Svobodná vůle

21.09.2022

Nic zasadne noveho ci kontroverzniho pro ctenare, ktery ma aspon trochu prehled o neurologii ci psychiatrii. Presto je to mile, svizne a uzitecne shrnuti. Libi se mi autorovy nazory na pravni system - tady mohl svou predstavu trochu vice rozvinout na prikladech.

29.08.2022

Kniha je zaujímavá, dôkazy o tom naša vôľa nie je naša sú presvedčivé ale napriek tomu si myslím, že vynecháva jednu významnú otázku. Ak tá vôľa nie je naša koho vlastne je? A zabúda na ďaľšiu dôležitú vec. Celá civilizácia je na koncepte slobodnej vôle vybudovaná. Ak by sme uznali že nekonáme z vlastnej vôle dostávame sa na úroveň zvierat.

07.02.2020

Skvělá popularizační brožurka, která navzdory své stručnosti řekne vše podstatné a má opravdu pádné argumenty. Ne nenapadnutelné, ale přesvědčivé. Asi neobrátí život přímo naruby, ale zpochybní zdánlivě nezpochybnitelné, což v rámci vzdělání a duševního vývoje není skoro nikdy na škodu.

19.08.2018

Stručné a jasné pojednání o tom, že svobodná vůle neexistuje. Autorovi doklady z oblasti neurovědy a dalších oborů jsou přesvědčivé a potvrzují moji dřívější domněnku, že na své chování máme mnohem menší vliv, než jsme si ochotni připustit.

I přesto v knize nacházím dva výrazné nedostatky:

1) Harris svá tvrzení, že v mozku dochází pouze k dvěma procesům – deterministickým nebo náhodným – přičemž ani jeden z nich není svobodný, dokladá na současných věděckých poznatcích. Nijak ale nebere v úvahu, že budoucí vědecké bádání může dojít zcela k jiným závěrům. Před 200 lety jsme neměli ponětí o neuronech a kdo ví, co vše budeme o fungování lidské mysli vědět za dalších 200 let.

2) Na konci knihy se autor zamýšlí nad důsledky, které neexistence svobodné vůle může mít na společnost, politiku a morální odpovědnost. Bohužel tato část je velmi povrchní. Autor zde řeší pouze to, jak bychom měli přistupovat ke špatnému chování. Už se ale neptá na mnohem zásadnější otázky:

Pokud neexistuje svobodná vůle, jak rozlišit dobré od špatného? A má to vůbec smysl?

02.03.2018

Tato útlá knížka je příjemným úvodem do problematiky svobodné vůle z perspektivy Sama Harrise. A vzhledem k tomu, že Harris je silným odpůrcem myšlenky o existenci svobodné vůle, je tato knížka, byť párkrát prezentuje i stanoviska kompatibilistů, relativně jednostranně zaměřená. Rozhodně není teoretickým přehledem různých přístupů ke svobodné vůli. Já osobně šel do čtení této knížky již s jistou znalostí této diskuze a se silným přesvědčením o neexistenci svobodné vůle. Mně osobně, hledajíc například další myšlenky a důkazy o neexistenci svobodné vůle, tedy toto zaměření vyhovovalo.

Co tato knížka možná trošku postrádá, je daleko víc praktických příkladů a důkazů z oblasti neurologie (těm je včetně poznámek věnováno pouze asi jenom 5-6 stránek) nebo sociální psychologie. Osobně znám z jiné odborné literatury plno psychologických experimentů podporující Harrisovo stanovisko, které by se v této knížce neztratily. Takhle je knížka spíše jen jednostranně zaměřeným filosofickým pojednáním. Pro někoho, komu je myšlenka iluze svobodné vůle naprosto cizí, může knížka, spíš než jako důkaz neexistence svobodné vůle, připadat jako pouhá hra se slovy.

04.01.2018

Jedna z pár knih, které mi změnily život. Sam Harris, jehož hlavní životní náplní je tepat náboženský fanatismus, který je podle něj (vřele s ním souhlasím) jednou z hlavních příčin chaosu světa, se tentokrát vydává zpátky po proudu času. Ze své pozice neurovědce se totiž pokouší dokázat, že staré mystické školy měly minimálně v jedné věci pravdu, když prohlašovaly: "Svoboda je to, co nastane, když odpadne onen arogantní a pošetilý pocit, že žijeme naše životy vlastní vůlí." "My jsme tanec a bůh, prozřetelnost, Život - je tanečník," jak zase dnes poeticky popisuje dalajlámův přítel Eckhart Tolle a mnozí další.
Harrisova přednáška na toto téma dostupná na netu je naprosto dechberoucí. V téhle malé brožurce je podle mého názoru logicky ukázáno, že všechno má svoji příčinu, která ovlivňuje navazující událost. Že je nesmyslné litovat, proč jsem se tehdy nerozhodl(a) jinak. Nemohl(a) jsem. A tečka. Což samozřejmě člověka nezbavuje odpovědnosti za své činy. Není vina, ale odpovědnost zůstává. Tím odpadá nenávist a vztek, které nás i naše okolí ničí. Už to s sebou netaháme. Nezlobíme se na vzteklého psa, jen přijmeme opatření, aby nám neublížil.
A pokud se to někomu nezdá, v pořádku, nemůže teď jinak;)

28.10.2017

Jedná se jen o takovou filosofickou črtu, ale je to inspirující. Odkud se berou naše myšlenky a jaký na to máme my sami vědomý vliv? Jsme naprosto determinováni geny, prostředím a životními zkušenostmi? Co je to svobodná vůle a jak se projevuje?
Co je to trest a jaký je jeho smysl?

11.03.2017

Dokud se bavíme o neurologické podstatě věci, potud dobrý. Jakmile se však začnou řešit společenské, politické a morální implikace, které s sebou neexistence svobodné vůle nese, začne se Harris dost topit v nedefinovaných pojmech, obecných prohlášeních a odbytých závěrech postavených na poněkud vachrlatých přirovnáních a vývodech. Např. tendence ustavičně mávat rukou nad vědomým racionalizováním svých činů nebo poukazovat na autorovo iracionální preferování toho kterého nápoje vůči nápoji jinému, a ilustrovat tak nesvobodu jedince konat v konkrétní situaci jinak, než konal, např. neprohrát výplatu v pokeru, neunášet nebo brutálně nevyvraždit rodinu, začne pro svou povrchnost a nesouvztažnost hodně rychle štvát. Co si tedy Harris myslí o možnosti přisuzovat morální zodpovědnost loutkám zmítaným vnějšími okolnostmi mimo jejich vliv, tedy ani po dočtení fakt netuším, nepočítám-li vágní dojem, že to asi nějak přece jenom jde.