MAzBR
komentáře u knih
Farma zvířat
George Orwell (p)
Všechno už bylo zmíněno čtenáři pode mnou. Trefné, nadčasové a bohužel i husí kůži navozující v tom nejnepříjemnějším slova smyslu.
O tom, že témata téměř 80 let staré knihy jsou stále aktuální, není pochyb - stačí si v kterýkoliv den zapnout/přečíst zprávy z domova i zahraničí...
Psí život
Jaroslav Irovský
Další klasická Irovského jednohubka o prožívání obyčejného života v dnešním světě, tentokrát netradičně vyprávěna z pohledu švýcarského ovčáka.
Jak je zvykem, kniha obsahuje spoustu humorných situací, štiplavě trefnou kritiku současné společnosti a tentokrát i přidanou hodnotu v podobě vztahu pán x pes, u kterého autor dokazuje, že není takový necitlivý magor, jakého ze sebe dělá ve sráčské trilogii. Irovský prostě umí. Na nic si nehraje, v jeho knize se opět spousta lidí najde a dík čtivosti a malému počtu stran ji jde v pohodě sfouknout na jeden zátah.
Silné 4*, pátou přidávám za odvážné veřejné znechucení z všudypřítomné hyperkorektnosti, za vyobrazené Jeseníky, kam jezdím v zimě na lyže, a především za jorkšíra Terryho, jednoznačně největšího frajera z celé knížky.
Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
Klasický obsah plný životních myšlenek, které člověka na nějaký ten den ovlivní a pak z jeho hlavy začnou postupně vyprchávat, než si přečte podobnou knihu, kterých jsou na světě desítky, neřku-li stovky. Což však není nic na škodu.
Dula
Michal Viewegh
Přečteno ze zvědavosti. Upřímně, myslel jsem, že horší knihu než Melouch pan Viewegh napsat nemůže. Mýlil jsem se.
Myslím, že by si měl dát pauzu. Odpočinout si od psaní a začít se věnovat jiným věcem. Načerpat síly, inspiraci... Oprostit se od nutkání každý rok vydávat novou knihu, zvlášť když je ta kvalita čím dál horší.
Bukowski a beatníci
Jean-François Duval
Cherkovski: "Hele, mně volal ten... Ginsberg."
Bukowski: "Ginsberg, jo? Ču*ák. A co chtěl?"
Cherkovski: "Nic."
Bukowski: "Nic, jo? A cos mu na to řek, vole?"
Cherkowski: "No... nic."
Bukowski: "Tak tos mu řek dobře..."
Parafráze z Ivánku kamaráde ukazuje, o čem celá tahle kniha je. O hovně, o zbytečnostech, o přílišném nadšení z nudných událostí typu: Někdo se s někým setkal a něco si společně řekli. Dvě hvězdy za závěrečný rozhovor u Buka doma.
Hrobař
Jaroslav Irovský
(SPOILER) Irovský jede podle klasické šablony: Chlápek hledá smysl svého života, která je navíc vyplněna stejně klasickým klišé. Až se mi to k jeho tvorbě vůbec nehodilo.
Jenže celé to období Jindřichova pobytu na hřbitově u podivína Duška, v jehož názorech jsem jasně rozpoznal Irovského smýšlení, se mi fakt líbilo, takže jsem schopen a ochoten ty nedostatky odpustit. Kniha se dá navíc díky poetické, občas až archaické češtině a čtivému stylu (a menšímu počtu stran :-)) v klidu přečíst na jeden zátah. Objektivně 80 %, tedy 4*, ale jelikož mám pro Irovského tvorbu slabost, tu pátou mu z principu přihodím. I tak je mi mnohem bližší Sráčská trilogie a jsem moc zvědavý, co se vyklube z Psího života.