Myšička123 komentáře u knih

Jonas žije ve světě, kde neexistují barvy a city. Je spíše klidným chlapcem, kterému závisí na ostatních. Jelikož je zvídavý, touží po více vzpomínkách a více se dozvídat o nějakém Jinde. Na konci knihy se hodně projevuje jeho odvážnost a nebojácnost tím, že poruší pravidla společenstva a unese Gabriela.

5 10.01.2019

Anne Bea je dvanáctiletá dívka, která trpí vrozeným albinismem. Nosí velmi silné brýle, má výborný smysl pro humor, umí zpívat a dobře se učí. Všechny své dobré stránky ale nemá šanci ukázat, protože je stydlivá. Zároveň se jí ve škole smějí či litují kvůli vzhledu, nejvíce tři "superkrávy" Thea, Ronja a Širin. Vlivem jejich posměchu si myslí, že je taková, jak ji nazývají: zrůda, pošahaná albínka, lúzr... V té chvíli se cítí hrozně, nemůže se nadechnout a chce zmizet do svého vymyšleného světa.
Naštěstí má velkou oporu v rodině a kamarádí se s jedním klukem - s Nilsem. Díky němu má možnost se alespoň jednou za den zasmát, být šťastná a taková, jaká je. Také se mu svěřuje. Třeba to, že se zamilovala do Magnuse, spolužáka z vedlejší třídy. Stačí, aby jí podal přilbu a dotknul se jí, dokáže zapomenout na všechno zlé.
Anne Bea si někdy přeje být normální holkou a ne albínkou. Ví ale, že nic nezmění. Musí se s tím smířit.

3 07.03.2019

Darkus Cuttler žije normální život polovičního sirotka. Maminka mu už sice zemřela, je ale rád, že má alespoň tatínka. Ale ten jednoho dne zmizí z Přírodopisného muzea a nikdo neví kam. Darkus je zoufalý, rozhodne se však, že záhadě přijde na kloub. V tom mu pomůžou Virginie s Bertoltem, jeho noví kamarádi, brouk Baxter, který mu dělá ochránce, a poté i strýček Max. Mají podezření na Lukrécii Cutterovou - módní návrhářku zajímající se o brouky. Při pátrání se zjistí mnoho věcí nejen o ní, ale i o starém projektu Fabre, který už dávno upadl do zapomnění.
Darkus, náš hlavní hrdina, je dvanáctiletý, citlivý kluk. Má hnědé vlasy, černé oči a snědou pleť. Na svůj věk se chová dost vážně a uzavřeně, od doby, kdy ztratil maminku, se nikomu moc nesvěřuje a stal se úplným introvertem. Se všemi dobře vycházel, jenže nikdy si nenašel takové kamarády, se kterými by si rozuměl. Má však velkou odvahu splnit či uskutečnit své sliby a přání, např. najít svého tatínka nebo zachránit brouky. Věří, že všechno dobře dopadne, protože jak řekl: ,,S trochou kuráže a odhodlání jsme neporazitelní.“
Mně se tato kniha velmi líbila. Je to sice beletrie pro děti a mládež, mohou ji samozřejmě číst i dospělí. Příběh je napsán srozumitelně a místy i vtipně. Začátek mi připadal smutný, ale pak se začalo všechno "vyjasňovat". Kromě toho jsou v knížce vyobrazeny zářné příklady spolupráce, přátelství i věrnosti - třeba, když Baxter ochránil Darkuse. To nejlepší však bylo neobvyklé téma - brouci. I když k těmto tvorům pociťujete nechuť, kvůli tomu neodkládejte tuto knížku. Opravdu stojí za to si ji přečíst.

2 29.09.2019

Kniha apokryfů by se dala nazvat jako soubor příběhů, které se mohly, ale nemusely stát (ať už v reálném nebo literárním světě). Ne všechny apokryfy se zde týkají náboženství (Bible), mnohé z nich také hovoří o jiných slavných postavách, např. o Prométheovi, o Romeu a Julii atd. Jak se dá očekávat, odevšad vyzařoval styl psaní Karla Čapka, který si nemůžete s ničím splést. Většina apokryfů byla vyvedena jako rozhovory, jiné však jako dopisy, nebo jako divadelní scénáře. Opravdu se mi líbily tyhle "dodatky" k různým slavným dílům, někdy si i říkám, kolik fantazie se na to vlastně potřebovalo.

V porovnání s knihou "Čtení z Biblí kralické" od Ivana Olbrachta mě apokryfy, které se právě týkaly Bible, více bavily a přišly mi i zajímavější. Postavy v nich žijí jako opravdoví lidé, něco pociťovaly a byly u nich vidět nejen dobré, ale i špatné stránky. K tomu mě hned zaujal jiný pohled do biblických textů, co by se stalo, kdyby se to odehrálo takhle, a ne jinak. Apokryfy byly z mého pohled také hovorovější, dramatičtější, obsahovaly větší zápletky, připadaly mi více jako knihy objevující se všude kolem nás. Musím však podotknout, že kdyby "Čtení z Biblí kralické" bylo stejným způsobem napsáno, ztratilo by to svoji vážnost, přímočarost a navíc by bylo o dost delší (což nevím, zda by čtenáři povinné četby moc rádi uvítali).

1 28.02.2020