Míla86 komentáře u knih

Dítě autistu mám přímo u svých příbuzných, jen k němu nedochází terapeut. Tak jsem jim knížku pořídila, protože terapeutická metoda ABA mně připadá velmi zajímavá a užitečná. I u něj je tzv. sociálně nevýhodné chování na denní pořádku. Takže nekomunikování, opakované bouchání předměty, dupání... A ve škole problémy se spolužáky. ABA mě fascinuje moderností (ač její počátky sahají do šedesátých let minulého století). Rodič s dítětem nemusí docházet do odosobněné ordinace, terapeut rodinu navštěvuje sám, hodina může probíhat v obýváku, kuchyni, v garáži nebo v přírodě. A aplikuje tzv. pozitivní psychologii: dítě a rodinu poznává, a jakmile se zorientuje v chování této buňky, v nastavených modelech, snaží se dítě zaujmout a stimulovat ke změně, vytváří program "na míru". Knížka je velmi praktická, stručná a srozumitelná. Jasné otázky skutečných lidí, erudované a zkušenosti podložené odpovědi. Uvádí spousty užitečných dat, seznamuje s odbornou terminologií. Doporučuji.

16.02.2021

Opravdu důkladné klasické Jungovo dílo. A jako v případě Červené knihy, i zde Portál přichází s něčím českému čtenáři dosud neznámým: s celými prvními devíti kapitolami knihy. Základem tedy: obecný popis typů introvert - extravert. A nově, v oněch devíti kapitolách: problematika typů v antice, středověku, typologie ve vědě o člověku, básnictví, psychopatologii nebo filozofii. Bonusem je pak doslov olomoucké psycholožky prof.Plhákové, v němž se autorka věnuje životu C.G.J. a nevyhýbá se ani jeho bolestným stránkám, např. ponižování v domě rodičů a na gymnáziu nebo depresím z rozchodu s Freudem. Osobně čtu moc ráda dílo Junga. Mimo jiné proto, že je čitelné i běžnému čtenáři :-)

3 13.02.2021

Za uplynulé pololetí v ruce držím druhý podobný a povedený sešit z Portálu, tím předchozím byl Rok s pohádkami paní Fošenbauerové. Tento může být pro ještě mladší školkové děti. A opět rozvoj fantazie, grafomotoriky... až mluvení. Opět dvanáct příběhů, tedy na každý měsíc jeden, a pracovní listy. A také důraz na přírodu a v onom "opět" bych mohla pokračovat, protože např. ilustrace sem vytvořila skvělá paní Koubská. Moc se mně líbí jedna věta z úvodu autorky: "Máte před sebou pohádkové příběhy a k nim vytvořené náměty v podobě pracovní listů, které vznikly s radostí a pro radost. Mít radost je velice důležité. Radost můžeme mít z ledasčeho - ze sluníčka, z pohlazení, z toho, když si hrajeme s kamarády. Když máme radost, chce se nám smát a také pracovat." Tak tento důraz hovoří sám za sebe.

1 14.01.2021

Mám moc ráda dílo Torey Hayden, četla jsem od ní snad všechno z Portálu: Spratka, Tygřici, Dračici, Zvíře... Tato knížka mně připomíná Spratka, jen namísto vybavené americké speciální třídy zde jde o daleko zaostalejší waleský dětský domov, namísto šestileté dívky z nefunkční rodiny Šejly se Torey věnuje devítileté Jessie z rodiny vcelku funkční (ač Jessie je dítětem nechtěným). Autorka dívku připravuje k převzetí pěstouny - o tomto kniha je: Ale de facto ji léčí z reaktivní poruchy příchylnosti - Jessika se projevuje jako psychopatka. Nechci ale prozrazovat vše, jen si ještě neodpustím: Torry k Jessie přistupuje jako obvykle - úžasně a zcela nevšedně: s neutuchající trpělivostí a láskou. A neochvějnou erudicí. V knize se dočteme o metodě behaviorismu, autorka zavzpomíná na freudovsko-jungiánské prostředí na klinice v USA, kde působila, pohovoří o humanistické psychologii, psychoanalýze a tak... Je tedy dle mého přínosná jak odborníkům, tak běžnému čtenáři zabývajícímu se sociální a psychologickou problematikou. A především - je skvěle napsaná a hluboce lidská!

1 12.01.2021

Mravenečků není nikdy dost, už od dob pana Sekory, až po dobu paní Reschové. Tato knížka je doslova malá a milá, s jednoduchými příběhy a krásnými ilustracemi (paní Hegerové) na křídě. Děti v předškolním věku jí budou rozumět, což u podobných knížek není nikdy stoprocentně zaručeno. Ústřední příběh je klasický - hlavní hrdina (mraveneček) jde přírodou za svým nemocným strýcem. A vidí nejrůznější rostliny a roztodivné kolegy brouky. Dítěti se otvírá a zvětšuje mikrosvět, jenž ho v běžném životě obklopuje. Dítě se seznamuje jak s mraveništěm, tak s beruškami, škvory, žížalami, háďátky i hovnivály. Svět veskrze přátelský, živočišstvo se vzájemně na sebe usmívá. No a pak rostlinstvo, dítě zde má i určovat - mátu, hluchavku, jitrocel, babočku, řepu cukrovku. A v tomhle spatřuji jeden z originálních přínosů Mravenečkova dobrodružství - knížka nejenom baví, ale také učí. Jak příběhy samotnými, tak žlutě podbarvenými texty typu "víte, že...", hádankami, básničkami, hledáním rozdílů či bludištěm. Tato knížka by měla dítě potěšit, aktivizovat jeho fantazii, pocit harmonie, paměť, koncentraci a touhu vyrazit ven z bezpečí svého digitálního domova. Palec nahoru!

Pro volné chvilky s babičkou jsem si koupila už třetí knížku dvojice autorek Cingrošová, Dvořáková. A jsem nadmíru spokojená. Také s předchozími Knížkou pro vzpomínání a procvičování paměti a Vlastivědnou knížkou... Babička reaguje skvěle, knížka ji fakt aktivizuje, na témata, která probíráme, myslí i další dny. A mně se s knížkou dobře pracuje. Hodně se o ní dočtete v anotaci, tak tady jen: moc mně pomáhá její přehlednost, barevnost, podrobnost manuálu. Autorky si opravdu vyhrály s návody jak s knihou pracovat, co je jejím smyslem, proč, kde, co a jak. Každá kapitola je rozvedená do detailů, pochopilo by i dítě. Vždy přivítání, příprava, rada ze Společenského katechismu, zajímavosti a procvičování paměti s tipováním správných odpovědí, opakování, témata k diskusi a řešení tajenek. Plus retro obrázky a fotky. Knížku mohu jen a jen doporučit, a to jak pro práci jedince se svým příbuzným seniorem, tak třeba domovy pečovatelské služby apod.

15.04.2020

Švédské autorky Dahlinová a Hagglundová mně mluví z duše. Obě jsou citlivé, citlivější než běžná populace, také empatičtější ke svému okolí. A aby žily plnohodnotným a spokojeným životem, potřebují se vymezovat, více si hlídat vnitřní rovnováhu. Obě autorky nejsou psycholožky, nicméně živí se psaním. Text je tedy svižný, srozumitelný, občas humorný, mladý. A žádná teorie, ale život sám, jejich život. Kniha má nás citlivější k nastavování hranic navést. Pomocí jasných témat, konkrétních bodů, závěrečných shrnutí. Citlivci, nebojte se a zkuste tuto nadmíru autentickou a skvěle zpracovanou pomůcku :-)

Mám malé příbuzné v zahraničí, tři a pět let, tak jim čtu knížku večer co večer po Skypu. A děti jsou nadšené, nevím, zda rodiče, když v pravidelnou dobu halasí (jako náš starosta do přehuleného městského rozhlasu o koronaviru): prasátko, prasátko, prasátkooo!!! A tak dáváme pravidelnou dávku o prasátku, mluvícím prasátku. Hlavně to se jim líbí, že jej vychovávají lidé. Aktivní lidé, plní zájmů. A jak se všechno učí, dokonce čištění zubů (uááá)! A jak začíná chodit do školy, mezi děti. Teď mě čeká pár pernějších večerů: budu muset svým mrňousům srozumitelně vysvětlit, co a jak s odlišností malých lidí ve škole, možná něco o šikaně. Budu muset promluvit o lásce prasátka ke klukovi, o reakci toho kluka a nakonec o sebepřijetí prasátka, o jeho uvědomění si vlastní jedinečné hodnoty. Držte mi palce :)

Moje dcera se nudí, a to propastně. Zvlášť teď za koronavirové krize, kdy jsem s ní doma, si toho všímám. A tak jsem jí tuto knížku původně určenou k narozeninám podstrčila o něco dříve. No, uvidíme. Mně se knížka líbí. Je moc hezká, už výraznou obálkou. Uvnitř je jednoduchý, skorodětský text, hodně obrázků. Autorka je psycholožka, v dětské duši se vyzná, psát rozhodně umí. Jen hrdinkou knížky je malinko introvertka, knihomolka, ani nemá mobilní telefon. Což moje dcera není. Ta sice také čte, ale bůhvíco ve svém mobilu, navíc se sluchátky na uších. Přesto věřím, že ji Deníček zaujme a povzbudí k nějaké smysluplné čínnosti. (Tedy kromě učení do školy.) Knížce dávám palec nahoru :)

Déjà vu: v norském Finse, kde se děj knížky odehrává, jsem strávila dovolenou. I když letní. Takže autorce její zimní pobyt závidím, neumím si představit plodnější relax než právě tady, u tohoto jezera, v tak bizarním prostředí, že Georg Lucas zde neváhal natáčet jeden z dílů Star Wars. Téma knihy současné, v tom nejlepším smyslu ekologické. Stačí se projet autem za tmy (netmy) po Česku, abychom pochopili, proč. Přesvětlenost - to je, oč tu běží. Jak ta "velká", z měst, tak ta osobnějšího charakteru, z obrazovek. Tato malá knížečka inspiruje, "přitmívá" nás k opětovnému čistému pohledu na hvězdy, Mléčnou dráhu, do vlastního nitra, anebo nás ryze prakticky vybídne k večerní aktivaci filtru modrého světla na mobilu.