HonzaBl komentáře u knih
Ne oni, ale představitelé tehdejší státní moci byli zločinci. Nebýt té zločinecké komunistické diktatury, nic z toho by se nestalo. Nesnáším řeči bývalých komunistů o tom, že normální lidé mohli žít normální slušný život. To je veliká lež, kterou jen omlouvají své vlastní selhání, když si s ní sami zadali... Všechny tyto takzavné "excesy" byly pouze vyprovokované zrůdnou "diktaturou proletariátu". Toto je třeba neustále připomínat, aby na to lidé nezapomínali a je třeba to říkat i mladým lidem, aby si dobře dávali pozor a nesedali na lep "hezkým" řečičkám o "spravedlivé společnosti". Už za První republiky napsal Karel Čapek "Proč nejsem komunistou".... Takže lidé věděli, že je to zlo. A lidé z této knihy chtěli a proti tomu zlu bojovali. To nebyli vrazi, ale vojáci občanské války, kteří bojovali proti zlu a nespravedlnosti, jak je to učili rodiče vlastním příkladem.
Masakr. Vyprávění člověka, který přežil pokus o vyhlazení jednoho národa. Není to kniha, která by tlačila na city a snažila se vás rozbrečet. Naopak, je to kniha, která ukazuje, jak je lidské pokolení nevyzpytatelné. Nebyla to v Treblince žádná romantika, která by se hodila na natočení filmu. Naprostá většina lidí tam zemřela pár desítek minut po vystoupení z vlaku. Ten zbytek žil s nadějí, že se jim nějak podaří upozornit na ty hrůzy okolní svět, který do té doby ani netušil... Život vězňů neměl téměř žádnou cenu a zvrácenost místních velitelů žádnou hranici. Pan Glazar dokázal bez patosu upozornit na to, na co bychom neměli nikdy zapomenout... A že kniha není ufňukaná a je bez emocí? Zkuste projevovat na takovém místě emoce. Asi dlouho nepřežijete...
Je na každém čtenáři, aby si udělal obrázek o činech a motivech bratří Mašínů. Osobně si nemyslím, že to byli sprostí vrazi. Byli to spíš svým založením vojáci, kteří vedli svou osobní válku proti zlu, jak je to učil jejich otec. Ačkoliv osobně bych se touto cestou těžko vydával, jejich motivům rozumím.
Dcera si tuto knihu sama vybrala při naší návštěvě v Terezíně. Autentický příběh, který sice není literárním skvostem, ale čtivým střípkem do mozaiky naší ne vždy světlé minulosti. A taky pro ty škarohlídy, kteří nad plným vozíkem ze supermarketu nadávají, jak za komunistů bylo lépe...
Zajímavý náhled do života různých židovských komunit, které se navzájem nemusí, ale přesto mezi nimi může být určitý respekt... A u mladší generace bez vžitých předsudků i přátelství...
Vzhledem k tomu, že běhám, i když žádné ultramaratony a jenom pro radost, byla to inspirující kniha. Nehledě na to, že koketuji s vegetariánstvím a tahle kniha mě utvrdila, že to není mimo mísu...