JanLinhart komentáře u knih

Je třeba ocenit Vyšehrad, že se snaží vydávat monografie nejen českých hudebních skladatelů. Tato kniha už v originále však trpí mnohými neduhy, např. téměř vůbec necituje jakékoliv české prameny, život Zelenky v Čechách téměř vůbec nereflektuje, nebyla od svého originálního vydání r. 2000 nijak aktualizovaná. Autorka také není konzistentní v terminologii, což byl kámen úrazu pro český překlad. Na straně české redakce taky najdeme více problematických věcí-např. manipulace s rejstříkem a chyby v něm i v poznámkách pod čarou. Přiložené hudební příklady vůbec neosvětlují skladatelovy postupy, záměry, inspirace nebo techniky-prostě jsou tam vrženy bez ladu a skladu. Překladatelka leckde překládala velmi volně, což v kombinaci s neporozuměním hudebním termínům, které navíc autorka používala nekonzistentně přinášelo leckde kuriózní české formulace. Některé věty jsou prostě (i pro hudebníky) nesrozumitelné. Divím se, že ani odbornému lektoru to nevadilo. Tahle kniha i její české vydání se prostě nepovedlo.

08.11.2021

Skvělá kniha skvělého člověka, který vidí věci ve velké hloubce a široké perspektivě. Je to vlastně praktický návod činnostního učení, tedy principy skutečné školy hrou. Která má být opakem mařkotereziánských zvěrstev, co 99% našich pedagogů v současnosti na dětech činí. Autorovi mnohokrát děkuji.

4 27.12.2020

V této knize Líný učitel odpovídá na otázky. Trvalo mi určitou chvíli přijmout tuto formu ale pak jsem zjistil, jak je dobrá. Autor nabízí celou řadu témat a v nich rozebírá různé situace ve třídě, styly výuky nevzdělaných, nevzdělavatelných a totálně neschopných učitelů a decentně popisuje co je na jejich postupech špatně, odpovídá otázky a připomínky rodičů. Velmi dobré. A moje osobní připomínka: nesmyslím si, že by to pochopily ony potrefené husy opakující do nekonečna žvásty z učebnic opatřených státní doložkou, na které tato kniha vlastně útočí a zřejmě to nepochopí ani rodiče, kteří tento státní humus pořád ještě rádi platí.

1 27.08.2020

Původem skripto napsané někdy počátkem 80. let, v němž autorka od té doby, vlastně dodnes (a je to už 40 let!) projevuje svou totální pedagogickou nevzdělanost a neschopnost alespoň porozumět moderní pedagogice 20. století. A je šokující, že se tenhle nebojím se říci blud dočkal snad 20 dotisků a e-podoby. Jen pár žvástů namátkou: str 7: ,,Netopí-li se dlouho, nic se neděje“. Str. 13: ,,[dítě] Svým chováním domáhá se ústupků a odvádí pozornost od jemu nepříjemných momentů. V Takovém případě je lépe, aby výuku neprováděl přímo některý z rodičů ale učitel, plnící rodičovskou roli při individuálním vedení“ - proboha, co je to za větu? Dítě nechce dělat něco, co jemu je nepříjemné a paní ,,didaktička“ za 50 let praxe nepoznala, že tak jako dospělý zastaví činnost, která je mu nepříjemná, tak totéž dělá i dítě; toto je naprostý antipedagogický žvást nejhrubšího kalibru a jen potvrzuje letitou mizérii povinných plaveckých výcviků s nevzdělanými a nevzdělavatelnými pedagogy, kteří provozovali a provozují činnosti jako házení dětí do vody, až se skoro utopí či trestů za snahu stěžovat si na nerespektující či přečasté sprosté jednání ze stran trenérů.
Zkrátka a dobře: kniha podtrhuje a legitimizuje totalitní metody výuky zavedené Marií Terezií vytvořením norem bez absolutního povědomí o vývojové psychologii a biologii člověka; a je neuvěřitelně absurdní, že i téměř čtvrt tisíciletí po té máme pedagogikou, psychologií i respektem k dětem totálně nepolíbené teoretiky na PedF i FTVS, kteří by měli vychovávat budoucí učitele.

Nic pro opakovače žvástů z učebnic opatřených státní doložkou. Těmto a podobným autor této průkopnické knížky dává na frak. Všem, kteří cítí, že naše školství není normální a chtějí s tím něco udělat, doporučuji k přečtení.

2 15.10.2019

V houšti hlušiny zbytečných teoretických prací tvořených celoživotními teoretickými pedagogy, kteří nikdy v životě neučili, se skví tato kniha jako drahokam, obsahující převeliké množství užitečných nápadů vzešlých z poznané praxe, nikoliv teorie. Vzdávám velký hold autorovi za sysifovskou práci na této příručce a vyzývám všechny své kolegy, kteří se o pedagogické práci na žádné z našich pedagogických fakult nikdy nic nedozvěděli, že zde se konečně poučí, že skutečná pedagogická disciplína neznamená opakování žvástů z učebnic opatřených státní doložkou. Kéž by si ji přečetlo alespoň 10% českých pedagogů. Možná by se tím začalo naše mařkotereziánské školství konečně měnit...

3 15.10.2019

Hrůza, děs. Nezáživné, je velmi cítit, že to psal člověk pouze s teoretickými, nikoliv praktickými zkušenostmi. Na to, jak byla kniha tenkrát propírána médii a propagována všude možně, ji shledávám jako škvár.

Kniha by díky svému naprosto zavádějícímu názvu mohla mnohé zmást - podle názvu i obálky se tváří jako profesní příručka pro pedagogy. Jde však, jako u většiny podobných knih v našem jazyce, o pouhý historicko-teoretický souhrn naprosto bezvýznamných žvástů, které si musejí do hlavy každoročně nalít tisíce studentů pedagogických fakult v ČR. V tomto ohledu je tedy tato pseudoučebnice nepostradatelná. Jinak je pro budoucí učitele k ničemu. Psaná autorkami, které nikdy na ZŠ ani SŠ neučily.

Hrůzná didaktika, stejně jako všechny ,,učebnice“ tohoto druhu u nás. Soubor neuvěřitelných blábolů, kterými si musí studenti pedagogických fakult zasviňovat hlavu, ale nikdy se z nich nedoví, jak učit. Tato dáma nikdy na ZŠ či SŠ neučila, stejně jako ostatní autoři podobných bludů.

Je třeba ocenit nakladatelství Vyšehrad, že dostalo na pulty knihkupectví další z nemnoha monografií skladatelů vážné hudby. Kniha je informačně přínosná, psaná populárně-naučnou formou, takže z ní mohou mít potěšení i neodborníci na klasickou hudbu. Co ovšem nelze pominout je velké množství věcných chyb překladatelky, která se zjevně s danou problematikou neseznámila a proto se v českém překladu můžeme dozvědět o dvouplátkovém klarinetu (takový nástroj neexistuje), sousloví ,,tři sta let od Vivaldiho smrti“ (toto výročí bude mít skladatel až v roce 2041, správně mělo být tři sta let od narození... Dále jsou přítomny chyby v letopočtech, chyby v rejstříku. Leckde překládala překladatelka velmi volně, což je nutné u beletrie, ale u daného tématu založeného na faktech škodí. Samozřejmě, že barokní hudba je velmi náročná látka, ale od toho by měl zafungovat příslušný odpovědný redaktor a v tiráži uvedený odborný lektor. I přes tyto vady ale stojí za to si knihu přečíst.

2 08.07.2018

Velmi dobře, čtivě napsaná kniha, myslím, že i pro nehudebníky; velmi oceňuji a chválím práci překladatelky, která se s danou problematikou velmi dobře seznámila, z překladu cítím naprosté porozumění věci. Škoda jen, že se do knihy nevešel detailnější popis/rozbor autorova díla, ale chápu, že to v daném rozsahu nešlo. Jednoznačně doporučuji k přečtení.

3 03.07.2018

Varuji před touto školou. Jestli chcete naučit děti špatně hrát na klavír, volte tuto učebnici.