Jiří Seidl komentáře u knih

(SPOILER) Objevují se tady zvěsti, že Hlídky jsou něco jako hexa či heptalogie, musím tedy jakékoliv nové čtenáře série či čtenáře pouze prvních dvou tří knih varovat, ať nejsou zmatení.

Hlídky jsou ve skutečnosti dvě trilogie, které mají společné prostředí, postavy a jména, nic víc. Pokud si chcete přečíst Poslední, Novou a tuto Šestou Hlídku, tedy trilogii druhou, nemusíte číst nic z trilogie první, stačí od známého či z internetu znát jména hlavních postav a je to, čtení prvních knih vás naopak zmate.

Šestá Hlídka korunuje jakousi autorovu snahu popřít vše, co v první trilogii napsal. Vše, co jste se dozvěděli o upírech - špatně.
Naďa Goroděcká jako budoucí mesiáška Světla? Ale prosím, kdo Vám tuhle blbost nakukal?
Inkvizice? Zcela zbytečná. Jegor a Kosťa? Ať už jste si mysleli cokoliv, taky je to špatně.
Fascinoval vás snad konflikt Světla a Tmy? Napětí a zápletky, kdy Anton čelil Zavulonovým plánům? Nebojte, autor si tu dal velkou práci Vám vysvětlit, že žádné napětí nikdy neexistovalo, o vůbec nic nešlo, jen takové pošťuchování. Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina. (Geser to samozřejmě všechno celou dobu věděl, jak jinak)
Pro mě zatím první série, kde si autor dal takovou neskutečnou práci strhat a zesměšnit a popřít zápletky a pointy svých dřívějších děl.
Místo konfliktu dvou nesmiřitelných táborů čekejte spolupráci modrého a červeného týmu, kteří společně bojují za udržení statutu quo, protože Tma nemůže existovat bez Světla a zase obráceně.
Tedy kromě Tmy, která může a existovala bez Světla tisíce let.....

Pointa knihy samotné je prapodivná, jak pro druhou trilogii už platí, hned po posmrtném světě, který je tak nějak k ničemu, proroctví (které stále platí), na které si nikdo už ani nevzpomene, následuje hrozba Dvojjediného, která autorovi musela připadat jako nejspíš neskutečně geniální myšlenka metafyziky, ve skutečnosti hrozba v zásadě nicneříkající a bezvýznamná.
Něco se světem je špatně, ztratil rovnováhu, a Dvojjediný zničí Jiné aby nastolil rovnováhu - nějak. Jiní a jejich boj za to nemůže, jak se zdá rovnováha dobra a zla je jakási jiná, ale měřená hodnota, nezávislá na boji světla a tmy. Proč potřebuje Dvojjediný tuto rovnováhu, která nemá se Šerem nic společného? Prostě proto.
Následuje něco, co by za normálních okolnosti byla detektivka, skládání střípků všeho, co jsme se o Lukjaněnkově světě za ta léta dozvěděli, to by ovšem Sergej nesměl chtít všechno, co dříve napsal, obrátit vzhůru vykloubenýma nohama. Takže místo detektivky tu máme jakousi komentovanou prohlídku, kde je nám znovu od nuly představen celý svět, který na vše, co jsme znali, nasedá asi jako tatarka na pantofli.
Svět, který vlastně není špatně překopaný, ale vzhledem k tomu, že se Šestou hlídkou "série" uzavírá a na starší díla tenhle "restart" nesedí, v zásadě svět zbytečný.
Pomyslné vyvrcholení pak zbytečnost celé série jen podtrhává, děje se prostě proto, a vyvolává ve mě dojem, že Lukjaněnko má k Antonovi vztah podobně vřelý jako Paul Sheldon k Misery, která měla aspoň důstojný konec, zatímco Sergej se rozhodl za sebou demonstrativně prásknout dveřmi.

Chystal jsem se na Noční Hlídku už dlouho, tak trochu z povinnosti, kvůli Pražské Hlídce, kterou knížky inspirovaly. Naprosto mě pohltila, až jsem si při svitu lampičky četl do časných ranních hodin. A ačkoliv člověk sdílí a chápe Antonovu naprostou bezmoc být něčím víc něž zrnkem písku v přesýpacích hodinách, kolečkem v soustrojí, co se, ať se vzpouzí, jak chce, stejně točí podle plánů vyšší moci, tak člověk čte dál, protože ty plány vyšší moci (čti Geser) a naděje toho, že člověk může jakkoliv vzdor nim ovládat svoji budoucnost, jsou prostě příliš poutavé.

3 03.12.2018

Knihu jsem četl částečně z doporučení, částečně z donucení (alias povinná četba), pod časovým presem, takže snad nedokážu ocenit všechno co jiní považují za dokonalé, ale i taková četba má relevanci.
Rázně bych panu Kopřivovy doporučil sehnat si realistického editora, je hezké, že známe každou vnitřní myšlenku každé postavy, ale tohle není sonda do lidské duše (pro ty co dočetli: neslovíčkařím :) ), a po 200 stránkách namačkaných malými písmenky by se hodil nějaký POŘÁDNÝ děj, a ne změť pocitů či co ten začátek měl být jako zač. Poté na konci je děje a akce zase až nezdravě moc, autor přeskakuje z jednoho dějiště do druhého, a to až tak rychle že už člověk neví co se děje, navíc málokdy poskytuje indicie kdo co vlastně řekl. Může to znít banálně a mnohé určitě omrzel starý způsob ....a Vorošilov řekl:" Něco něco něco" a pak Flufenbach řekl: " Jadadajadaja", tohle je samozřejmě extrém, ale opravdu mi vadilo, když jsem se v dialogu ztratil a musel počítat věty abych věděl kdo co vlastně řekl.
POZOR (vyzrazení zápletky!!!!)
Navíc konec mě trochu zklamal konec, protože člověk si udělá nějaká epická očekávání, nebo prostě očekává něco "stylového" (ano, i přes ten zmatek kdo koho vlastně chce zabít a kdo je spojenec a kdo kolaborant a koho litovat je možné předvídat), a místo toho se Kuffenbach ožere a na konci je prostě jen velká destrukce všeho a všichni zemřou či jsou zničeni či co.
Co se toho týče tak kniha dává nejednu otázku. Co se stane s démonem když zemře? Co se šlechticem? Co se to na konci stalo, to se jako Země vyvalila do Pekla a Nebe a zničila je? Jak je potom možné, že ´"ti co to přežili tvrdili, že se usmíval" ? Jak to, že Lucifer ovládnul Nebe? jak vlastně funguje Nebe, tedy jako ekonomicky a tak, podobně jako Peklo? Jak do toho zapadá Ježíš? (otázka vzhledem k věrolomnosti knihy naprosto nezbytná) Co se to sakra PŘESNĚ stalo s Ostranským? (a jakto že čiště náhodou potká Lýdii, to je trochu holywoodovsky hapynedonské)

ORTEL
Jinak i přes to všechno není kniha žádným brakem. Úplně mi nesedla a nepovažuji sebe za člověka který by normálně takovou knihu vyhledával, ale celková myšlenka je fascinující, depresivní atmosféra je strhující, postavy jsou propracované, nad Danou člověk upustí slzičku, zamotá mu to o představě náboženství a humanocentismu, jednoduše přečtení vás neopakovatelně ZMĚNÍ a proti vastní vůli donutí přemýšlet, snad i bát se a začít tomu věřit.

4 20.01.2014

Spíše mě baví sci-fi filmy než knihy, ale tahle mě naprosto pohltila, moc hezká četba, žádná složitá a nudná bichle, čtení jde rychle a děj je plynulý, rozhodně doporučuji.

1 20.01.2014

Zajímavá knížka, zaměřená hodně na Československý meziválečný vývoj tanků a vzhledem k tomu. že naše armáda nedisponovala jinými než lehkými tanky tak v ní najdete skoro vše, a to i prototypy tančíků, kolohousenek a různé mezistupně, které předcházeli LT vzor 38. Tímto samozřejmě nekončí a nabízí i jedinečný pohled na Leták, který bohužel ustoupil sovětským tankům.
Rozhodně doporučuji.

19.01.2014

Skvělý rozbor Tolkiena a díla, člověka to v chápání (Tolkienova díla a Tolkiena) hodně posune do hloubky.

3 07.09.2013