kasavubu komentáře u knih

Kniha čerstvě dotčena a pocity z ní budu asi ještě hodně dlouho vstřebávat. Když jsem knihu začala číst, nemohla jsem se do ní vůbec vpravit. Prvních 100 stran jsem přemýšlela, že to jednoduše vzdám a knihu nedočtenou vrátím do knihovny. To ale dělám jen výjimečně, tak jsem se obrnila trpělivostí a pokračovala dál. Nakonec jsem moc ráda, že jsem to překonala a knihu zdárně dočetla. Zhruba v polovině knihy se to zlomilo a já četla a četla a četla... až mi najednou na konci bylo líto, že je to za mnou. Je to neuvěřitelně silná kniha, protkaná stovkami a stovkami myšlenek, které vás nutí se nad sebou, nad věcmi, které vás obklopují, zamyslet, a to nejen ve vztahu k době minulé, zde potažmo hrůzovládě Rudých Khmerů, ale i k současnosti. Základní hodnoty se totiž neproměňují, ty zůstávají stejné. Celou knihu se bolestně prolíná vztah malé Raami těžce nesoucí ztrátu otce, který se obětoval pro svoji rodinu a dobrovolně se vydal zlovůli Rudých Khmerů. Je sice nepravděpodobně, koneckonců jak to tu je v předchozích komentářích popsáno, že by měla sedmiletá dívka takové myšlenkové pochody, ale je tu strašně „krásně“ popsaná ztráta a vyrovnání se se smrtí, která ji denodenně obklopuje, ať už ve vztahu k otci, k dalším blízkým i lidem, které téměř nezná. To na mě z celé knihy zapůsobilo asi nejvíc. Možná bych od knihy očekávala, že se dozvím víc o Rudých Khmerech, o jejich vládě a praktikách, ale možná to tak bylo lepší. Navíc musíme vzít v úvahu skutečnost, že malá dívka na situaci nahlíží úplně jinak než dospělí. Jak už jsem uvedla, jsem moc ráda, že jsem knihu dočetla až do úplného konce. Možná knize chybělo napětí, které by člověka hnalo v četbě vpřed, ale to zřejmě ani za cíl neměla. Tato kniha má vést především k zamyšlení se nad základními hodnotami života, jichž bychom si měli považovat a nikdy se o ně nenechat připravit. V tomto je tato kniha jednoznačně nadčasová.

2 17.05.2016

Dlouho jsem přemýšlela, jaký komentář k této knize napsat, abych ji zbytečně neuškodila. Kniha totiž rozhodně nebyla špatná. Záleží ale na úhlu pohledu. Autor sám uvádí, že v žádném případě nejde o literaturu faktu, že jde o čistě smýšlený román, jenž pouze využívá osobu hlavního hrdiny Josky Smítka. Nemůžu se ale stále ubránit dojmu, že taková, dovolím si napsat „osobnost“, jakou bezesporu Joska byl, by si zasloužila mnohem víc. Určitě by se toho o něm dalo vyšťourat v archívech víc, pokud jsem to dobře pochopila, byl ve své době, zvláště mezi skaláky a horolezci, ale i v regionu, kde žil, doslova legendou. Prostě se stále nemůžu ubránit dojmu, že jde o zbytečně nevyužitý potenciál, který se přitom knize tolik nabízel. Kniha je jistě přínosná v tom, že vůbec s osobností Josky přišla, pro naprostou většinu lidí, včetně mě, to byla před přečtením zcela neznámá postava našich dějin a za to moc panu Urbanovi děkuji a považuji to za vůbec největší jeho přínos. Asi nezbyde než ke knize přistupovat opravdu jen jako k volně smýšlenému románu, který vůbec nebyl špatný. Dobře se četl, příběh byl dobře vystavěný. Jediný nedostatek snad vidím v tom, že si mohl autor trochu víc pohrát s dobovou atmosférou románu, tj. vylíčením první republiky a protektorátu. Vůbec na mě tato doba z románu „nedejchla“. I počínání Josky a Heinricha na mě působilo, jako kdyby to byly kluci před 50 lety a nikoli skoro před 100, včetně oslovení „vole“, které tedy opravdu netuším, zda-li se už ve 20.-30. let. minulého století používalo. Zvažuji, zda dát hvězdy 3 nebo 4, nebýt promovaný historik, dala bych 4, ale takhle se opravdu musím přiklonit ke 3. Jsem 100% přesvědčená, že lze skloubit román a literaturu faktu, a to prostě autorovi nemůžu odpustit, Joska by si určitě zasloužil víc...

4 02.05.2016

Úplně souhlasím s předchozím komentářem. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli autorce, jejíž dvě předchozí knihy se mi moc líbily. Rozhodně bych nečekala, vzhledem k námětu, takovou čtivost. Trochu jsem se obávala i prostředí Brna, o němž toho zase až tak moc nevím. Příběhy jednotlivých rodových postav mě postupně zcela pohltily. Byla jsem příjemně překvapená, jak velký vliv měly v 19. století všechny průmyslnické rodiny v čele s Offermannovými, a to nejen v našich zemích, ale i v Evropě, a dokonce i v poměrně dost vzdálených končinách světa. Životní osudy jednotlivých Offermanů byly moc zajímavé, jen by mě zajímalo, nakolik opravdu autentické. Sama autorka v knize uvádí, že informace jsou zčásti zcela fiktivní, že se řadu věcí snažila spíše domýšlet. Každopádně se tohoto úkolu zhostila bravurně, tak nějak to opravdu mohlo být... Ale kdo ví. Jediné, co bych u knihy uvítala je nějaký rodokmen, který by napomohl se v rozvětvené rodině Offermannů orientovat. Místy jsem se ve jménech jednotlivých členů rodu ztrácela a musela chvíli přemýšlet, kdo vlastně byl čím synem.

4 11.04.2016

Vau, tak to byla jízda. Tak takhle jsem se při čtení knihy už dlouho nebála! Rozhodně nedoporučuji číst tuto knihu pozdě v noci, když všichni ostatní spí nebo nedej bože, když jste sami doma. Ještě že se obě dějové linie příběhu střídaly po jednotlivých kapitolách, člověk tak měl čas aspoň trochu vydechnout. Jinak to byla opět skvělá Yrsa, tak jak ji známe, propracovaná zápletka i postavy do nejmenšího detailu, skvěle zachycená atmosféra. Vše do sebe v závěru krásně zapadlo a dějové linie se, ač se to zpočátku vůbec nezdálo, bravurně propojily. A co teprve ten závěr? Ještě teď mě z něj mrazí...

2 30.03.2016

Kniha dočtena. Ještě dlouho z ní budu vstřebávat dojmy. Jedno vím ale určitě, bylo to nádherné počtení. Snad jediné negativum, které ale nakonec v celkovém výsledku ani za negativum nepovažuji, je časté střídání vypravěčů, často i v rámci jedné kapitoly bez jakéhokoli oddělení, což působilo místy chaoticky. Kniha tak jednoznačně nepatří mezi ty, které zhltnete za jeden večer a ani to nedoporučuji, tuhle knihu je potřeba si užít, dát ji šanci, naučit se v ní orientovat a když do ní proniknete, budete doslova ohromeni, jako byste ty příběhy prožívali sami. Myslím, že o osudech jednotlivých vypravěčů budu ještě dlouho přemýšlet, zvláště o Ráchel, která v závěru odchází „na louku“, aby tam zůstala. Nemůžu se ubránit mrazení v zádech při představě, co následovalo. Přitom stačilo tak málo a všechno by to dopadlo úplně jinak..., tak málo..., aby Ráchelina matka neonemocněla a nerozhodli se k ní z Indie přijet, aby se Tom vzepřel své ženě a nikam neodjeli. V knize je zkrátka spousta momentů „kdyby“..., které donutí čtenáře přemýšlet ještě i dlouho po přečtení knihy.

Co musím z celé knihy vyzvednout nejvíce, je styl psaní. Tak krásnou češtinu jsem už dlouho nečetla. Jaký byl pro mě šok, když jsem po přečtení této knihy sáhla pro „odreagování“ po jedné nejmenované severské detektivce (hodnocené čtenáři nadprůměrně). Prvních padesát stran jsem si musela doslova protrpět a zvyknout si na tu „hrůzu“ nedokonalého překladu, který by mi jistě tak nedokonalý nepřipadal, pokud bych krátce předtím nepřečetla Zvuk slunečních hodin. Jedním slovem bylo čtení knihy nádhera, jaká škoda, že autorka už víc knih nenapíše.

10 24.02.2016

Moc krásný příběh. Zezačátku jsem měla trošku problém se zorientovat v jednotlivých postavách, což bylo dáno střídavým vyprávěním tří hlavních hrdinek. Zvláště se mi pletli "paničky", u kterých obě hospodyně sloužily, ale když jsem si zvykla, tak se přede mnou začal rozvíjet nádherně vystavěný příběh a nezbývá než žasnout nad pohnutými osudy všech tří hlavních hrdinek. Už teď cítím, jak mi bude Aibileen, Minny i Skeeter chybět, moc by mě zajímaly jejich další osudy, ale i např. osudy malé Moe Maebley, kterou tak Aibileen milovala a již se snažila naučit, že mezi černými a bílými nejsou žádné rozdíly. Člověk má po přečtení této knihy na dlouho o čem přemýšlet.

7 09.02.2016

Tak zlé to rozhodně nebylo, dokonce bych řekla, že lepší než Hrob v horách, kde byla detektivní linie daleko více okrajová a méně napínavá než v případě Němé dívky. Zajímavý příběh, zajímavé osudy jednotlivých hrdinů. Konec knihy opět otevřený. Jsem moc zvědavá, jak to bude dále hlavně s Billym a zda už se Vanja skutečně dozví pravdu o svém otci. Více nechci prozrazovat. Dávám jasné čtyři hvězdy, kdyby nebylo Učedníka, dala bych pět, takže hodnocení jednoznačně kladné.

2 27.10.2015