JulieB.
komentáře u knih
Zlaté enklávy
Naomi Novik
(SPOILER) Vzhledem ke zklamání z minulého dílu jsem neměla valná očekávání. Ale nakonec to nebylo vůbec tak špatné. Což neznamená, že nemám dost výhrad.
Oproti druhému dílu byl třetí určitě zajímavější, akčnější... a nechyběly tu úvahy nad dost důležitými etickými otázkami. Plus místy je to vyloženě dojemné.
Ale... To největší ALE je styl autorky. Naomi Novik píše tak, že celý děj je v podstatě vnitřní monolog hlavní postavy s minimem dialogů a větami tak dlouhými, že je občas musíte číst dvakrát, aby vám došlo, o co jde. U Ve stínu hvozdu a V zajetí zimy mi to nevadilo, k atmosféře těch knih to krásně sedlo. Tady to bylo úmorné. Plus kniha by nutně potřebovala proškrtat. Ne tak radikálně jako minulý díl, kde přebývalo minimálně 150 stran, ale i tak by toho chtělo smazat dost.
Pak milostná linka. Tedy milostné linky. Respektive prcací linky, ať jsme přesní. Ok, hlavní hrdinka se vyspí se dvěma osobami různého pohlaví, a to dosti rychle po sobě. Tohle zrovna bych zařadila na seznam "k proškrtání". Teda k úplnému vymazání. Vlastně jsem nepochopila, k čemu to sakra bylo - to je nějaké pravidlo, že se v YA musí souložit, i když to nedává smysl?
A skutečnost, že hlavní hrdinka je stále víc superwoman, proti které jsou všichni ostatní superhrdinové padavky, umí v osmnácti věci, které nikdy nikdo jiný nedokázal, a navíc levou zadní... Takhle, ono to jistou logiku mělo, ale stejně, tohle je motiv, který já prostě nerada.
Pokud ale přezijete výše uvedené, není to špatná kniha. Jen ji nedoporučuju citlivým pomáhám. Svět, který autorka stvořila, je temný, drsný, brutální... A její hlavní záporačka dělá věci tak příšerné, že lord Voldemort vedle ní vypadá jako neškodný strejda odvedle, který má jen trochu divného domácího mazlíčka.
Koruna strachu
Rozálie Pražáková
Skoro nemám slov. Tohle bylo dechberoucí, dobrodružný, romantický, prostě všechno, co si jen můžu přát.
Spousta akce, skvělá milostná linka (Avery a Sullivan jsou prostě boží, on je takovej mizera, že ho žrát musíte, i kdybyste nechtěli).
A ano, spousta toho zůstalo nedořečeno a ten konec... já NUTNĚ potřebuju pokračování!
Nemohla jsem se od té knihy odtrhnout. Nejdřív jsem ji jen v rychlosti prolistovala a pak vychutnávala řádek po řádku. Vím, že se to nedělá, ale nemohla jsem si pomoct.
Našla bych, co vytknout? Možná jo, ale já hledat nechci. Děkuju autorce za krásný zážitek!
Po hlavě do podivna
Martina Heš
Silný, hluboký, dojemný. Místy natolik podivný, že jsem se lehce ztrácela, ale bylo mi to šumák. To, že Martina to skvěle umí se slovy, vím dávno. A její první kniha, Tvůrčí restart, byla dobrá, ale tohle je jiná liga. Brilantní. Jinak to říct neumím. V postavách jsem se hodně našla a bulela u toho tak, že to musel slyšet celej panelák. Tohle budu asi zpracovávat ještě dlouho.
A vlastně nevím, jak tu knihu popsat, jen... přečtěte si ji. S rizikem, že pokud máte zrovna existenciální krizi jako já, budete asi bulet taky. Ale stojí to za to.
Kdyby to na Databázi šlo, dám těch hvězdiček šest.
Lvářka
Tereza Janišová
Lvářku jsem zhltla za 24 hodin a mám-li ji popsat, řekla bych, že to bylo milý.
Milý, kouzelný, pohádkový, romantický, s krásnou atmosférou Prahy současné i renesanční. Vtipný taky.
Taková ta knížka, kterou potřebujete, když máte blbou náladu.
Žádnej akčňák se spoustou mrtvol, jaký obvykle čtu - naštěstí, protože teď bych na něj neměla nervy. I když zvlášť závěr byl napínavej víc než dost. A super bylo propojení s pražskými pověstmi.
Doporučuju coby knižní antidepresivum.
P.S. Ilustrace jsou fakt top.
