském vrcholu.
Koktejly mám rád ve sklenici a následně v žaludku, nikoliv v knize. Při četbě jsem si vzpomněl na Čapkova pejska a kočičku jak pekli dort. A na jedno přísloví, které říká, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Je to sice kniha o sportovcích, o jejich cestě k výhrám, ale také o jejich prohrách. Ty postavy jednotlivých povídek jsou ale především lidé a tak jednotlivé osudy vnímám jako prosáklé ryzí člověčinou.
Je těžké se vyjádřit k této knize-neknize dvou autorů a je zrovna tam těžké určit kdo je z nich dominující. Mne osobně skvělé poetické a filozofující úvahy Ajvaze o člověku v lese a lese v člověku vedly v mysli šumavskými hvozdy a Hruška mne provázel, abych nesešel z cesty. Výtečných 52 listů křídového papíru, na který nebylo škoda stromu.