jardadr komentáře u knih

Poněkud více fantaskní povídky, než ve sbírce Černé muzeum. Plno skrytých symbolů. Odehrávají se v nich rituály a obřady jak z Lovecrafta, hororové scény z klasické romantické školy i vianovské imaginace. Příjemné, kvalitní čtení.

31.01.2023

Rusko je cesta odnikud nikam. Nemá smysl věřit ve změnu v tamním kraji. A souhlasím, ruský stát je experiment. Experiment, který má zjistit, jak přinést co největšímu počtu lidí, pokud možno, co největší utrpení.

Podnětná, inspirativní kniha. Pro ty, kdo mají rádi Conradovo dílo přináší hlubší vhled do jeho vnitřního světa. Krom toho, zhodnocení ruského světa, které provedl více, než před sto lety, je naprosto přesné a bohužel stále platné. On věděl, co to je Srdce temnoty.

02.07.2022

Jakožto celkem ostřílený čtenář A. C. Clarka mám za to, že hlavním autorem, který tuto knihu víceméně napsal je Stephen Baxter. Clarke dodal nápad, inicioval provedení, možná osobně sepsal některé pasáže a pokud nějakou celou kapitolu, pak myslím tu poslední; Sisyfovské věky, která je svojí strhující vizí cesty do hlubin tajemství pradávných věků důstojným a fascinujícím zakončením knihy.
Nicméně považuji jejich spolupráci za velice vydařenou. Kniha mohla být sice občas trochu střídmější po vědecké a technické stránce, ale také nemusela. Myslím, že i ti, které hard sci-fi nebaví si přijdou na své díky psychologickému a sociologickému pohledu na lidstvo ovlivněné nepředstavitelným vynálezem, který je pro knihu neméně podstatný.
A ještě jedna věc. Bylo tu zmíněno, že knihy nemá pořádný příběh. No, po pravdě vskutku nemá, některé scény byly poněkud násilně naroubované (paní Wilsonová například). Hlavním lidským příběhem je příběh jedné rodiny a vztahů mezi sourozenci. Možná pro někoho málo, mě to v tomto případě stačilo. Několikrát mne i napadlo, že k vylíčení ideje této knihy by byl stejně tak účinným a neméně zábavným i styl eseje.

03.11.2020

Kniha plná nejen nádherných fotografií krajiny, ale i historických reprodukcí, která milovníky tohoto kraje jistě nadchne. Vše je doprovázeno textem, který vás nenáročným způsobem zpraví o dějinách, přírodozpytu a kulturních anotacích této oblasti. Když není možno cestovat reálně (existuje-li nějaký reálný pohyb), tak aspoň v duchu to jde s knihami jako je tato.

23.01.2019

Opravdu příjemné překvapení. O tom, že je Bob Shaw považován za klasika sci-fi, jsem sice doposud nevěděl (mám jen tušení, že povídku, která zde tvoří jednu kapitolu - Světlo jiných dnů, jsem v nějaké antologii kdysi četl), ale kdo ví. Jsem tedy rád, že je stále co objevovat. Někdy si zkusím přečíst další jeho knihu.

23.10.2018

Myslím, že jsou knihy, které poctivě přečtou jen recenzenti, kteří o nich mají psát. Při vší úctě k panu Nabokovovi, ale za to, že se tato kniha (i po tolika letech) vydává vděčí jen jménu slavného autora. Jinak nemůže nic nabídnout. Na počátku možná navnazující nabídku záhrobní postavy brzy však zmizící ve změťi nic neříkajících a pro děj nijak nepodstatných postav, jmen, osob, vyprávění. Je to ještě novela z Nabokova ruského období (ačkoliv už byl v emigraci), takže kdo má rád patetičnost typickou pro ruskou lietraturu přijde si na své. Mě tohle nesedí. Hlavně mi nesedí knihy, ve kterých i lidé, kteří je recenzují musí pracně a složitě hledat důvod pro jejich napsání, aby jim dali smysl.

18.02.2017

Jako milovník žánru jsem nakonec v antikvariátu po této výběrové sbírce sáhl a koupil ji. A... nebyl jsem zklamán. Opravdu, byl jsem mile překvapen kvalitou většiny povídek. Příběhy Bradburyovského střihu z venkova se střídaly s ryze moderním pojetím vyprávění z velkoměstských aglomerací. U některých povídek jsem byl vysloveně nadšený: motiv mizejího a zjevujícího se domu, děsivé Neexistující šelmy, dojemné katarze ve Vzpomínce na obchod s jízdními koly, anděla vyprávějícího detektivku z nebes. To byly přesně ty chvíle, kdy vám povídka sedne do vašeho rozpoložení a vy čtete a i když si urvete čas jen tak na jednu, dvě povídky, nevnímáte stránky a cítíte se blaze. Právě na takovéto chvíle po letech milovníci knih vzpomínají.
Co bylo i pro mne neskousnutelné, byly asi čtyři z těch mála rádobypohádek vydávaných za fantasy. Nemám nic proti pohádkám, ale nesmí být moc dlouhé a rozumně pohádkové. Naštěstí to bylo jen malé procento knihy a u zbytku jsem si krásně početl a pobavil se.
Určitě si zkusím sehnat i druhou u nás vydanou sbírku od těchto dvou paní.

11.02.2017

Kaleidoskop jazyka, představivosti, nápadů, zápletek, humoru, bláznivostí. To vše servírované v tak zahuštěné formě, že to nejstarší víno konzistence marmelády těžko může konkurovat. Tohle se vám buď bude líbit, nebo to s opovržením odhodíte. Teprve druhý a občas i třetí doušek četby té, či oné povídky, črty (nebo jak tomu říkat) mne odhalil všechny její krásy a kouzla, chuti - přesně jako opravdu dobré suché víno. Pekelně suché víno, které jen tak někomu přes jazyk neprojde. A jeden lok nestačí k pojmutí všech chutí. Jen houšť!

16.08.2016

Nezlobte se, ale tvrzení, že něco čeká jen a jen na nás je jako z televizní reklamy s Horstem. :-)
Já o druhém svazku Jamesových spisů tak vysoké mínění nemám. Tedy, respektive, mám mínění, že to opravdu byl jen komerční tah, protože pokud by šlo jen o jeho strašidelné povídky, vešly by se totiž do jednoho svazku. Ale kdovíkoho napadlo, že je potřeba, abychom zde měli Jamesovi sebrané spisy, a tak je v knize spousta textů navíc - několik pohádek (které jsem po pár stránkách prostě přeskočil), několik náčrtů budoucích, nikdy nedokončených povídek, ale což je úplná nepochopitelnost také fragmenty povídek, mající třeba jen čtyři strany! Co s tím probůh?
Nicméně na další svazek to dalo a něco to vydělá, že?
Jenže jsou tam ty čtyři klasické povídky, takže kdo chce mít sbírku kompletní si to koupí. Ostatním stačí si to vypujčit v knihovně.

15.06.2016

Tak tato fotopublikace se mi opravdu líbila a dokázala přiblížit kouzlo Beskyd. Občas si v ní za zimních večerů listuji a jak ji prohlížím, znovu se v duchu jako kdysi toulám s krosnou na zádech těmi krásnými, místy ještě liduprázdnými horami.

16.01.2016

Novela si vyznačuje jistým napětím, jako když se od rána čeká na bouřku. Ale očekávání se někdy nemusí splnit. V této novele bouře sice přijde a to dosti krutá, avšak krátká a její odeznívání je poněkud zdlouhavé a žádná další nepřijde, ačkoliv jste teprve lehce za polovinou knížky. Přesto však zajímavé dílko, zaplněné postavičkami jako byste vstoupili do nějakého Brueghelova vesnického obrazu. Dobrá je i myšlenka určité věci, zde jedněch hodinek, jako předmětu uvádějícího, protupujícího dějem a ukončujícího celý příběh. Bonbónkem na této knize byla jedna z nejlepších "erotických" scén co jsem kdy četl. Možná to zní směšně, ale přečtěte si sami scénu, v které vypravěč popisuje jak Jarmila škube peří z husy. :-)

22.01.2014

Tuto sbírku považuji za poněkud slabší, než předchozí Strašidla, duchové a spol. (Navíc mě přijde, že muselo dojít k nějaké záměně titulů knih, protože rozhodně tato kniha by se více měla jmenovat výše zmíněným názvem, protože prakticky celá se zabývá duchařinou). Možná mohl být Ondřej Muller trochu přísnější při výběru povídek. Osobně si tedy myslím, že u W. Hope Hodgsona by rozhodně šlo najít lepší práci než Hvízdavý pokoj a Otevřené dveře Margharet Oliphantové také nepovažuji za nějaké mistrovské dílo - ty strašně natahované dialogy a monology, kdy se např. nejméně desetkrát zmiňuje, že jestli se to hrdinovi nepodaří, jeho synek zemře, i když nevíte proč by měl umírat, když se mu nic neděje, neuvěřitelně nudí. Naštěstí její druhá povídka Okno se mi zase naopak velice líbila svojí podivnou atmosférou a skvělým nápadem, jako by ji ani nepsal stejný autor. Takže mám za to, že by se i u této autorky dalo hledat a vybírat.
Každopádně jistoty jako Ambrose Bierce, Bram Stoker, u nás dosud neznámý R.W. Chambers s ukázkou ze své slavné knihy Král v žlutém, anebo fantastický E.T.A. Hoffmann málokdy zklamou, takže literárního potěšení i příjemného pocitu z neznáma si užijete dosytosti.

14.01.2014

Velice dobrá a kvalitní antologie povídek, z nichž většina je dnes již klasickými. Jména jako Poe, Maupassant, Collins, Henry James apod. není třeba představovat. Takže pokud se zajímáte o strašidelnou - ale spíše bych řekl fantastickou, protože takové povídky zde převažují. Se strašidly, tak jak je pojímá tento poněkud infantilní výraz se v této knize stejně nesetkáte - literaturu svého zlatého věku, devaténáctého a první poloviny dvacátého století, určitě po této knize sáhněte. Krom povídky Anakonda (která je opravdu hrozná a myslím, že taková byla i v době svého vzniku) bych řekl, že žádná další z této antologie neunudí, spíše naopak.

14.01.2014

Zatím jsem četl jen esej o Bílé nemoci od Karla Čapka, nechci tedy hodnotit celou knihu. Avšak i tak jsem v rozpacích. Doktora Geléna Uhde hodnotí jako teroristu, který málem zachrání svět. Teroristou proto prý, že odmítá léčit vybrané lidi - ty, kteří mají něco společného s mocnými, tedy s politiky. To se ho zřejmě v době tzv. druhého čtení dotýká osobně. Protože on sám byl dlouhodobým politikem. Vidí v tom pro něj "klasickou" českou malost, která se projevuje nedůvěrou, tařka neláskou v politiky. To je tedy smutné slyšet od muže tohoto formátu. Snad by mohl vidět a vědět, že ta odtažitost se nikdy nebudovala zezdola nahoru, ale naopak. Vidím ale, že v hlavách polistopadových politiků, zvlášť těch, co tam působili dlouhá léta, se vytvořil pocit ublíženosti, nedocenněnosti. Zřejmě jim všem křivdíme.
Ale zpátky k článku. Podle Uhdeho je jedinou správnou variantou k porážce totalitního státu regulerní válka. Galén se dopouští terorismu, když odmítá léčit pár desítek lidí, politků, jejich úředníků a rodin. Námitka je to správná, že manželka úředníka nenese vinu. Potud je to teororismus. Avšak sám onen úředník je raději ochoten ženu obětovat, než aby se vzdal svého místa, jak zní Galénova, řekl bych hodně mírná podmínka. Tím se terorismus vytrácí. Copak flek je oproti milované osobě nějaká hodnota? Kdyby byl každý terorismus tak mírný, jednoduchý! Kdyby Galén nemoc sám šířil za účelem svého "humanistického" cíle, bylo by to jiné, ale on to nečiní, umí jenom léčit. Vyrovnání se s Hyppokatovou přísahou je už na jeho svědomí, jak si to zdůvodní.
Ačkoliv uznávám Uhdeho názor, že terorismem, nátlakem, vydíráním, nebo lží nemůžeme přemoci zlo, přece se mi však nezdá
přímá válka, bombardování měst plných nevinných lidí, umírání na frontách o nic lepším. Spíš naopak. Uhde vyčítá Galénovi destíky nevinných, kolik ale stojí jeden kobercový nálet? Nu což, nakonec se stejně nepodaří ničemu zabránit a já zase aspoň znám jiný zajímavý názor na jednu knihu.