Jarmila

(SPOILER) na tak krátkou novelu mi přijde Weißova Jarmila dost přesycená: agresivní láska, manželská nevěra s nemanželskými následky, žhářství s nechtěnými lidskými oběťmi, plánovaná vražda těhotné manželky, únos dítěte, vztah otec-syn, zrada a nenávist, sebevražda, do toho francouzsko-německo-český podtext, motiv loutek - mechanických strojků (manipulace, podřízenost, neschopnost jednat + hodinky jako dějový spouštěč) a motiv péra/peří (mně tedy na podškubávání hus nic erotického nepřijde, protože je to fakt fuška, ale chápu: vesničanky svírají vzpouzející se ptáky mezi stehny...; o to víc se mi zamlouvá nápaditý způsob hodinářovi sebevraždy);
weißovsky podivné, psychologicky spletité, mezi všemi aktéry zůstává tísnivá bariéra nevyjasněnosti, neupřímnosti, neschopnosti vcítit se a pochopit druhého

Ty vole, na světě je kolik, odhadem tak 14 000 slov a Weiss se to rozhodne pojmenovat Jarmila. Co k tomu dodat. Ještě že nevymyslel třeba televizi, to bysme tomu teď mohli říkat Lenka.

V této útlé novele se jeden švýcarák připlete na Václavák a tam mu nějakej vošoust začne opravovat hodinky, protože to jsme celý my češi - vždycky všem zadarmo rádi pomůžeme, popovídáme si, zasmějeme se, prostě takové vřelé duše. No a přitom mu povídá jak se na jihu Čech zamiloval do Jarmily, ale jak už její jméno napovídá, byl to armageddon a skončilo to hůř než bys řekl televarieté a možná přijde i kouzelník.

Velmi civilně a normálně napsaná povídka, která by byla tak za 6/10, ale za to, že je to vlastně tak kurevsky morbidní a dopadne to špatně jako anál po pečený kachně se špagetama, dávám 8/10.