escritora
komentáře u knih
Paměti růže
Consuelo de Saint Exupéry
Opravdu velmi zajímavé čtení. Kdo by si pomyslel...
Člověk člověku
Jan Noha
Jan Noha je básník, který je některými lidmi u nás mylně vnímán za prorežimního autora vlastně jen kvůli jeho jedné, dříve často v televizi recitované básni: "Byl únor v Čechách" - ta je ovšem - ironií osudu - vlastně lyrickou básní . Není zdaleka tak bojovná jako básně některých vážených autorů, v jejichž verších se to soudruhy (Staliny apod.) jenom hemžilo. Takový Jan Noha nebyl. Málokdo ví, že tento člověk byl ještě před II. Světovou válkou vyhozen z Komunistické strany a označen za Trockistu, když pravdivě informoval o situaci v tehdejším Sovětském svazu. Později, po II. Světové válce, ho vzali zpět, protože potřebovali jeho zkušenosti typografa ve Státní tiskárně, kde byl opravdu dobrým ředitelem. Potom, až do začátku 60. let statečně podporoval své kolegy, kteří nemohli oficiálně vydávat své knihy, pomáhal je vydávat v SNDK pod pseudonymy, a za to byl zbaven postu ředitele tohoto Státního nakladatelství dětské knihy (později ALBATROS) a pronásledován Státní bezpečností. Byl zklamán vývojem režimu a to ho zlomilo, nedožil se ani Pražského jara. Na sklonku života psal výhradně intimní lyriku a básně s duchovním přesahem. A co se týče "dělnického básníka" - v útlém mládí jim opravdu byl, možná jako jeden z mála autentický a samouk, který se nikdy nepřetvařoval. Tento skromný člověk pracoval rukama, ale znal filosofická díla a díla světové literatury jako málokdo. Byl velmi vzdělaný a jeho básně pro děti jsou nadčasové. Ostatně i sama báseň Člověk - člověku - nikdy neměla s politikou nic společného. Lehce je soudit někoho,koho jste neznali. Já ano. Takže mohu s klidným svědomím napsat, že Jan Noha byl dobrý člověk a velmi talentovaný básník. Známé jsou i jeho krásné lyrické básně věnované Jižním Čechám, doprovázené fotografiemi výzamné české fotografky Marie Šechtlové z Tábora. A zde jsou ty verše, které snad vyvolávají vášně...... když zazní "Člověk člověku......" ale pravý název ústřední básně výše uvedené sbírky je:
Jeden druhému
Člověk člověku světlem by měl být,
snem, který zdá se,
rukou, která vede.
Člověk člověku věrně by měl žít
a učit srdce zpívat živou píseň,
mlčí-li snad či zpívat nedovede.
Člověk člověku sluncem je i stínem.
Každý má v sobě
tichý teplý kout,
kam přijít můžeš po daleké cestě
stisknout si ruce,
snít a spočinout.
Člověk člověku časem by měl být,
v kterém se dočká
všeho, co si přál.
Člověk v člověku srdce by měl mít,
v němž toho najde,
koho miloval.
Člověk člověku v životě je vším.
Nejvíce láskou,
kterou nechce zpět.
Žijeme dny své s jejím tajemstvím,
které je chvíli domov,
chvíli svět.
Každý má někoho
Jan Noha
Moc pěkná a dojemná kniha. Stejně hezká jako všechny Nohovy básně pro děti. Každý má někoho je knížka napsaná podle skutečných událostí, kdy se autorovi narodil jeho nejmladší syn. Pro zajímavost, chlapeček, ústy kterého básník příběh vypráví, je nynější známý písničkář a básník Jakub Noha, miminko z knihy dnes vynikající bubeník Jan Noha.
http://music.taxoft.cz/jakub_noha/
http://www.imagine.cz/
http://www.botafogo.cz/
Hodně jsme pili z řeky Léthé
Alena Mrázová
o této knize napsal autorce publicista Erich Renner:
(nalezeno na: www.alenamrazova.com
"/.../ zrovna jsem dočetl Vaši knihu Hodně jsme pili z řeky Léthé. Do četby se mi nechtělo. Smrt stíná velmi produktivně mé vrstevníky, ani ode mne nestojí daleko, a ještě o tom číst! Ale teď jsem rád, že mi ten zážitek z Vaší knihy neunikl. Pro ten amulet dobré smrti, který kniha podává, i když na ten návrat a setkání s milými pozemského života (zatím) nedokážu věřit. Co na knížce obdivuji: Už tu úvodní dušičkovou scénu ze hřbitova, reakci dětské tlupy na pohřební kondukt, výstižná evokace let komunistické vlády, povedené obrazy postav (otec harmonikář, pojídač klobás a primitivní ateista). Zdařile podaný vztah sester, jejich beznaděj, Adamovo zoufalství, matčinou zhroucení, přízračné nemocniční prostředí, lhostejná profesionálnost zdravotníků. Působivé jsou také ty motivy slezského, německého, židovského živlu. Prolínání světa živých a éterické Anny je přirozené a to se nepovedlo ani Čapkovi v Matce, no ovšem na divadle je to těžší, ne-li nemožné. Chvály by bylo ještě hodně. Neberte to jako zlevněné lichocení, proč bych to dělal?
Opravdu mám Vaši knihu za velmi dobrou, vyčnívá nad průměr současné české prózy. Snad bude mít některý kritik stejný názor a hlavně ho vyjádří v tisku. /…/
Vězeňkyně
Malika Oufkir
Tuto knihu jsem četla před časem v originále. Byla jsem v šoku z toho, že se něco takového opravdu stalo. Neuvěřitelné, jak mohli vězněné děti a jejich matka za tak šílených podmínek vůbec přežít a stejně neuvěřitelný byl způsob, jakým se prokopávali na svobodu. Následky si jistě nesou celý život. A Malika je prostě "hrdinka". Vlastně všichni, kdo byli s ní a ona to navíc sepsala...
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Khaled Hosseini je, zdá se, velmi talentovaný a odvážný autor. Jeho vyprávění je velmi sugestivní a poutavé. Místy člověku až běží mráz po zádech, když si uvědomí, že osud jako hlavní hrdinka knihy má v oněch končinách nejedna žena...
Lovec draků
Khaled Hosseini
Velmi zajímavá a autentická kniha. Přečetla jsem jedním dechem. Doporučuji.
Říše andělů
Bernard Werber
Velmi zajímavá a dobře napsaná kniha. Je také výborně přeložena z francouzštiny. (překlad Šárka Belisová). Už dlouho jsem nečetla nic tak pěkného. Doporučuji.
Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti
Bernard Werber
Docela zajímavé "duchovní scifi" pokud člověk dojde v četbě až do konce, ocení myšlenku a záměr autora... a jelikož znám originál, mohu říct, že je velmi hezky přeložený z francouštiny. Takže pochvala překladatelce Šárce Belisové. A zajímavé je pokračování této knihy. Říše andělů. Autor má představivost i kombinační schopnosti... a jistě i čerpal z nějakých ezoterních kanálů.... Mě se knihy Werbera docela líbí. Pěkné čtení.
Slavíci kamenného mostu
Tomáš Mlynkec
Nevšední, krásná, moudrá a zajímavá kniha. Myslím, že by si zasloužila mnohem větší pozornost literární kritiky a veřejnosti. Už dlouho jsem nečetla nic tak dobře napsaného. Autor jistě musel připravovat a psát knihu několik let. Je fascinující, jaká nová fakta se dozvídáme o vzniku soch na Karlově mostě a o všech historických souvislostech té doby. Člověk si při čtení takového díla znovu uvědomuje, kolik věcí nevěděl, kolik fakt mu zůstalo utajeno, čeho si nevšímal.... Děkuji autorovi za všechno, co se díky němu nyní dovídám. Vlastně jsem tuto knihu začala číst na základě rozhovoru, který zde uvádím. Velmi mě zaujal a proto čtu Slavíky kamenného mostu a doporučuji všem, kdo mají zájem o histrorii, ale nejen to, protože kniha má ohromný přesah, jelikož v podstatě uvažování člověka a pohnutky lidského jednání se od 17. století až tak nezměnily.
http://www.vaseliteratura.cz/rozhovory/47-clanky/877-tomas-mlynkec.html
Zapomenuté básně Jana Nohy
Jan Noha
Zde je možné přečíst si Zapomenuté básně (v PDF):
http://www.alenamrazova.com/basne.html
U příležitosti vydání recitovala básně Gabriela Vránová - filmový záznam zde:
https://www.youtube.com/watch?v=_DbUIdzKS4Y
Erich Renner o Janu Nohovi:
https://www.youtube.com/watch?v=24JZ_UCLstE