matej.kulistak komentáře u knih

Skvělá popularizační brožurka, která navzdory své stručnosti řekne vše podstatné a má opravdu pádné argumenty. Ne nenapadnutelné, ale přesvědčivé. Asi neobrátí život přímo naruby, ale zpochybní zdánlivě nezpochybnitelné, což v rámci vzdělání a duševního vývoje není skoro nikdy na škodu.

3 07.02.2020

Ze začátku mě trochu rušil kostrbatý styl psaní (pro který nemůžu dát s klidným svědomím všechny hvězdy), ale jakmile mě kniha pohltila, šlo spíš o dokreslení atmosféry. Nejlepší příběhy se ne vždy stávají nejlepším literátům. A vůbec, je možné o Kavkaze, o takových psech, o lidech jako Irakli Okrošidze psát špatně?
Ta kniha je úžasná, nádherná a skvělá. Po dočtení si říkám, že se na Kavkaz jednou podívám, i kdybych tam měl dojít pěšky.

3 28.12.2019

Stejně fascinující jako první díl, ale napínavější a rozhodně taky náročnější pro autora. Vždyť tady jde o ústřední pasáže křesťanství. Tolik je toho třeba říct, neopomnět, správně formulovat a dobře poskládat, aby to dávalo smysl! A pak, je to úplná detektivka, vracíme se po stopách nejdůležitějšího soudního procesu dějin, rekonstruujeme co mu předcházelo, taktiku obžaloby i obhajoby, sledujeme výkon trestu a pak ústřední téma křesťanství: vzkříšení.
Znovu se opakují kvality předešlých dílů, dílo je jednou velkou meditací s nebývalou historickou a teologickou fundací. Mě osobně záráží hlavně košatost významů, které dává židovská tradice každé druhé větě evangelia (přičemž mě na ní nikdy nepřišlo nic pozoruhodného). Ježíš Nazaretský je pro laika nejlepší myslitelná sekundární literatura k Novému zákonu.

3 30.09.2019

Zevrubný komentář evangelií od Zvěstování po Nalezené dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Věta za větou je zde analyzována z hlediska symboliky, pretextů, archetypů, historické věrnosti. Ale byť je text fundovaný a odborný, je zároveň velice čtivý a především: hluboký. Benedikt XVI. je zkrátka Teolog s velkým T, výborně rozumí své látce, ale neztrácí ze zřetele, že posláním jeho disciplíny je "vést k Bohu" přinejmenším do stejné míry jako "objektivně informovat". Výsledkem je kniha plná nových informací a pohledů (třeba krásná analýza postavy sv. Josefa), kterou lze přesto číst jako meditaci.

3 28.08.2019

Studie, kterou autor nového překladu dílo doplnil, je skvělý úvod do Bonaventury obecně. Samotný text Putování je ale velice náročný. Způsob uvažování odráží tehdejší kosmologii, symboliku čísel, a vůbec středověké paradigma, dnešnímu člověku téměř nesrozumitelné. Pokud jsem si z knihy něco odnesl, vděčím za to semestru středověké filozofie a každému, kdo by se na ni chystal, vřele doporučuji začít nějakou průpravou, která trochu poodhalí myšlení středověku a alespoň rámcově přiblíží základní pretexty (Augustina, Anselma, Dionýsia Areopagitu...).
Přes to vše z díla i na mě, nevzdělance, probleskovala autorova hloubka coby myslitele a mystika, jakož i jeho genialita literáta. I kdybych z Bonaventury nepochopil nic, předloužil mi sám sebe jako vzor člověka a světce. Ne strojeně, spíš jen tak mimoděk, "nechtě". Právem si zaslouží pět hvězd.

3 22.07.2019

Trochu jsem čekal prázdné tlachání a omílání všeobecně známých informací. Knížečka překvapila sdělností a přirozeným plynutím, má ideální rozsah, aby nezačala nudit a v něm stihne rozpracovat vše co slibuje v názvu: něco málo o včelách a něco málo o životě, jen tak na ochutnání. Párkrát jsem se nad ní i zasnil. Vzbudila ve mně touhu dstěhovat se na venkov a pořídit si zepár včelstev. Snad se to podaří.

3 06.06.2019

Postavy jsou pro mě nepřesvědčivé. Buď autorka nekontrolovala, co už do knihy napsala, nebo se snažila o grotesku. Nejnázornější příklad je služebná Nelly, která má půl knihy zlé tušení a předtuchy, ale když její paní najenou odchází s oním domělým zloduchem Heathcliffem, ani ve snu ji nenapadne, že je něco v nepořádku. Byť je děj zajímavý a příběh vlastně dobrý, kvůli několika takovým logickým lapsům pro mě ztratil ono kouzlo.

3 01.06.2019

Kniha je naprosto geniální tím, jak jsou v ní vykresleny individuality. Každá postava je plastická, téměř hmatatelná. I když v centru zájmu je skupina lidí se stejným náboženským vyznáním, vlastně o tu víru vůbec nejde. Jde o to, jak ji každý uchopuje po svém. Jak každý svět vidí jinýma očima a žije se svými názory, a taky umírá. Při čtení se do mě neodbytně vkrádala otázka: "a kde je pravda?" Nikdo neví, každý umře v jiném přesvětčení. Je to neskutečně působivé. Hlavní kouzlo knihy vidím v tom, že se na téměř 600 stranách podařilo Novákové, abych každou další kapitolu načínal se zvědavostí, protože v knize nebyla všehovšudy jediná postava, která by nebyla zajímavá. Autorka byla neskutečný znalec lidí, a i když se nejedná o dokumentární/historickou knihu, tak i dobových reálií drsného života v horách. Navzory tomu, co se tvrdí ve středoškolských učebnicích, kniha je stejně současná jako v době vydání.

3 30.05.2019

Sbírka má napříč básněmi konzistentní vyznění. Vypovídá o pocitech nevolnosti, paralýzy, zbytečnosti. Vrací se bílá a černá barva, chlad, smrt a mluvčí básně v nich vnímá vlastní strnulost a ohroženost. Jediné, co plyne jsou neodbytné myšlenky. I skutečnosti, které bychom běžně vnímali pozitivně (vlastní děti, narozeninový dárek) se stávají ohrožujícími.
Autorka se nebojí neologismů (dobových) a drobných jazykových experimentů.
Mám jen trochu pocit, že právě neodbytnost myšlenek vede k rozmělňování jinak působivých výpovědí (moc slov).
A taky, že nezanedbatelnou část působivosti sbírka má kvůli autorčině osudu, ne sama jako text.

2 19.06.2024

Skvělý počin, moc hezky zpracována kniha, Řehákovi se opravdu moc povedlo vybrat a uspořádat básně, napsat přiléhavý úvod a zvolit naprosto skvělý název.
Je velice zábavné procházet z poetiky do poetiky, ale cítit propojenost nejen topologickou, ale v jednotlivých oddílech i tematickou.

2 29.04.2024

Sbírka je pro mne nepřesvědčivá.
Hra se slovy se často povede, ale je do sebe příliš zahleděná. Stává se, že celá báseň je jen (ne)zbytným vehiklem jednoho verše, pointy nebo obrazu.
A tak i básně, které by samy o sobě byly dobré, vyznívají paradoxně v celku sbírky jaksi vykalkulovaně.

2 05.03.2024

Drobná kniha drobných básní. Taková jednohubka do tramvaje. V básních není nic naléhavého, pro co by mi vedilo sbírku nedočíst.
Přesto mě bavila atmosféra, kterou básně vytváří: téměř vždy je v nich nějaké vnitřní napětí (zrcadla odrážející nejmenší pohyb, strach z pádu do vody, nenápadně postupující psychická nemoc). A ta tenze se mi líbila, že mi ani nevadilo, že některé básně nejsou ničím objevné.

2 20.02.2024

Jedna z ikonických Šiktancových sbírek. Obdivuju jej, jak se vždy pustí do nějakého obrovského tématu a pere se s ním jako s obrem - aby z něj nakonec vydoloval pohled člověka jakožto jedince. A tak se velké téma (země, paměť a předávání zkušenosti, mužství a ženství, otcovství a synovství, stárnutí a smrt...) stává osobní zkušeností, která se čtenáře přímo dotýká, aniž by ztratila na komplexitě.
V téhle knize je témat hned několik: umírání otce, rodná země, vztah ke společnosti, pokušení emigrace. A témata se prolínají, odvíjí se v podivné příběhové linii. A tak mluvčího sbírky odvádějí z bytu dva tajní a vezou jej k výslechu, ten kdo vyslýchá je ale les a vítr, opodál v lomu na nemocniční posteli leží blouznící otec atd. apod. Svět je synkretický, ale ne nivelizující, vše se v něm jakoby pere. A básník na strohé dotazy odpovídá dlouhými větami veršů, které postupně také začínají připomínat blouznění.
Neskutečně výmluvné svědectví vlastní pozice ve společnosti, protože autentický Šiktanc musel působit očima dobového byrokrata právě takto.
Totéž se děje na rovině obrazů, které zůstávají ostré a přehledné, aniž by usilovaly o vyložitelnost, o výklad světa - pojímají jej nepřehledný, magický, zraňující.
Místo na konci sbírky, kde zazní verš z názvu je silné, ale to je celá kniha. Je to koncentrovaná syrová výpověď, která má hutnost a energii facky.
A jazyk samotný - nepopsatelný a nádherný. Ze všech míst, které by si zasloužily citovat vybírám namátkou tři (byť takto vyňaty zdaleka nevyzní):
"Blikalo rádium. / A kušny Krušných hor lapaly po dechu, / až oči králičí lezly jim z lepechů, / až v hrobích kručelo"
"A že ovcím zima v chrámu / sloužilo se v masným krámu / na putynce od zelí / Zabils Boha? Zapřels mámu? / Kup si novou panoránu! / Kup si nový průčelí!"
"Šla tma noc, / šla od Klapýho, / koukal jí kus hambatýko. // V poslední řadě, opřenou o přeháňku na nebi, / spatřil jsem podřimovat matku."

2 20.02.2024

Druhá bichle Effenbergera začíná sbírkou Veliké náměstí svobody, která je za mě z obou sazků to nejzajímavější (byť konec prvního jsem nečetl).
Básně jsou více soudržné. Imaginativnost je stejně bohatá, ale autor má víc na zřeteli své téma (jediná sbírka, v níž mi názvy básní nepřipadaly nahodilé), jeho nápaditost mu pouze pomáhá jej nastiňovat z nečekaných směrů.
Moc mě baví metafory (studna: stín věže vztyčené do podzemí; houpačka: lodička která pluje / mezi stromy do jeskyně spánku) a užití repetic (mrtvé šalvěje mrtvé šalvěje / na vašich listech se opět chvěje panenka radosti). Básník se nebojí velkých slov, protože je neklade na privilegovaná místa, pracuje s nimi uměřeně a funkčně (totéž např. i s vulgarismy). Effenberger je tak např. první, u koho mě neirituje motiv básníka. Necítím z něj totiž sebeprezentaci, ego, ale spíš ohledávání fenoménu, často spíše v autoironickém duchu.
Tahle sbírka je za mě opravdu skvělá (hodnotit pouze ji, bylo by to 5/5)!
Co se zbytku knihy týče, bylo čtení více námaha, než radost. Effenberger je klasik a jedna z největších person (asi nejen našeho) surrealismu. Kladl jsem si ale otázku, nakolik jeho dílo obstojí samo o sobě, prostě jako text. Vnímáno takto se mi jeví jako projev neskutečné tvůrčí energie, ale také grafomanie, popř. užvaněnosti. Z gejzíru nových a nových představ, které autorova fantazie chrlí po stovkách stran, aniž by se jen začínalo zdát, že by se mohly opakovat, z toho jímá až závrať. Když ale z celku přeneseme pohled na jednotlivou báseň, nepůsobí naléhavě. Místo, jistě ano, ale většinou je jakákoli sdělnost přehlušena množstvím slov.

2 17.02.2024

Jde jakoby o deníkové záznamy: komentované scény z (trochu divokého) studentského života a jeho intimní prožívání, skoro bez tropů, sem tam metafora. Básně jsou to spíš výběrem motivů a krátkostí vět / veršů.
Občas jsou básně zbytečně užvaněné nebo dořečené (např. "nech si narůst" nebo "okenní svět" - být o polovinu kratší, byly by skvělé).
Jinak ale radost číst.
Lyrický mluvčí vypovídá o zranitelnosti, ale slova která slyšíme se týkají erotiky, breku, pití, teenagegerské potřeby poslat všechny do prdele. Ironie se vždy kdesi vpůli zlomí v sebeironii a najednou si jako čtenář nejsem vůbec jistý, jestli čtu silně stylizovaný, nebo naopak naprosto autentický text.
Např. v básni "průsečíky" se začínám ošívat, že toho sarkasmu už je trochu moc, a pak mi dojde, že lyr. subjekt nevypovídá o objektech básně, ale o sobě. O vlastní nechopnosti jiného pohledu. Jakoby (řečeno trochu pateticky) mladý člověk držel v ruce svůj život a jaksi neví, co s tím. A nezbývá, než si z vlastní situace utahovat.
Funguje to velmi dobře a kniha se čte sama a rychle.
Ideální jako první kniha básní pro sš studenty (doporučení pro učitele literatury).

2 06.02.2024

Jednotlivé básně jsou soudržné, se srozumitelným tématem a odněkud někam vedou - což je k jejich rozsahu a kusosti obdivuhodné. Často je sjednocuje jeden silný obraz nebo metafora (noc jako utonulá žena nebo funebrácký vůz; skalní masivy jako pískoví sloni; smírčí kříž; rozmluva s nějakým místem).
Časté jsou motivy hostility, tvrdosti, mezi kterými lze ale najít (příznačně nerostný) poklad, jak to dělá prospektor Daniel.
Člověk je zde nejčastěji vzpomínaný, mrtvý, šílený nebo jakoby ztuhlý, s tvrdým kamenným nitrem. Často je ke kraji silně vázán (nejrůznější vyznání, zaříkání, kletby). Převládá pocit parchantství (tématizován postavou Klatzka), neřádnosti, vykloubenosti; jako by zde vypršela společenská smlouva a všichni, kdo zůstali, se museli zařídit po svém (jezení psů; život s blechami; sexuální konotace k městu, lani, stromu). Něco působí drsně, až zvráceně, ale v celkovém pohledu ponejvíc jako nutnost, má-li zde člověk vydržet.
Krákání krkavce, které se objeví na začátku sbírky (a může působit hrozivě), se na jejím konci stává stále intenzivněji milostnou písní, až se v poslední básni stane přímo písní námluvní, vábením, vyznáním.
Je to překvapivé, je to působivé a je to dokonce zvukově krásné.
Sbírka vytváří jasný a soudržný celek, který postupně rozvíjí různá témata, aby je postupně propojila, což vytváří nejen děj, ale i gradaci. Krom toho je krásně graficky upravena.

2 02.01.2024

Na Český orloj jsem prvně narazil v jakési čítance. Ten krátký úryvek mě praštil do očí, jak ještě nikdy žádné verše. Tato báseň je tak specifická (tématy, lexikem, rytmem), že z ní lze vzít náhodných 20 veršů a okamžitě ji poznáte.
Jde o vytěžení lidového vnímání roku: mudrosloví, magie, liturgie, revoluční kalendář, pranostiky, záblesky velkých dějin. Jde o pohled prostého člověka z lidu, myšlení které se s desetiletími a staletími téměř nemění. Fokus směřuje ke krajině a půdě. Je to ten nejpřirozenější projev nepatetického vlastenectví, jaké vyvěrá z vědomí kořenů a rodu. Ne z fanatizmu. Šiktancův lyrický subjekt je "obyčejný člověk" v celé komplexitě (v opozici k tomu, jak jej dobová ideologie zprimitivizovala).
Zde se vše vrství a zároveň říká naplno: válka, smrt, uhranutí, erotika, zbožnost, synovství a zejména otcovství.
Šiktanc sahá hluboko do české frazeologie, nebojí se historismů, duálu a jiných jazykových "vykopávek".
Báseň (protože jde vlastně o jedinou báseň) tepe vnitřním rytmem, který se neomezuje na konkrétní metrum, ale synkopicky zní celou dobu - sycený zhusta rýmem a zrochlovaný přímou řečí.
Sbírka vystačí s úzkým repertoárem témat a jazykových prostředků, protože je vytěžuje do takové hloubky, až jímá závrať.
S ohledem na délku básně je pro mě nepochopitelné, jak může mít každý verš takovou vnitřní váhu. Nenajdeme žádná hluchá místa. Jak by ji autor složil u vytržení. Takže náhodný úryvek je nejen rozpoznatelný, ale funkční jako skvostný samostatný text.
Výsledkem je za mě nejkrásnější česky psaná báseň.

2 28.11.2023

Sbírka je trochu slepenec. Dvě básně (na mě příliš samoúčelně experimentální); volně navazující cyklus: druhý, s předchozími básněmi nijak nesouvisející cyklus; další dvě básně. Výsledek je nesourodý.
Básně cyklu Za rohem ocení jen ten, kdo zná konkrétní osobnosti, jichž se týkají.
Velice zdařilý je zato oddíl Začátek románu, který je surrealný, zábavný a napínavý. Dobře se tam pracuje s prolínáním dějů, vstupy krajiny a zvláště silný je moment, kdy se na pozadí mihnou "velké dějiny" a my už (poněkud dialekticky) nemůžeme číst v duchu prve nastolené idyly, byť formálně v ní báseň zůstává.

2 26.11.2023

Název knihy odkazuje k rozdílným poetikám jednotlivých oddílů, psaných v různých časech za různých okolností. Rozdílná je i kvalita těchto oddílů.
Básně v první knize spisů "Bez názvu" byly tak vybuchující obrazností, až nečitelné. Zde se autor více krotí. Nejprve básně jakž takž drží pohromadě název (jako ústřední téma, byť básně samy jsou stále silně imaginativní), poté se překvapivě zvěcní, soustředí se na konkrétní myšlenku, téma, až jazyk jak by ustupoval do pozadí. Kundera už umí pracovat se slovem, teď jako by zatoužil také něco říci. A naráz bojuje s myšlenkou, jak ji tam dostat - aby nebyla banální. Mnohdy, mám pocit, se to nedaří. Např. divadelní hra Velký Kýžal je postavena na tom, že básník Odolen přichází se zdrcující sebekritikou ve chvíli, kdy už stačilo jen chvíli počkat, aby se obludný systém sám zřítil. Problém je, že nám to Kundera musí naplno říct, protože děj sám nám to nijak nenaznačí. Ten je navíc zkratkovitý, tezovitý, plochý.
Konečně ke konci knihy (oddíl Ptaní) mám pocit, že autor nachází rovnováhu mezi jazykovou hrou, intenzitou výrazu a sdělností, aniž by cokoli z toho přišlo zkrátka. Tento oddíl jsem (konečně) četl s chutí a radostí.
Vypíchl bych ještě skladbu "Je osm hodin hulubi létají do huby", což je nejlepší věc v první půli knihy. Funguje v ní kontrast (nuda - děj), emoce, jazyková hra ("v tom ránu // v tu ránu"; "tržnice trčí" - tohle Kundera umí a já mu to žeru), sebeironie a rošťáctví, které ale, narozdíl od jiných míst, zde nepůsobí pubertálně/neumětelsky.

2 11.11.2023

Jako doklad malá douška (kolik silných obrazů se odvine v pár verších hlava nebere):

Vykradený most

Prázdno rozlité
vymalované a vymodlené
Sixtinská kaple svlečená
a jsi to ty kdo sedí tiše
na banbě pro beránky
Ne
Nebudu obětovat pěst
pro oči pastýřovy
Ne
Nebudu si lehat přes řeku
jak vykradený most

Vykliď byt a uteč do lesa
nebudou tě hledat dřív než později
a i tehdy sníh zapře tvoje stopy

2 30.10.2023