Kdo chodí úvozem mrtvých
Adam Kadmon
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271704/mid_kdo-chodi-uvozem-mrtvych-8mW-271704.jpg
3
16
6
Podtitul knihy „Drsné i něžné příběhy z Podkrkonoší“ zcela vystihuje charakter práce mladého autora – místního patriota, který má ke kraji opravdu vřelý vztah. Jak sám říká, s pokorou převyprávěl regionální pověsti a lokální historii do podoby přístupné dnešnímu čtenáři, a to především pro lásku k podkrkonošskému kraji a jeho kulturním únikům. Příběhy uspořádal tak, aby obsáhly postupně celé území od Hradce Králové až kamsi po horní Labe, kde začínají skutečné hory, a čtenář tak mohl celé území jejich prostřednictvím jakoby procestovat. Dočteme se například, jak to bylo s Holovousem a jeho jablíčky, o Chodovi z Chodovic, o bleďoučké Aničce Bergerové, o hořickém smrtonosném portálu, a spoustu dalších legend, vystihujících místní kolorit.... celý text
Přidat komentář
Žila jsem v naprostém klamu, když jsem si myslela, že se svými čtyřmi křížky na hřbetní chordě dokážu oddělit zrno od plev. Chyba lávky, naletěla jsem. A přitom se ta kniha tvářila tak zasvěceně! Před předmluvou odkaz na dialektologický a kulturně historický výzkum, vedený dokonce bez přispění jakékoliv grantové agentury. V předmluvě vzpomínka na lomaře Kalaše z Boháňky a kamenický olej. Člověk získá dojem, že narazil na perlu. A pak se postupným čtením jednotlivých příběhů cítí oklamaný. Autor mísí bez ladu a skladu staré pověsti s urbánními legendami, aniž by oddělil jedno od druhého. Necituje, odkud čerpal, přestože se hned na začátku zaklíná vědeckým výzkumem. Zcela neoprávněně vstupuje do původního vyprávění, které svévolně domýšlí (Smrtonosný portál), k čemuž se sice v kurzívou psaném dovětku následně přizná, ale pachuť z tušené lži už zůstane. Obzvláště, když příběhy znáte z vyprávění tamějších kronikářů a pamětníků, dej jim Pánbu nebe. Stejné je to i se Zázrakem na Byšičkách, kam v příběhu autor vysílá husitské vojsko, přestože místo je od nepaměti spojováno s obdobím třicetileté války. Dosazuje sem také děj Erbenovy básně Poklad, přestože její dějiště je spojováno s nedalekou Červenou Třemešnou. Číst to stará paní Hellingerová, obávám se, že by dotyčného hnala svinským krokem až k Mohejlíku. Záhořovo lože pak vůbec nepatří k hořické poloze U křížku. Hotovou katastrofu potom přestavuje autorova snaha naroubovat některá vyprávění na archeologické výzkumy. V tomto případě je téměř vždy přání otcem myšlenky. Chtěl-li autor popustit uzdu své fantazii, měl raději napsat knihu strašidelných povídek třeba jako Felix Borecký nebo Fernando Iwasaki. Chtěl-li se však poctivě věnovat regionální folkloristice, měl nejdříve zaklepat na dveře některé z dobrých duší, které se jí už po léta mistrně zabývají (Jana Luffera, Pavla Hájka, Pavla Kracíka nebo Jiřího Wolfa) nebo si od nich alespoň něco přečíst. Pak by totiž patrně v klidu a pokoji mohl publikovat pod svým vlastním jménem.
Většinu míst, na kterých se povídky odehrávají znám, a asi i proto jsem od knížky čekal trochu víc.
Tak jsem byla tak natěšená, že se dozvím nějaké zajímavé příběhy z mého rodného Podkrkonoší.. ale.. vůbec mě to nezaujalo, i autorův styl mě neoslovil.. možná tak jedna dvě povídky zajímavé.. dočetla jsem jen co kdyby náhodou tam ještě bylo něco zajímavé a protože se nikdy nevzdávám :-)
Útlá knížka místních pověstí "k zábavě i poučení" sesbíraná a upravená autorem s mýtickým pseudonymem mě velmi potěšila, protože téměř všechna místa, o kterých se v knížce píše, důvěrně znám.
Ať už je to Novopacko, Hrad Pecka, Miletín, hořický Gothard, Hřídelecká Hůra, Holovousy, Kuks nebo Ostroměř, všechno to jsou krajiny a městečka, které miluju a i touto cestou se o nich dozvídám víc a jsou tak mému srdci ještě bližší.
Sbírka 19 povídek přináší příběhy z dob válek mezi Přemyslovci a Slavnikovci i počátku 20.století. Nezaujaly mě pověsti vysvětlující název dané lokality, příliš nezáživné. Doporučuji především příběhy s nadpřirozenými bytostmi - duchy, z nichž hororová atmosféra přímo sálá. Nejlepší a nejstrašidelnější jsou tyto pověsti: Smrtonosný portál (o bráně na hořický hřbitov), Smrt krásné milenky rukou záhrobní (o duchu nádražáka, kterého přejel vlak), Bledá bleďoučká Anička Bergerová (o vyvolávání duchů ve Vrchlabí), Polesí na Karbance (o duchu myslivce, který prohrál svou duši v kartách). Opravdu děsivá je závěrečná povídka Kdo chodí Úvozem mrtvých, v níž se současnost prolíná s bitvou na Chlumu v roce 1866. Roztomilá je pohádka O zlobivém dlátku.
V poslední povídce to autor trochu přehnal s raněným vojákem veteránem, který prý právě přišel o nohy, ale přesto je schopen plazit se dvě hodiny k nepřátelskému stanovišti, které zlikviduje.
Štítky knihy
místopisy pověsti duchové a přízraky hororové povídky
Kdo chodí úvozem mrtvých
Všeobecně mám ráda pověsti a velice ráda se seznamuji s dalšími méně známými, které se vztahují k určitým místům nebo událostem týkajících se naší země. Knihu beru jako převyprávění legend a báchorek, které se vztahují k podkrkonošskému regionu. Nehledám zde žádné umělecké psaní, ale obeznámení se s další částí našeho folklóru.