klodnerovic komentáře u knih

Pokud se na knihu Hledá se hvězda teprve chystáš, dál nečti.
Příběh o hledání hvězdy, která vlastně hvězdou vůbec nebyla, o kašpárkovi, který nebyl kašpárkem, o knížeti, který nebyl knížetem, princezně, co se jmenovala Princezna, a poněkud netečném králi Vaškovi, tak to tu ještě nebylo. Stejně tak jako tu ještě nebyla dobrodružná pohádková detektivka pro princezny. Přečetla bych si další. Obzvlášť pokud by byla z dílny paní Brodecké. Hledá se hvězda předčila mé očekávání. Nabídla mi vše, co jsem si od ní slibovala: chvíle, kdy jsem společně s hlavními hrdiny prožívala dobrodružství, chvíle, kdy jsem si říkala „Šmankote, to je ale pohádka!“, uspokojení z toho, že detektiv v utajení zůstal (poměrně dlouho) v utajení, i chvíle, kdy jsem musela uznat, že se jedná o detektivku pro princezny. I když … skoro bych řekla, že by si ji mohli přečíst, a to i s chutí, i kluci. Výjevy z bitvy by se jim jistě líbily. Stejně tak jako by se jim líbilo pátrání po hvězdě, co nebyla hvězdou ;-).

1 22.05.2017

Myšlenka - chlapík, který má všeho dost a vyřeší to tím, že uteče do lesa - dobrá, provedení slabší. Proto ...

1 18.05.2017

Milá/milý Hun, nesouhlasím. Rozhodně se nejedná o pohádku. Alespoň ne pro děti. Třebaže se jedná o dílko, které jim mohlo být původně určeno. Souhlasím ale s tím, že jde o dílko inteligentní. K tomu ale dodávám, že nad to je také humorné a laskavé. Takže, dostane-li se vám tato kniha do ruky, neváhejte a přečtěte si ji :-).

2 11.05.2017

Dosud jsem se, co se komentářů týče, držela zpátky. Nejsem totiž žádný znalec. Ale že jsem člověk, který se stejně tak jako Gaarderův Loutkář často cítí jako osamělý outseider, překročím svůj vlastní stín a něco vám o něm povím.
Milovníky příběhů, které mají spád, nenadchne. Není bystřinou, která by byla s každou další větou dravější a dravější, je poklidnou, majestátní řekou, jejíž hlubiny a proud dokážou pohltit. Otevřete jej, přečtete první stránku, druhou stránku, třetí, čtvrtou a u sté si řeknete „Aha, už tomu začínám rozmět.“ Čte dál, abyste se dozvěděli i to ostatní a … ouha, nic z toho, čemu jste už rozuměli neplatí. Zato vám ale dochází, že to, co se vám na první přečtení zdálo skoro až neučelné či zbytečné, vůbec neučelné nebylo, dochází vám, že to, aby vám to došlo až ex post bylo autorovým záměrem.
Zkrátka a dobře, jde o mistrně promyšlený příběh, který mimo jiné nabízí sondu do toho, jak neblahý dopad na nás může mít skutečnost, že nám nebylo dopřáno luxusu vyrůstat a žít v kruhu (milující) rodiny.
Ale teď už k tomu jinému … Toho, co mě v Loutkáři oslovilo, bylo moc a moc, ale hned po jeho, tj. Jakobově, příběhu mě nejvíc zaujal jeho jazyk. Takovýchto randez-vous s češtinou bych uvítala více ;-).

19 08.05.2017

"Jestliže se totiž první lásky většinou jeví počestnější a jak se říká čistší, jestliže se přinejmenším rozvíjejí, pak to totiž není, jak se lidé domnívají, způsobeno jemnocitem či nesmělostí, nýbrž tím, že srdce, překvapené neznámým citem, se tak říkajíc na každém kroku zastavuje, aby vychutnalo okouzlení, které zakouší a jež má nad nedotčeným srdcem takovou moc, že je celé zaplňuje, takže srdce zapomíná na všechny ostatní rozkoše" stálo na rukou psaném, okřídlenými srdíčky dozdobeném lístku, který si do knihy kdysi kdosi založil a já jej dnes objevila. Inu, asi si to přečtu ;-).