jungwirth5318
komentáře u knih
Družice a hvězdoplavci
Jan Weiss
Tato povídková sbírka bývá řazena do žánru sci-fi, ale víc by jí sedělo označení „poetická fantastika“. Posuďte sami: afričtí bubeníci si na dálku sdělují novinku o vypuštění Sputniku, sibiřský psík vypráví o své cestě do vesmíru a šťastném přistání, úředník Akademie se snaží zabránit svému jedinému synovi v letu do vesmíru bez možnosti návratu, ambiciózní dívka se marně snaží dostat do posádky jiné „kosmické družice“, americký senátor touží dobře zpeněžit bílé myšky, které v družici dvanáctkráte obletěly Zemi, člen klubu existencionalistů se chystá na let vzducholodi „Královna vesmíru“, kosmonaut, který se po více než dvou letech vrací z pobytu na Marsu, se jen těžko vyrovnává s nabytou slávou a pracně dává dohromady střípky potrhaných vztahů, spousta pozemšťanů touží odletět s vesmírnou návštěvou s klarinetovým hlasem, dokud nezjistí, že by se už nikdy nemohli vrátit. Zkrátka – především tu jde o lidské povahy a vztahy, fantastické reálie jsou jen kulisa. A všechno je to pevně zakotveno do doby svého vzniku: po startu prvních družic, ale před startem prvního kosmonauta...
Stopy evropských zvířat
Joscha Grolms
Nádhera! To je kniha, ke které není co dodat. Snad jen tolik, že do přírody si ji s sebou asi nevezmete. Víc než 800 stránek něco váží.
Tajemství transpluta
Lothar Weise
Dvě tajemná tělesa umělého původu se střetnou v blízkosti Země a vzájemně se zničí; spektrální analýza mlhoviny, která po srážce zbyde, ukáže přítomnost prvku transplutonia, který se vyskytuje pouze na nově objevené planetě na okraji sluneční soustavy – Transplutu. Na Zemi se právě chystá výprava kosmické lodi s radiačním pohonem Ciolkovskij; je rozhodnuto o změně cíle: místo k Marsu poletí k Transplutu, aby navázala kontakt s tamními obyvateli. Výprava Ciolkovského, vyslaná spojenými silami komunistických a pokrokových zemí světa, je trnem v oku reakčním silám, ovládajícím pár zbývajících upadajících kapitalistických zemí. Do výpravy se jim podaří nasadit špeha, který má získat Transpluťany na jejich stranu, aby kapitalisté posléze s pomocí vyspělé techniky Transpluta mohli na Zemi obnovit své ztracené mocenské pozice. Napínavý špionážní děj pokračuje i na Transplutu, který zčásti ovládají Yörové, mocní kapitalisté-otrokáři, a zčásti Ayörové, žijící v blahobytném komunismu. Jejich území dělí široký pás území zničeného jadernou válkou. Kdesi v říši otrokářů však doutná vzpoura proti ničemnému řádu...
Uvědomíte-li si, že svět byl jen několik let před vydáním románu na pokraji skutečné zničující jaderné války, kterou se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli, bude vám kontext, v němž román vznikl, mnohem jasnější. Mimochodem: líčení obou transplutánských společností je značně sugestivní a vyplývá z něj (alespoň pro mě) zásadní přesvědčení, že bych nechtěl žít ani u Yörů, ani u Ayörů.
El Hombre Dorado
Jaroslav Velinský
Trochu Haggarda, trochu Bigglese a kousek Indiana Jonese... Jestli je to pro vás doporučení, tak nejspíš nebudete zklamáni.
Ubu králem a jiné hry a prózy
Alfred Jarry
Ubu mě nebavil, nemohu si pomoci. Četl jsem s vypětím všech sil.
Zato patafyzické Skutky a názory doktora Faustrolla, to jiné kafe. Můj nejoblíbenější hrdina je pavián Plovací sval. Ha-ha!
Zpráva od nebožtíka
Joanna Chmielewska (p)
Četl jsem poprvé jako teenager, teď po letech a nálezu knihy v knihobudce jsem se k ní vrátil a musím říct, že mě ani zdaleka tak nebavila. Už mi to teď přijde překombinované a málo uvěřitelné. Asi jsem mezitím přečetl příliš mnoho jiných detektivek... A tohle je spíš humoristický román.
Cesta do pravěku
kolektiv autorů
Slavný film ze všech stran... Faktografickou přesnost nejsem schopen posoudit, ale jakožto příznivce sci-fi mě velmi potěšila studie Ivana Adamoviče o možných inspiracích Karla Zemana a potom kompletně přetištěný Zemanův scénosled filmu Výlet do vesmíru, jakési zárodečné Cesty do pravěku, která pak nakonec vypadala úplně jinak a vesmír se z ní zcela ztratil.
Čtení o psaní
Václav Lacina
Kniha literárních parodií, kterou si doopravdy užije ten, kdo se orientuje nejen v parodovaných žánrech, ale především v parodovaných autorech. Což, přiznejme si, je u Lacinovy knihy trochu problém, neboť mnozí autoři, kteří byli v době prvních vydání jeho Čtení o psaní známí, jsou dnes často běžnou čtenářskou veřejností pohříchu zapomenutí. Třeba M. B. Böhnel, Servác Heller, Jiří Karásek ze Lvovic nebo Quido Maria Vyskočil... Ale jinak jsem si ji užil!
Pejskovy pohádky
Zdeněk Adla
Kniha mého dětství, která se kamsi ztratila a až po mnoha letech se mi ji podařilo sehnat. A byl jsem nadšen! Pohádka o tom, jak šel Žiraf k moři, je pořád stejně báječná, jako když jsem byl malý. :-)
Sami pod Velkým vozem
Vladimir Sanin (p)
Příjemný humoristický román tak trochu v duchu Michaila Zoščenka. Víc si ho, pravda, užiji pamětníci reálného socialismu a ruských reálií, ale s tím se zkrátka musí počítat.
