Lenka4
komentáře u knih
Gejzír
Ivan Diviš
Těkavé, ale přesto ucelené myšlenky probíhají verši, které nejsou krasoumně poskládané. Jak sám básník říká "báseň tu není pro krásu, musí být špatným svědomím". Přesto se jedná o silný zážitek, neboť silná je autorova touha sdělit své myšlenky a životní filosofii. Snad nejpůsobivější je báseň Viděl jsem agónii starce.
Zahrada Popelčina
Josef Hora
Básně působí jemně, rýmy nenásilně plynou. Je to moc pěkné čtení. Hezký dojem z knížky mi pokazil jen doslov J. Hájka, který na dvaceti devíti stranách pojednává o autorovi a jeho tvorbě s hlavními důrazy na to, že pomýlený básník opustil komunistickou stranu. Inu, sbírka vyšla v roce 1961.
Dny narkózy
Stanislav Rudolf
Není lehké psát román o obyčejném životě obyčejného člověka z maloměsta. Kniha má slušné tempo vyprávění, rozhodně nenudí a může inspirovat k tomu, aby si každý někdy našel čas na vlastní sebekritický pohled na svůj dosavadní život.
Antilopa v moři k majáku daleko má
Kateřina Bolechová
Postřehy a zkratkovité příběhy ze života s tématem nemoc, bezmoc, stáří, smrt jsou podány bez okázalého sentimentu. Prostě pohled na svět, tak jaký je, či se může zdát. Moc pěkná je anti-lopí báseň a vzpomínka na otcovo rádio. Také jsme měli doma něco podobného.
Muž a žena
Helena Šmahelová
Příběh je vyprávěný s chladným odstupem. Třebaže sám o sobě není napínavý, během četby vzrůstá zvědavost, jak to dopadne. Stylově je vyprávění na můj vkus dost chmurné.
Nový výbor básní / Dva Gotikové
Giosuè Carducci
Carducci mě příliš nenadchl. Sbírka začíná oslavnými verši, které ve své mnohoslovné květnatosti působí až trochu kostrbatě. Následující oddíly s milostnou či přírodní lyrikou jdou básníkovi více od srdce a je to hned znát. V celém výboru jsou nejzajímavější básně Na polích u Marenga a V klášteře del Santo, a to nikoliv pro svůj obsah či formu, ale protože jsou uvedeny hned ve dvou různých překladech za sebou. Sologubovy povídky na netradiční témata (hlavně nápad zmenšování u Človíčka) nepostrádají trochu tajemství, typický ruský smutek a krutou grotesknost spojenou s tragičností.
Jak (ne)zvládnout manželství
Erma Bombeck
Příjemná četba. Postřehy z rodinného života podané převážně velmi vtipnou formou. U některých situací stačí zaměnit jména osob a hned vidím někoho ze svých známých (krabicová máti, sraz spolužáků, dalekozrakost). V některých situacích vidím dokonce sebe.
Kam až mě nohy donesou
Josef Martin Bauer
Hodně silný příběh. Z dolu na olovo mrazí snad ještě více, než z cesty Sibiří. Tato kniha patří mezi ty, které si časem přečtu znovu.
Pozdrav ze Sudet
Lenka Daňhelová
Autorka předkládá hodně pochmurný obraz světa - smrt, politické události, lidi, kteří snad od života už nic nečekají. Obsah přesně ilustruje malba na obálce - šedivá beznaděj. Není to prostě sbírka pro potěchu duše.
Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
Vskutku humoristický román. Vtipné pojmenování osob, jejich barvitě popsaná charakteristika, a ta nezaměnitelná mluva pánů inženýrů chemiků ... Je potěšitelné, že ve stejném duchu jako kniha se nese i film, takže určitě filmem není zklamán ten, kdo dříve čte, ani knihou ten, kdo se dříve dívá.
Začátek bez konce a Konec bez začátku
Jan Kratochvíl
Jedna ze zajímavějších sbírek současných básníků. Obzvláště druhá část, jejímž tématem jsou marketingové firmy (např. Teambuilding - abysme postavili Tým, musíme zabít Člověka). Autor předkládá otázky spojené s bytím, ale nečiní tak z chmurné pesimistické pozice. Z veršů je cítit momentální naštvání či znechucení, ale celek svědčí o autorově vnitřní vyrovnanosti. Vadilo mi jen občasné použití hrubších slov.
Cesta - Paměti české aristokratky
Cecilia Sternberg
Paní Sternbergová svůj životní příběh napsala velmi dobře a poutavě. Právě na osudech konkrétních lidí si člověk uvědomí, jak změny politické situace a společenských poměrů mohou zásadně ovlivnit životy jednotlivců, a to ze všech vrstev společnosti.
To nejlepší z poezie 19. století
* antologie
Zdařilý výběr z tvorby nejznámějších autorů té doby. A dobrá připomínka školních let, neboť obsahuje hodně básní, které jsme se učili nazpaměť.
Jak rozkrájet dort a další matematické záhady
Ian Stewart
Se svým (ne)nadáním pro matematiku nejsem schopna řádně ocenit výsledky a řešení, k nimž autor dospěl. Ale příklady uvádí zajímavé a občas i vtipné.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Knihu jsem měla rozečtenou více než rok. Jednotlivé příběhy při souvislém čtení splývají a třebaže jsou některé vtipné a zajímavé, je jich prostě moc.
Vady na kráse
Ondřej Holubec
Vadou na kráse této sbírky je její trochu zatrpklý pesimismus. Je to autorova póza, do které se stylizuje, nebo opravdu vidí svět tak neradostně?
Trojlístek soutěží
Marta Pluhařová
Stará kniha má svůj půvab. I když je moralizující a s dialogy, které dnes zní dost škrobeně.
Pavučina slov
kolektiv autorů
Díla, ač autorů různých, celkem splývají. Možná kvůli editorovi, který dle svého vkusu vybral tvorbu obdobného rázu. Denní pohled např. na literární server Písmák ukazuje, že tvorba jeho autorů je mnohem pestřejší a nápaditější, než přináší tento výbor. Nicméně jsem díky sborníku našla několik autorů, s jejichž tvorbou se ráda blíže seznámím (Lucie Filipská, Biri, akredit, hanele martinez, guy, tynic, Ivana Pelcmanová/Yfča/).
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
Václav Vratislav z Mitrovic
První část knihy je deníkem s nepříliš záživnými popisy cesty, ovšem pobyt v Konstantinopoli a hlavně období věznění a návratu je hodně napínavé čtení, od kterého se nedá odejít. Půvab příběhu dodává i stará čeština.
Poslední slovo má ďábel
Jan Bauer
Kniha nabitá dějem, napínavé čtení. Ale co ten Karlštejn místo Křivoklátu na str. 210? Chyby v textu působí rušivě v celé trilogii.