los
komentáře u knih
Povídky o ženách
Guy de Maupassant
autor dokáže vystihnout nuance vnitřních pohnutek, pocitů a pudů, až mne mrazí
Zápisky uklízečky Maud
Marian Palla
zpočátku jsem se bavil...
hodně specifický autor, který přiláká jen a pouze specifického čtenáře
Magická Praha
Angelo Maria Ripellino
esejistický pohled italského slavisty na "literární" město tří národů (českého, německého a židovského) a jejich společný přínos kultuře evropské
Čtyři příběhy o daleké pouti
Pär Lagerkvist
Když člověk bydlí na ulici, kudy pořád tahají své kříže, jak si pak má všimnout, že jednoho krásného dne je jeden z nich boží syn. … A ty si myslíš, že takový osud potkal jenom tebe, že jen ty jsi trpěl, že jen tebe ukřižovali. … Ano, celé lidstvo visí na kříži jako ty, sám člověk visí na kříži a ty jsi jenom ten, ke kterému vzhlížejí, …když člověk myslí na bolest, utrpení a nespravedlnost, myslí na tebe. Jako by neexistovala jiná bolest než tvoje, jako by neexistovala jiná nespravedlnost než ta, kterou se provinili vůči tobě.
Už měkoně vyvádějí
Dagmar Urbánková
nu, když s partou sedneme v pátek k pivu, tak v pondělí může taková knížka vyjít, ale jo, v něčem jsem se poznal
Posedlí
Witold Gombrowicz
motivy gotického románu začal autor zapracovávat do děje klasicky, ale tak od poloviny se vyprávění podivně zvrtne a závěr je tak trochu trapný - dovysvětlování, komentování, tak nějak trapně literární, aby se dobře načatý, ale pak zbabraný příběh nějak (rozuměj jakkoli, ale hlavně rychle) uzavřel
Noví lidé
Knud Rasmussen
s chutí jsem se začetl a dozvěděl se spoustu nových informací o společnosti Inuitů, velmi zajímavá kultura
Antická jména, jak je číst a skloňovat
Jiřina Hůrková-Novotná
praktická příručka, ale katastrofální redakce (mraky chyb, dokonce i chybné abecední řazení)
kdy už konečně bude odborníky vypracována norma pro zápis délky v antických propriích?
Listy ze světa stínů
Vavřinec Szeghalmi
pěkná literární mystifikace, poutavý příběh
dobrý překlad, který napodobuje jazyk 1. poloviny 19. století, i když těch postpozic je trochu moc atd., pořád nepůsobí jako karikatura
závěr mne trochu zklamal, ale i tak se vyrovná Poeovi nebo Lovecraftovi
Manekýni
Pavel Hénik
čas od času zkusím namátkou nějakou novou českou prózu - a bohužel jsem z 99 % zklamaný
pokud toho není schopen sám autor, měl by zapracovat redaktor a všechen balast kriticky proškrtat
PROČ proboha to neustálé opakování rádoby vtipných, rádoby originálních, ale stále týchž přirovnání?
naprosto nevěrohodná zápletka a naivní rozuzlení i závěr
čekal jsem, že si přečtu příběh, třebas nadsazený a jednoduchý, o českých fashion firmičkách a vztazích lidí v nich, které prostředí nutně pokřivuje a proměňuje jejich hodnotový žebříček, ale dostalo se mi pitomé vztahové telenovely
mám divný dojem, že současní čeští spisovatelé nedokáží psát o ničem jiném než o nezávazném šoustání, ach jo
Lelio
Josef Čapek
Josefa považuji za lepšího spisovatele než Karla - a tato knížka je toho dokladem
Syn cirkusu
John Irving
zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetl, ale pak se jednotlivé linie vyprávění do sebe začaly skládat (tím typicky irvingovským způsobem) a opět jsem si užil už očekávané variace na témata jako LGBTN, postižení, bizarní zranění, jinakost, odchylnost na všechny způsoby... samozřejmě nechybí mírně pasivní, senzitivní protagonista
Klenba chleba
Milena Fucimanová
svědomí jako klenba chleba
perou se vůbec prapory?
kdo nás jednou viděl na kolenou, už není náš přítel
Nože a růže aneb topless party
Miloš Urban
jeden z mála Urbanů, který mne vážně nebavil
