Ithaka komentáře u knih

Přírodní úkaz charmsovkého střihu, s příznaky jasnozřivosti a špirituálního poradenství. V requiem za milostnou korespondenci něžně inventarizuje pro potěchu neznámé, v Reichenberku spatřené. Vzhůru nohama pak zádušní mše za ty, kteří se propili na věčnost. Text plyne jako Acherón, z jehož břehů na vás lačně hledí básníkovy chiméry. A uprostřed toho všeho Bílkova Tančící dvojice v mezibořském parku Přátelství postavená na hlavu. Nejvyšší čas sednout v Litvínově na vlak a vydat se domů.

4 05.03.2021

Žila jsem v naprostém klamu, když jsem si myslela, že se svými čtyřmi křížky na hřbetní chordě dokážu oddělit zrno od plev. Chyba lávky, naletěla jsem. A přitom se ta kniha tvářila tak zasvěceně! Před předmluvou odkaz na dialektologický a kulturně historický výzkum, vedený dokonce bez přispění jakékoliv grantové agentury. V předmluvě vzpomínka na lomaře Kalaše z Boháňky a kamenický olej. Člověk získá dojem, že narazil na perlu. A pak se postupným čtením jednotlivých příběhů cítí oklamaný. Autor mísí bez ladu a skladu staré pověsti s urbánními legendami, aniž by oddělil jedno od druhého. Necituje, odkud čerpal, přestože se hned na začátku zaklíná vědeckým výzkumem. Zcela neoprávněně vstupuje do původního vyprávění, které svévolně domýšlí (Smrtonosný portál), k čemuž se sice v kurzívou psaném dovětku následně přizná, ale pachuť z tušené lži už zůstane. Obzvláště, když příběhy znáte z vyprávění tamějších kronikářů a pamětníků, dej jim Pánbu nebe. Stejné je to i se Zázrakem na Byšičkách, kam v příběhu autor vysílá husitské vojsko, přestože místo je od nepaměti spojováno s obdobím třicetileté války. Dosazuje sem také děj Erbenovy básně Poklad, přestože její dějiště je spojováno s nedalekou Červenou Třemešnou. Číst to stará paní Hellingerová, obávám se, že by dotyčného hnala svinským krokem až k Mohejlíku. Záhořovo lože pak vůbec nepatří k hořické poloze U křížku. Hotovou katastrofu potom přestavuje autorova snaha naroubovat některá vyprávění na archeologické výzkumy. V tomto případě je téměř vždy přání otcem myšlenky. Chtěl-li autor popustit uzdu své fantazii, měl raději napsat knihu strašidelných povídek třeba jako Felix Borecký nebo Fernando Iwasaki. Chtěl-li se však poctivě věnovat regionální folkloristice, měl nejdříve zaklepat na dveře některé z dobrých duší, které se jí už po léta mistrně zabývají (Jana Luffera, Pavla Hájka, Pavla Kracíka nebo Jiřího Wolfa) nebo si od nich alespoň něco přečíst. Pak by totiž patrně v klidu a pokoji mohl publikovat pod svým vlastním jménem.

Geneze čínského znakového písma je sice složitější a neodpovídá modelu, který Fenollosa na přelomu 19. a 20. století nastínil, což však nic nemění na tom, že jím představená ideogrammatická metoda umožnila poezii vypořádat se s abstraktním obsahem prostřednictvím konkrétních obrazů. Myšlenka založená na způsobu Poundova vnímání díla Ernesta Fenollosy vysvětluje postupné formování čínských znaků, přičemž příkladem např. znaku „východ“ (東) je v podstatě superpozice znaků pro „strom“ (木) a „slunce“ (日); což značí "obraz slunce zamotaného do větví stromu", tedy východ slunce. Autor však zcela opomíná fonetickou stránku celé věci. Přestože většina základních Fenollosových tvrzení byla časem překonána, zůstává kniha stále velmi inspirativní i díky skvělému překladu a doslovu Oldřicha Krále. U českého vydání je velmi příjemná jeho dvojjazyčná mutace, s anglickým originálem na levé a českým překladem na pravé straně.

4 23.01.2021

O fenoménu gotické šablonové malby neměl v Čechách v devadesátých letech minulého století téměř nikdo ponětí. Když v roce 1991 nalezl ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu v kostele sv. Ducha gotickou dvoudvéřovou skříň bohatě překrytou polychromovanou šablonovou malbou, působilo to jako zjevení. Bude-li mít cestu do Českého Dubu rozhodně se zastavte v Podještědském muzeu. V jeho podkroví se nachází táflovaný prostor, jehož strop i stěny jsou díky Radku Brožovi pomalované šablonovými vzory. Útlou knihu s sebou můžete vzít jako inspirativního průvodce. Jedna z knih, ke kterým se opakovaně vracím.

4 19.01.2021

Když jsem v devadesátkách přijela za bratrancem do Prahy, měl Příživníka rozečteného na stolku, tak jsem se do toho malého žlutého sešitku hned zakousla. Bylo to zcela odlišné od soudobé gymnaziální výuky, což mě nadchlo tak, že jsem si část básní opsala do sešitu a bavila s nimi mladšího bratra. Pokřik: "Správný androš nemá ani groš, hip, hip, krtek!" se u nás doma stal kultovním. A vůbec se mi ta spousta anarchistických vykřikovánek moc líbila. Jediné, co mě momentálně štve, že ji doma v knihovně nemohu nikde najít. Asi je potřeba začít hledat něco jiného. Třeba Magorovu Úložu.

4 19.01.2021

Listopadová noc před šesti lety, zbývá pár minut do půlnoci, dopisuji nesplněné, ale slíbené a abych neusnula, poslouchám noční Vltavu. Ženský hlas začne recitovat syrovou, ponurou báseň, až mi přeběhne mráz po zádech a na předloktí se naježí husina. NEBOŽKY! Moje první setkání s básněmi Radka Fridricha. Monology mrtvých žen, nápisy na hrobech, staré fotografie. Jedna z nemnoha knih, které jsem si koupila na základě poslechu rozhlasu. Zrcadlí se v ní ztracená paměť krajiny, která si mě podmanila a vzpomínky, které si má babička vzala s sebou tam, odkud není návratu. Tak se k nim stále vracím, ke všem svým nebožkám. Mond, kleine Luna, rette dein Mädchen!

4 17.01.2021

Tuhle malinkou knížku míval táta na nočním stolku a vždycky, když si z ní četl, hrozně se smál. Tak jsem ho jako malá prosila, ať mi z ní čte taky. Ne všemu jsem rozuměla, tak mi to postupně vysvětloval. Když jsem se odstěhovala z rodičovského domu a narazila na ní v antikvariátě, rozhodla sem se, že je to dobrá investice. Sbírka aforismů oblíbeného bělehradského redaktora rozhlasového studia B, vydaná v sedmdesátých letech 20. století v jeho domovině a na sklonku osmdesátých let i v Československu, ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti. Tento skromný příspěvek k bělehradskému folklóru a ústní tradici Bělehradu socialistické doby nemá šanci zevšednět.

"Soudruhu, jestli si myslíte jen to, co říkáte, tak je to málo."

"Bělehrad nemá dost opravářů. Když jsme vytyčovali budoucnost, představovali jsme si ji bez závad."

"Kdo nemá peníze na noční život, ať živoří ve dne."

"Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým."

"Starý Bělehrad se vydal do Nového, Nový do Starého, jako každé ráno. Mosty jsou plné aut. Jedni i druzí si myslí, že na druhé straně je líp. Až zjistí, že není, vrátí se tam, odkud vyjeli."

"Čas míjí a my stárneme a pozvolna odcházíme. Nejprve jsme ztratili čtvrtého na poker, pak třetího do mariáše, druhého na domino... Zůstali jsme sami a začínáme si vykládat pasiáns, abychom viděli, co s námi bude."

4 07.01.2021

Fantastická, bohužel nedoceněná kniha. Pořizovala jsem dospívajícímu synovi, který začal psát povídky, ve snaze nejenom kultivovat, ale především rozšířit obzory. A samotnou mě chytla svou syrovostí. Báječná metodika pro ty, kteří nehledají instantní návod na to, jak se přes noc stát slavným spisovatelem. Jedna noc totiž rozhodně stačit nebude.

"Je třeba psát si poznámky, pořád, kdykoli a kdekoli a v plném soustředění: ne psát, co si o věci myslím, ale trhat oříšky, která mi o hlavu zavadí. Odstavce, postřehy, útržky vět jsou možným materiálem ke stavbě příští katedrály."

3 29.10.2023

Majstrštyk mojí dlouholeté přítelkyně, která mi knihu věnovala poté, co sama během jediného roku zrekonstruovala rozlehlý pražský byt. Do knihy jsem se zakousla hned na autobusovém nádraží a jako správný buldok nepustila až do domoviny na severu, což je s podivem, neb tento dopravní prostředek má na mě většinou konejšivý účinek. Nevěnuji-li se v něm četbě, spím. Při četbě jsem si vzpomněla na jednoho z mých skeptických přátel, který s oblibou tvrdí, že feng-šuej je skvělá filosofie, kdy své osobní neúspěchy můžete svést na nábytek. Kniha mi přišla podnětnější než podobné čtivo z pera Marie Kondo, u níž jsem měla problém hlavně se systémem vyřazování knih, protože Tsundoku by mohlo být moje druhé jméno :) Nejlepší rada ze všech - začněte v malém a pozvolna. Pod to bych se podepsala, protože v posledních šesti letech byl můj život notně etapizován, takže bez výše uvedeného zaklínadla bych se neposunula asi nikam. Kniha rozhodně stojí za přečtení, i když se vám během jejího louskání nahromadí na lince hora špinavého nádobí a koši na prádlo nepůjde dovřít víko. Poradíte si s tím levou zadní. A třeba si jako já vzpomenete i na svou babičku, která mi jako malé říkávala: "Udržuj pořádek a pořádek bude udržovat tebe." V knihovně čestné místo a opakovaně se vracím ve chvílích, kdy mám pocit, že sama sobě přerůstám přes hlavu.

3 29.10.2023

Kniha přibližující historii a výrobní produkci sklárny ve Mstišově na Teplicku, jejíž počátky spadají do 2. poloviny 19. století. Publikace nabízí především podrobnou analýzu výrobního programu sklárny v letech 1956-1964, seznamuje s její historií a technologií hutně tvarovaného mstišovského skla, které je tak široké veřejnosti formou souborného katalogu představeno vůbec poprvé. Jedinou vadou na kráse celého tohoto skvělého počinu je malý náklad, neboť pouhých 300 kusů katalogu bylo v podstatě ihned po jeho vydání v roce 2019 rozebráno. Bude-li někdy muzeum uvažovat o dotisku, což by si katalog bezesporu zasloužil, přimlouvala bych se také za německou mutaci knihy.

3 13.03.2021

Před 14 lety mi tu malou útlou knihu s věnováním "Beware! Vampires are everywhere!" a sdělením, že by se mi mohla líbit, vložil do rukou muž vracející se z noční směny. Začetla jsem se do toho apokalyptického zjevení psaného ohnivým písmem a nemohla se odtrhnout. Děkuji nepřímému popudu neznámé M.K., jež nás - černé pasažéry pásových dopravníků - nechal(a) probudit posledním strážcem Landeswarte.

3 05.03.2021

Bilingvní česko-francouzské vydání několika Holanových básní v mistrovském překladu Bohuslava Reynka a jeho manželky Suzanne Renaud. S překladatelovými ilustracemi, ukázkami Holanova rukopisu a milým doslovem Jana Vladislava. Vyskytuje-li se ve vašem okolí frankofonní kamarád, mohlo by se jednat o milý dárek.

ŽIVOT
Kdo to ťuká na dveře?
Uhlíř v černé zástěře.

Teplo bude u kamen
aspoň po nějaký den.

Než však dočteš ten svůj snář,
kdo zaťuká? Popelář!

3 05.03.2021

Bílinská přírodovědná společnost (BPS) přichází s knížkou o hoře Bořeň, která z části zasahuje do okresu Most. Badatelé popisují rostlinné bohatství. Na výjimečné knize pracovali několik let: https://mostecky.denik.cz/zpravy_region/vite-co-roste-na-boreni-rostliny-vam-pomuze-urcit-nova-publikace-20150103.html

Cesta novodobého tovaryše, který se ve svém oboru stal mistrem. Retrospektivní deník studenta toužícího po prázdninách v Anglii a cestě, jež se nakonec stala cílem. Provede vás zlatnickými uličkami starého Londýna, seznámí s finesami oboru i lidmi, kteří mu zasvětili život. Již od středověku putovali tovaryši pod ochranou svého cechu, ale nevím o žádném soudobém, který by své myšlenky a postřehy zaznamenal knižně a přiblížil své krásné řemeslo i nám laikům. Jazyk knihy je jednoduchý a upřímný, některé sentence se příležitostně opakují. Stručný pohled na život v Londýně na počátku druhého milénia.

3 24.01.2021

"Smršť z hradišťanské louky, vymodelovala tě románsky, maskarone želkovické rotundy, pohane od Petra a Pavla...." Těší mě cesta, kterou básník šel, nejenom krajem, který je mi blízký. Pro všechny, kterým se ve spánku "zjevují starý valy". Skvělá lekce z marksismu-levitismu!

3 23.01.2021

Zjitřená lyrika věnovaná nejenom hradu Křivoklátu, ale především básníkově milé, se vzpomínkami na rodiče i slavení Vánoc. Romantismus ve své nejčistší podobě.

3 19.01.2021

Rozhodně si jí neberte s sebou na cestu jakýmkoliv prostředkem městské hromadné dopravy. V autobuse do Lipska jsem jí musela odložit, protože jsem se smála tak, že se otočil i řidič a třicet lidských životů si na svědomí prostě vzít nechcete. Vše podstatné ve svém komentáři sdělil Dukát, tiše se tedy klaním všem dělníkům konspirace a mávám od knihy, kterou se zítra chystám vrátit původnímu majiteli, zatímco u nás oběhla slušné kolečko od puberťáků přes prarodiče a zpět.

2 27.10.2023

Neotřelý pohled na československý exil v době 2. světové války, podaný jako jedno velké představení s vlastní scénou, scénářem a obsazením, inspirovaný ve své metodice nejenom knihou Petera Burkeho Vytváření Ludvíka XIV., ale také Tesařovým Mnichovským komplexem. Oba jmenované zdroje spojuje fascinace ceremonielem jako svého druhu divadelním představením, kdy Tesař se ve své eseji zmiňuje o teatralizaci českého veřejného života, postaveného na prknech biedermeierovského lidového divadla. Národ sám sebe přehrává jako na jevišti. Zajímavý je také odkaz na amerického sociálního antropologa Ervinga Goffmana, který upozorňoval na význam sebeprezentace v každodenním životě a na vztah mezi pomyslným jevištěm a zákulisím. V české historiografii ojedinělý počin, který rozhodně stojí za přečtení.

"Jan Masaryk dále v exilu otevřeně hovořil o politickém nástroji kontroly, jenž je založen na "zacpávání huby funkcí". Také "nepoužití novináři", vyjádřeno termínem ministerstva vnitra, kteří nebyli v rozsáhlém propagandistickém státním aparátu do té doby uplatněni, mohli žádat od exilové vlády speciální podporu a stipendia. Mimochodem i v možnosti vybraných politiků vystoupit v československém vládním rozhlasovém vysílání sehrával roli nezanedbatelný honorář jedné libry za minutu projevu."

1 27.10.2023