nightlybird komentáře u knih

Problematika milostných vztahů nepatří zrovna k mým čtenářským prioritám - zastával jsem vždy názor, že se milostné vztahy mají prožívat, nikoliv o nich číst v knihách - od tohoto názoru se odvíjí mé relativně nízké hodnocení jinak profesionálně zručně napsaných povídek.

1 16.11.2010

Ještě doplnění - ilustrace ve Stínu jsou od Pavla Růta a na knihu údajně volně navazuje Urbanova kniha Santiniho jazyk

2 14.11.2010

Urbanův Stín katedrály je z mého pohledu dost zvláštní kniha. Velmi dobře se čte a připomíná mi obložený chlebíček – také se mi jeví jako složená ze dvou vrstev. Horní vrstva (bohatá obloha) je tvořena popisem hlavního hrdiny - Svatovítského chrámu, o jeho stavitelích, o jeho minulosti i současnosti. Je to doslova přednáška o chrámové architektuře, okořeněná zmínkami o známé knize Mysteria katedrál autora Fulcanelliho. Malá Strana, Hradčana, Staré Město – to jsou místa, která jsem v dobách, kdy jsem žil v Praze považoval za svůj rajón, není tam snad jediná hospůdka, do které jsem za ta léta nezašel a pochopitelně znám i Sv. Víta. Přesto je jeho popis natolik sugestivní, že člověk dostává opravdu chuť se tam vydat znovu a jako turista s bedekrem projít ta místa s Urbanovou knihou v ruce a natáhnout do sebe tu atmosféru. Až potud skvělé a je vidět, že je architektura nepochybně Urbanovým koněm (to ostatně naznačuje i Sedmikostelí – ještě jsem nečetl, znám jen z doslechu).
Dostáváme se ale k druhé vrstvě tvořené oslizlým krajíčkem staré veky – tu představuje kriminální zápletka. Autor si nepochybně uvědomil, že ne každý čtenář je fanatikem přes architekturu a aby zajistil komerční úspěch knihy doplnil ji kriminální zápletkou, která se tváří tajemně a mysteriózně, aby čtenář v závěru zjistil, že mystika bylo mlžení a vrahem je jako obvykle zahradník. Šťastnou ruku neměl ani při postavě detektiva . Přenesl bych se přes skutečnost, že vyšetřování vražd je kriminalistická lahůdka, ke které se hned tak někdo nedostane, Kláru, jak ji autor popisuje, by na mordpartě nenechali ani roznášet svačiny. Co mi ale hlavně vadí jsou její mentální a verbální projevy. Mladá půvabná detektivka, chytrá, s přehledem, etc. se v řadě situací chová jako čtenářka Stmívání a její slovník je srovnatelný se slovníkem šlápoty z Perlovky. Domnívám se, že tahle druhá vrstva výsledný dojem z knihy poněkud kazí. Kdyby se Urban (teď mne napadla souvislost Urban – urbanistika) víc inspiroval třeba Meyrinkem a zatáhl do knihy víc pražského genia loci, mohla vzniknout opravdu krásná kniha. Vida, o tom jsem se ještě nezmínil – kniha má výborný a zajímavě řešený výtvarný doprovod. Takže když závěrem sečtu plusy a mínusy vychází mi výsledný dojem dobrý a kniha za přečtení rozhodně stojí.

9 14.11.2010

Knihy Daphne mám v podstatě v oblibě, tahle mne ale příliš nenadchla, odehrává se v historickém období, které mne nic moc nezajímá a navíc mám raději historické romány, kde je víc historie a míň bouřlivých citů. Řekl bych,že je to kniha spíš pro čtenářky, ty by to nepochybně pobavilo daleko víc než mne.

1 13.11.2010

Pokud vás zajímá problematika partnerských vztahů případně manželských krizí docela si můžete počíst - předpokládám, že tahle problematika má obecné rysy bez ohledu na geografickou lokalizaci (snad s výjimkou kanibalů, kteří mají zřejmě reakce poněkud odlišné) a protože osobní prožitky tohoto nebo obdobného druhu nemám, nijak zvlášť mne to neoslovilo, přes řadu zdařilých dialogů a přiznám se, že jsem to kupoval systémem "zajíc v pytli" s vidinou čtyřhodinové cesty vlakem.

2 13.11.2010

Vtipné povídání, jemný humor, zajímavé recepty pro lidi i pro kočky, kouzelné obrázky s nádechem naivizmu - to jsou výrazné devizy knihy dvou autorů, manželů píšících a malujících pod společným pseudonymem František Pon. S klidným svědomím mohu doporučit všem - milovníkům koček, dobrých pokrmů i hezkých knížek.
Komu by se líbily jejich obrázky - najděte si je na webu, je jich tam na různých stránkách docela dost a nejen kočičích (hledat pod pseudonymem).

2 12.11.2010

Půvabné jsou zejména některé z veršů básníků pouště a verše z bagdádských krčem rovněž potěší (a nejen pijáky)

3 12.11.2010

Updike byl pro psychologičnost svých próz často nazýván "Dostojevským XX.stol.", tento jeho rys se projevuje i v kresbě jeho postav. Mám pocit , že je v současné době poněkud opomíjen, že současná doba přeje poněkud jednoduššímu typu próz. Chceme se především bavit a užívat si. Přemýšlení (někdy a někoho) bolí.

7 11.11.2010

Updikovy povídky mají četné autobiografické rysy. Protože je proslulý bohatostí své slovní zásoby, schopností rozpoutat ohňostroje aliterací, slovních hříček, asociací - musí být požitek si jej přečíst v originále, pokud by byl člověk natolik znalý angličtiny, aby to zvládl bez slovníku.

2 11.11.2010

Skvělý zážitek je zejména doslov z pera jednoho z našich "národních velikánů" Zdenka Nejedlého. Psohlavce jsem četl před desetiletími, doslov teprve nyní, dokázal jsem jej vychutnat až ve zralém věku. Psohlavce a Jiráska vůbec v dětském.

2 10.11.2010

Že žijeme v obdobě Jestřábova světa si může všimnout každý, kdo nežije v jeskyni a neživí se kořínky. Ano, každá platba kartou, každý hovor mobilem, každý e-mail, záběr bezpečnostní kamery (které jsou dnes už pomalu i na vesnicích) je ve své podstatě vysledovatelný, to už není SF, to už ví dnes každý soudný člověk - jenom si to nechceme připustit a Jestřáb nastavil naší době zrcadlo. Není to ale k zešílení, je to stav se kterým musíme žít. Netuším, co Hawkse k tomu vedlo, že 1. část - Poutník - začíná zrovna u nás v Praze. Že by přišel s naším malým českým Bratříčkem nějak do styku? Kdo ví. Mám ale velké cukání vlezt na jeho web a zeptat se jej. Občas prý na dotazy odpoví.

5 08.11.2010

Walter Scott se zcela určitě obrací v hrobě a kdyby měl možnost cestovat časem jako Lucas, nepochybně by Hawkovi zkopal místa, na kterých se zpravidla sedí, takříkajíc do špičata.
Pokud nejste reinkarnací jmenovaného, můžete klidně číst, na chvíli se pobavíte bez podstatné újmy na zdraví.

Na rozdíl od jiných Jiráskových knih jsem si Proti všem docela užíval. V roce, kdy jsem ji četl,byla opravdu pořádná zima, která umožnila výstavbu parádního sněhového hradu. který byl do jara mnohokrát střídavě dobyt husity a křižáky (a mnohokrát byli pěkně dobiti i účastníci bojů, které byly neobyčejně líté) než jej definitivně dobylo slunko. Neobyčejně (přes četné boule) milá vzpomínka, třebas ne zcela literární.

5 08.11.2010

Pokud jde o Temno, to mám nejen v knihovně, ale i v hlavě - tedy pokud jde o tuto knihu.Četl jsem ji dávno, ba až pradávno tomu a tak čas milosrdně smazal veškeré vzpomínky. Vím, že patří do Jiráskových knih (asi celkem 6), popisujících trudnou dobu pro národ, dobu pobělohorskou a to pro ukojení mého nacionalismu považuji za zcela dostačující.
Objevil jsem v ní pár Kašparových kreseb (nikoliv ilustrací).

5 08.11.2010

Povídka vyšla poprvé v roce 1889 a byla první Jiráskovou povídkou, kterou ilustroval Mikoláš Aleš, kterému zůstal Jirásek věrný i v pozdější době, kdy jeho knihy začal ilustrovat Adolf Kašpar. S Alešem zůstali přátelé a jejich spolupráci ukončila až Alšova smrt v roce 1913.
Důležitá je ale skutečnost, že naši opět vyhráli a Braniboři dostali na prdel.

2 07.11.2010

Jsem vzdělanec. Čtu Jiráska v originále. Kecám, četl jsem ho jako malé dítě a měl bych spíš prohlásit : "Jsem tvrďák. Přečetl jsem Jiráska celého a přežil jsem to. Bylo to vzrůšo - asi jako dráždit kobru bosou nohou!" Asi mi to nebudete věřit, ale fakt mne to tenkrát bavilo.

6 07.11.2010

Po přečtení musí člověk konstatovat, že od dob antiky se na boji o koryta vůbec nic podstatného nezměnilo, vede se v podstatě stále stejnými prostředky. Jinak je způsob zpracování poněkud odlišný od klasických bájí, jak je z řecké mytologie známe, na mne spíš působila jako série chronologicky seřazených povídek s navazujícím dějem - nebo trochu nezvyklý román, chcete-li a mám pocit, že se to takhle i lépe čte.

3 30.11.-0001

Dovolím si jako komentář volně ocitovat z doslovu Františka Frolicha " ... je ale varováním před krysí mentalitou a krysím jednáním". I když si myslím, že použití slova krysí je v této souvislosti je třeba chápat jen jako metaforu a nemá s charakterem tohoto živočišného druhu pranic společného.

4 30.11.-0001

Dosti vznosných slov. Jen prosté konstatování - tato kniha by neměla chybět v žádné knihovně, ať už čítá 10 nebo 1000 svazků, žádného čtenáře, žijícího v této zemi.

11 30.11.-0001

Zajímavá kniha, jak svým vznikem, tak i obsahem. Nejvíc mi ale vrtá hlavou, proč jednotlivé básně nepřebásnil Smékal sám (aby byl různorodý rukopis ? ) - neznám žádné jeho básně, vím jen, že publikoval spíš v Indii, než doma (mohu se ale mýlit - jenom jsem na něj nikde nenarazil). Každopádně je to ale jakési pomyslné okno pootevřené do indické duše.

3 30.11.-0001