ModráLaboratoř komentáře u knih
Prodírat se tak křišťálově čistou fantastikou jako neproniknutelným houštím je vzpruhou nejen mému oku, ale i mysli. Literárně bloumat po světě, kde krvelačná striga zasazuje smrtelné rány a ztěmnělým lesem se ozývá nelidské vytí. Být tichým svědkem toho, jak pod ocelí samotáře z Rivie prolévají krev bytosti z dávných bájí a mýtů. Mít na dosah éterickou rusalku s vlasy barvy řeřavých uhlíků. Sapkowského svět hrdě vztyčuje vlajku na úplných základech, vychází z prapůvodní myšlenky, ze světa, který někde existuje a od kterého se odvíjí veškerý literární zbytek.
Smekám klobouk s gryfím pírkem.
Podivínsky klikatá cesta do knihovny? Několikery dveře i strmé schodiště do duše čtenáře? Duše spisovatele? Zvrácených představ čtenáře i spisovatele? Jaká měla být pointa? Nenápadné podněcování té stránky lidskosti, která je plná měkkého světla a všudypřítomné naděje, nebo zvrácené představivosti prolezlé červy a páchnoucí spodní stranou věcí? Měla to být exhibice všech možných druhů šílenství, nebo jen zrnka jakési nepolapitelné choromyslnosti dřímající v každém z nás?
Výtvarně vychytané do posledního záhybu temnoty. Literárně zanechané na půli cesty.
Někdo příběhy vymýšlí, někdo příběhy vypráví a někdo na ně nevěří...
Daniel Wallace vsadil veškerý svůj um brilantního vypravěče na jednu postavu a jeden příběh, který je vším možným, jen ne obyčejným. Vtisknul svým vlastním způsobem příběhu punc originality a nádech lehké magičnosti, která je však čtenářovo vlastním dovětkem a v ději samotném o ní nepadne jediné slůvko. Do pavučiny života své hlavní postavy Wallace sesbíral ty nejkurioznější příběhy, aby jimi zakryl šedou realitu a jako mouchu chycenou na lepkavém vlákně pavoučí pasti příběhy zaobalil do ještě podivnějších báchorek. Druhotná dějová linka, rozhovor mezi umírajícím otcem a rozhněvaným synem, je pouhou kapkou emocí, která v kolotoči fantazie a příběhů představuje jen nepatrný element.
Každodenní smutky, osobní prohry i dny naprostého šílenství zakódované do pár veršů a navrch několik tahů tužkou samotného velmistra pochmurné nálady. Směsice kýčovité temnoty, opovrhované něhy i absence jakýkoliv emocí. Všechny ty vzácné i obyčejné bytosti zkoumané drobnohledem kvůli diagnóze zvané izolovanost.
Podivín Tim Burton ukázal svoji podivínskou představivost plnou pavučin, molů i nočních můr.
Magie je podle Susanny Clarke elegantní, uhlazená, vzrušující, působivá a dokonale vhodná pro bohaté gentlemany. Úctyhodní pánové Strange a Norrell s ojedinělým pohledem na magické řemeslo, Král havran i záhadný žebrák z ulice jsou však oproti souboru povídek zcela jiným šálkem anglického čaje s mlékem. Dámy z Grace Adieu nejsou jen nanejvýš půvabné ženy v mušelínových šatech. Jsou emancipované a nebojí se přes své jemné rtíky pustit pár zaklínadel! Ladným krokem odvádí čtenáře z okruhu přátel i nepřátel výše jmenovaných gentlemanů a užívají magii napříč společenskými vrstvami a zeměmi reálnými i zahalenými oparem záhadna.
Jedna z cest, jak se zaručeně dostat do Férie a zažít nějakou tu elfí potyčku.