LenZuzana komentáře u knih

Hodnotenie je výsledkom nostalgie, nebudem zapierať. Je to ten druh knihy kde budete žasnúť vo vašich 13 rokoch, že v 10 rokoch ste ju čítala a cítila úplne inak. Potom Vás prekvapí opäť v puberte, keď je svet plný lásky a v tej knihe je lásky na rozdávanie. A potom? Potom ju už asi čítať nebudete a ostane len pocit. Pocit skvelej knihy.

15 21.02.2023

(SPOILER) Najzvláštnejšia poézia ktorú som čítala. Nepáči sa mi forma, nepáči sa mi rytmika, ale obsah... to je iné kafe:

Utichly továrny, utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v pozdní ty hodiny
nezavřel očí svých jenom dům jediný,
očí sých ohnivých, co do tmy křičí,
že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí
dělníků deset své svaly železem propletlo,
aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.

"Antoníne, topiči elektrárenský,
do kotle přilož!"

Antonín dnes, jak před lety dvaceti pěti,
železnou lopatou otvírá pec,
plameny rudé ztad syčí a letí,
ohnivá výheň a mládenec.
Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,
přikládá plnou lopatu uhlí,
a že jen z člověka světlo se rodí,
tak za uhlím vždycky kus očí svých hodí
a oči ty jasné a modré jak květiny
v praméncích drátů nad městem plují,
v kavárnách, v divadlech, nejraděj nad stolem rodiny
v radostná světla se rozsvěcují.

"Soudruzi, dělníci elektrárenští,
divnou ženu vám mám.
Když se jí do očí podívám,
pláče a říká, že člověk jsem prokletý,
že oči mám jiné, než jsem měl před lety.
Když prý šla se mnou k oltáři,
jako dva pecny velké a krásné byly,
teď prý jak v talířku prázdném mi na tváři
po nich jen drobinky dvě zbyly."

Smějí se soudruzi, Antonín s nimi
a uprostřed noci s hvězdami elektrickými
na svoje ženy si vzpomenou na chvíli,
které tak často si dětinsky myslily,
že muž na svět přišel, aby jim patřil.

A Antonín zas, jak před lety dvaceti pěti,
jen těžší lopatou otvírá pec.
Těžko je ženě vždy porozuměti,
má jinou pravdu a pravdivou přec.
Antonín očí květ v uhelné kusy
přikládá, neví snad o tom, - spíš musí,
neboť muž vždycky očima širokýma
se rozjet chce nad zemí a mít ji mezi nima
a jako slunce a měsíc z obou stran
paprsky lásky a úrody vjíždět do jejích bran.
V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý,
poznal těch dvacet pět roků u pece, u lopaty,
v nichž oči mu krájel plamenný nůž,
a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,
zakřičel nesmírně nad nocí, nad světem vším:

"Soudruzi, dělníci elektrárenští,
slepý jsem, - nevidím!"

Sběhli se soudruzi
přestrašení celí,
dvěma nocemi
domů jej odváděli.
Na prahu jedné noci
žena s děckem sténá,
na prahu druhé noci
nebesa otevřená.

"Antoníne,
muži můj jediný,
proč tak se mi vracíš
v tyto hodiny?
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?
Proč muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?"

Neslyší slepec, - do tmy se propadá
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné srdce už z hrudi mu odchází
hledat si ve světě jinačí obvazy,
však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
to jsou oči tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly,
to jsi ty, topiči, vyrostlý nad těla zmučené střepy,
který se na sebe díváš, ač sám ležíš slepý.

Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:

Ženo má, - ženo má,
neplač!

3 01.02.2023

Rozpoltená, dala by som kľudne maximum, text skvelý, presne podľa chuti. Forma je menej zaujímavá. Neviem, vrátim sa k nej.

28.01.2023

Najlepšia časť tejto knihy je obálka!

Táto kniha je sériou klišé a úzkostných výkrikov pubertálnej nešťastnice. Je to vyslovene naivná, predvídateľná, bez akéhokoľvek momentu prekvapenia,... alebo aspoň náznaku sofistikovanosti. Po prečítaní som myslela len na jedno: Kto je cieľová skupina?

Ak by to bolo napísané dnes, dala by som 3 hviezdičky. Je to stará vec, je potrebné ju čítať s pochopením doby kedy vznikala. Keď ju čítam dnes, nie je príliš poburujúca, ani príliš temná, ani zlá, ani dobrá a dokonca ani zaujímavá. Na to, aby som ju vedela oceniť potrebujem niečo iné, schopnosť vcítiť sa do obdobia okolo roku 1850, kedy bola spoločnosť úplne iná, kedy Francúzsko vyhlásilo vojnu Číne (2 ópiová vojna), kedy francúzske noviny plnili informácie o Ruskom dobíjaní Kaukazu, povstaní v Indii a objavení prameňa Nílu. Keď v celej francúzskej spoločnosti boli len dva druhy intelektuálov. Proto-Punkeri závislí na ópiu a tí ostatní.

5 24.01.2023