logopedka
komentáře u knih
Sezdány válkou
Soraya M. Lane
Romanťárna. Juch. Vše dopadlo tak, jak mělo. Žádné těžké myšlenky mě po přečtení nepronásledují.
Veselý rok s pohádkami
Eva Fošenbauerová-Štanclová
Povedené ilustrace. Návody na celkový rozvoj školkáčků v kontextu celého roku. Pěkné, ucelené.
Na hraně zapomnění
Jessica Ann Redmerski
V knihovně jsem si připadala lehce nepatřičně, když jsem knihu brala v dětském oddělení z části pro mládež 15-18 let. :-) Ale což.
Čtení je kouzelné v tom, že můžete prožít něco, co v reálu nepřipadá v úvahu. Příjemná oddechovka.
Děvčátko z Itálie
Kamil Bednář
Váhám, co napsat. Nechci knihu šmahem odmítnout, ale...
Přestože jsem v knize na zmínku o dětské obrně nenarazila, předpokládám, že italské děvčátko Adrianka prodělalo právě tuto nemoc. Z profesního hlediska by mě tato kniha měla zaujmout. Bohužel se tak nestalo. Do děje mě nic nevtáhlo. Nedovedu si představit, jak u knihy může vydržet člověk, který k této problematice nemá bližší vztah.
Necítím z knihy potřebnou hloubku, dostatek citu, empatie. I když je v knize mnoho slov, která city popisují, mám pocit, že autor klouže po povrchu.
Celkově hodnotím čtyřmi hvězdičkami:
Jednu hvězdičku dávám za to, že se děj části knihy odehrává v ČR - v Janských Lázních v Krkonoších.
Druhou hvězdičku přiděluji za to, že se v ČR podařilo díky očkování výmýtit dětskou obrnu. (Uvědomuji si, že tento bod má prachbídnou souvislost s textem knihy, ale opravdu bych nerada, aby kniha zapadla.)
Třetí hvězdičkou oceňuji volbu tématu dětské obrny, i když v knize není zmíněna. :-)
Čtvrtou hvězdičkou děkuji za to, že je kniha stručná.
Artur: Příběhy veselého pejska
Jindřiška Kratschmarová
Knihu jsem dnes vzala do ruky jako "další v pořadí k večernímu předčítání dětem", a nestačím se divit, jak mi styl psaní paní Kratschmarové sedí. Příběhy jsou krátké, srozumitelné, jednoduché, žádné nesmyslné konstrukce. Slovní zásoba je bohatá. Jásám. Na zítřejší čtení se vysloveně těším. A vím, od které autorky budou v opavské knihovně knihy vypůjčené a u koho budou. :-)
Pláč v poušti
Warda Saillo
Přestože se při četbě dojmu poměrně snadno, u této knihy jsem neuronila ani slzu. Příběh je bezpochyby emočně náročný, ale asi je až příliš vzdálený světu, ve kterém žiji, že všechny popisované hrůzy nedokážu naplno prožít.
Je to jedna z těch knih, díky které si uvědomuji, že žiji šťastný a spokojený život.
Kompendium klinické logopedie
Karel Neubauer
Pro logopeda v přípravě na atestaci jednoznačně povinná literatura. ;-)
Tatínku, nezlob!
Lenka Rožnovská
A zase ta...Lenka! Další knihu od Lenky Rožnovské jsme si přinesli z knihovny. Opět se jedná o vtipné dílko pro prvňáčky. Tentokrát není psáno kapitálkami, ale „pouze“ kobylami. Příběh o rodině Všetečkových. Tatínek a dceruška jsou vynálezci = jsou kapku mimo tento svět. Maminka je jejich spojením se zemí. Originální, poučné, úsměvné, hezké, slovně bohaté. Až zase narazím na knihu od této autorky, tuze ráda ji dětem přečtu. Myslím, že u této knihy jsem se bavila já víc než děti. :-)
Kocour Josef
Lenka Rožnovská
Hubená kniha psaná velkými kapitálkami a určená pro prvňáčky. Vzhledem k užití kapitálek je vhodná pro děti, které se učí číst genetickou metodou. Syn (časný čtenář) knížku již přelouskal sám.
Milé vyprávění o ustrašeném kocouřím smolaři, který v rámci vší té smůly narazí i na dobro a trochu štěstí. Jeden z textů, při jehož čtení se pobaví i dospělák. Čtivé, na neobvyklé výrazy bohaté, ale ne otravné, dílko, které mohu jen a jen doporučit
Zahrádka pod hvězdami
Petra Braunová
Mám to ale štěstí. Další skvost, jehož předčítání mě baví. Při čtení prvních řádků jsem se pravda lehce orosila. Jména hlavních hrdinů ve mně touhu po tom, abych ve čtení pokračovala, nevyvolala – tatínek Josef, maminka Marie, synek Ježíšek, kamarádi Petr a Tomáš. Nejsem věřící, do kostela na mše pravidelně nechodím. Otčenáš jsem se naučila proto, že je to bezvadný způsob, jak staršího člověka po cévní mozkové příhodě „rozmluvit“.
I přes jistý náboženský podtext považuji tuto knihu za úžasnou. Dobře se mi četla, děti zaujala. Jazyk je jednoduchý, žádné kličky, pentličky a zákruty. Vše pochopitelné a poučné. V závěru každého příběhu je drobné zamyšlení/ponaučení, které je platné pro věřící i nevěřící.
Krátké pohádky na dobrou noc
Jan Zíma
V úvodu Krátkých pohádek na dobrou noc stojí: „Záměrem této pohádkové knížky je nejen navodit u dítěte pozitivní myšlení a zklidnit ho před spaním, ale přiblížit krásy přírody, život zvířátek, připomenout jejich mimořádné schopnosti, vlastnosti a chování...“
Hned první pohádka však vnesla pochybnosti, zda jsem správně pochopila význam výše uvedené věty. Posuďte sami: „Na jaře přijel na návštěvu děda a přivezl malé kůzlátko. Počítal s tím, že je maminka o Velikonocích upeče k obědu.“ :-) Nevím, jak vám, ale mně ta poslední věta zavání kromě pečínky i neklidným spaním malých dětí. O krásách přírody a životu zvířátek, jejich mimořádných schopnostech a vlastnostech mám též jiné představy. Jó, kdyby se jednalo o kuchařku, neřekla bych ani „popel“. A takových špeků bylo v první kraťoučké pohádce hned několik.
Těším se na další pohádku. Nebo bych se měla spíše bát? Četli jste Krátké pohádky na dobrou noc od Jana Zímy? Můžu pokračovat, nebo mi hrozí potrhání se smíchy a dětem noční běsy?
