eŠ komentáře u knih

Jedenáctiletý kluk sice nejsem, ale kniha se mi líbila! ;D

19.01.2016

Hlavní hrdinka jako by představovala mě samotnou, až mě to děsilo. :D Knížka se mi líbila natolik, že jsem se nedokázala přinutit dočíst poslední 3 - 4 kapitoly.. protože jsem nechtěla dopustit, aby příběh zkončil.

Četla jsem ji během pár dnů.. vychutnávala jsem si každou kapitolu a těšila se na další den strávený s Fangirl. Už se těším až si její příběh přečtu znovu! :)

(!!SPOILER!! Když Cath přistihla Leviho v kuchyni líbat jinou, musela jsem knihu na pár dní odložit, protože jsem Cath nechtěla dovolit, aby se s Levim udobřila, nechtěla jsem ať mu odpustí. Díky tomu jsem se pak cítila jako Cathina kamarádka, souznila jsem s ní a přála štěstí.)

2 14.01.2016

Knížkou jsem se prokousávala asi týden.. námět mi přišel zajímavý. V knihkupectví jsem se rozhodovala, zda si pořídit Smrtnou zimu nebo První stříbrnou knihu snů, nakonec jsem zvolila Smrtnou zimu.. Příběh mě zklamal, hlavní hrdinka byla příliš zaslepená a hloupá. Než konečně pochopila co se kolem ní děje, a přetvářku lidí okolo ní - příběh byl téměř u konce. Čtením jsem byla bohužel naprosto znechucená... což se mi - přiznám se - ještě snad nestalo.

Za mě nejpropracovanější díl. Odvážná hlavní hrdinka, rychle postupující děj, úbytek milostných scén, žádné vystřídání partnerů ani milostný trojúhelník.. Za mě nejlepší kniha co jsem od L. J. Smith doteď četla. Směle do čtení! :)

4 14.01.2016

Kniha pro mě byla velkým překvapením. S přesvědčením, že jde o průměrnou oddechovku jsem se dějem pomalu pročítala.. Nakonec jsem knihu dočítala se zatajeným dechem. Doporučuju nedat na nízkou cenu, za kterou se kniha prodává.. a snad vás příběh mile překvapí tak jako mě. :)

3 14.01.2016

„Chci vědět, co jsi udělal Viole. Tehdy v lese, ve stanu," vyhrkla pevným, odhodlaným hlasem.
Znovu se zasmál, pokusil se vstát, ale zhroutil se na zem. Musel se opravdu pořádně potlouct, pomyslela si.
„Opravdu to chceš vědět? Tak proč jsi před tím utekla? Ukázal bych ti to." Vypadal příšerně. Obličej měl umazaný od krve, ret roztržený a z tmavé rány na čele mu tekly pramínky krve.
Lyra polkla. Její tělo znovu zachvátil strach. Ne, já e nebojím, přesvědčovala samu sebe v duchu. Carme a Diego tu budou každou chvíli.
„Tys Violu znásilnil a zabil!" vmetla mu do tváře.
„Smála se mi. A potom křičela. Musel jsem ji zabít. Za trest. Nesmí se mi smát. Nikdo se mi nesmí smát!" Složil hlavu do dlaní. „Ani ty."

Mrazivé léto je první knihou ze série thrillerů pro mládež. Vypráví příběh o patnáctileté Lyře, která tráví své prázdniny s kamarády na pláži, dokud nedojde ke zmizení Piy. S příchodem krásného, záhadného a občas děsivého Lysandera, vyplouvá na povrch dávno ztracená minulost samotné Lyry. A tak se hlavní hrdinka se svými přáteli ocitá mezi dvěma nevyřešenými zmizeními.

Lyřino chování mi moc nesedělo k jejímu věku, představila jsem si ji jako dvanáctiletou. Ale chápu, že kvůli ději ji autorka udělala starší. Její matka se stará více o zdravoou výživu než by věnovala pozornost své dceři. Víc bych se k postavám nevyjadřovala z důvodu spoilerů.

Příběh je psán jednodušše, našlo se i pár vtipných momentů a pasáží při kterých jsem si vybavila drobnosti ze svého života. Vraha jsem měla 'v merku' už od začátku, takže jsem sledovala nemotorné tápaní hlavní hrdinky a příběhem proplouvala bez jakéhokoliv snahy namáhat si mozkové buňky. Přesto jsem doufala v lépe provedené zakončení. Proběhlo i pár pocitů, ale že bych měla vyloženě strach o bezpečí HH nebo o jiné postavy - to ne. Konečné rozuzlení bylo rychlé a nedovysvětlené.

***

„Dva klienti posunuli termín. Tak jsem si ještě na chvilku zaskočila do posilovny. Ale cos mi tam prosím tě nahrála za otravnou hudbu?" Máma podrážděně ukázala na iPod ležící na stole.
„Proč?" Lyra se snažila tvářit jako neviňátko.
„Moc dobře víš, že mi tohle vyřvávání připadá příšerné."
Lyra se ušklíbla. Správně, naschvál mámě nahrála Tokio Hotel, protože věděla, že je nesnáší.
"Fakticky? Dobře, příště ti nahraju Julia Iglesiase..."

Johnny Depp s očima obkrouženýma kajalovou tužkou mával šavlí, skákal přes palubu a nešetřil přitom frajerskými hláškami. Tohle že se jí kdysi líbilo? Tohle jí připadalo zábavné? Muselo to být před mnoha a mnoha světelnými lety...

To nemá smysl. Nedá se s ní rozumně bavit, pomyslela si Lyra.
„Zapomeň na to! Starej se o svou pitomou cibuli sama, já nemám hlad!" vykřikla a vyběhla z kuchyně.
„Lyro!" volala za ní máma. „Okamžitě se mnou přestaň takhle mluvit!"
„Však jsem taky přestala," zamumlala Lyra a práskla za sebou dveřmi svého pokoje.

Pořád stejná písnička. Dospělí byli vždycky přesvědčení, že jen oni všechno chápou a člověk musí být nejdříve steně starý jako oni, aby se v životě vyznal. Ale Lyra chtěla, aby její život dával smysl už teď.

2 11.01.2016

Ve druhém díle se čtenář lépe seznámí s Lokim a Tovem, což jsou v podstatě jediné dvě postavy, které jsem si alespoň trochu oblíbila. Wendy mi přijde víc a víc otravnější. Ostatní postavy se jí stále ve všem podřizují a jsou upozaděny. Vztahy většiny postav k Wendy jsou pozitivní - žádné intriky, všichni mají 'duši' na dlani a netají se svými postoji ani 'ďábelskými' plány (viz. král Vittry). Vývin milostných vztahů je čtenáři předhazován příliš okatě, než by mohl některý později překvapit.

Tryllové jsou v podstatě spojením čarodějů a hobito-elfí krve. (smích) Mají oči i vlasy barvy země, neradi nosí boty, občas má jejich kůže nazelenalý odstín, své děti dávají na výchovu k lidem, později žijí z jejich peněz, přičemž samotnými lidmi opovrhují a mluví o sobě jako o "vyšší rase".

Budoucího manžela Wendy jsem odhadovala už v prvním díle, stejně jako byl cítit 'závan' milostného trojúhelníku. Celý příběh se v podstatě opět zaměřoval na city Wendy. Chybělo mi poznávání Tryllské kultury, její historie. Děj mě nepohltil, vlekl se, a romantické scény nudily. Jediné co mě nutilo číst, byl příslib třetího dílu, který by snad mohl vše objasnit, zahladit stopy nesrovnalostí a ozářit plytkost která z knih čiší.

3 10.01.2016

"... Takový pohled ještě nikdy u žádného kluka neviděla. Aspoň se tak nikdy nedívali na ni. Občas zahlédla, jak se kluci dívají na ostatní děvčata ze školy... Pohled raněné zvěře, nevědomý pohyb krkem a výraz, že by jich člověku málem bylo líto. Jako by říkali: „Lehnu si na zem a je mi jedno, když po mně budeš šlapat."

Jako první mě zaujala anotace. Netvrdím, že by mě samotný příběh nudil, ale nebylo v něm nic co by mě přimělo zamilovat si postavy, prostředí, nebo zjišťovat kdo je Anděl. Nedonutil mě chtít víc, ačkoliv nápad byl zajímavý. Anděl je vyobrazen jako nádherné stvoření plné dobroty a lásky. Já z něj ani jedno necítila. Gillian je typická hlavní hrdinka, která odráží nitro samotné autorky. Anděl už od začátku kalil její vidění světa, nesnažil se ji přimět milovat samu sebe. Učil ji milovat moc nad lidmi, bavit se zesměšňování lidí, brát ohledy především na sebe, jak se podvodně domoci 'vítězství'... Gillian přestože nevinná, dětská a čistá - jako by neuměla ani upřímně litovat všeho špatného čeho se dopustila. (Alespoň mě její reakce přišli 'umělé', neodžité.)

Příběh byl předvídatelný a konec unáhlený a nepřekvapivý. Uvítala bych alespoň o sto stran víc, aby Smithová mohla příběh uchopit obšírněji. Celková proměna Gillian proběhla rychle, všechno působilo jako by autorka spěchala do 'cíle' a nebrala ohled na prožitek čtenáře.

Kdyby mi bylo (třeba) čtrnáct příběh bych si zamilovala a hodnotila nejméně čtyřmi hvězdami. Takhle kniha působí jako by byla psána někým právě v této věkové kategorii. Nedokážu být natolik naivní, abych v něj uvěřila a proto je mé hodnocení jedna hvězda. Doporučuji mladším čtěnářkám a čtenářům.

2 08.01.2016

Milá oddechovka, když chcete přijít na jiné myšlenky. Celý příběh plyne pomalu, zjevně se snahou poodkrývat postupně "ono tajemství", což se autorce příliš nezdařilo. Děj je předvídatelný. Láska Finna a Wendy je typická 'teenage love' založená na fyzické přitažlivosti.

Co se postav týče: Matt mi připomínal Matta Donovana ze seriálu Upíří deníky. Je zobrazením lásky ve své čistotě. Wendy na mě působila rozporuplně. Nemá přesně daný charakter, jako by reagovala podle momentálního rozpoložení autorky. Finn - chvíli se chová jako citlivý mladý muž, potom 'otočí' a je chladný, odtažitý.. vše dělá jen proto, "že je to jeho práce." Je to jeho způsob obrany, kterým si od ostatních udržuje odstup. Ovšem co se Wendy týče, přece jen 'uklouzne' a nechá ji nahlédnout do svého nitra.
Mezi postavy, které by mohli zaujmout patří Tove a Loki.

Co mě opravdu pobavilo.. jak autorka propojuje onen tajuplný svět Tryllů s moderní dobou. Dodržování etikety u královského dvora a starých tradic působí směšně, když si Wendy vzápětí jen tak mimochodem odskočí do pokoje oblékne si tepláky a tričko, lehne si na postel a pustí si mp3. Nesedělo mi to tam.

(Vrchol komičnosti.. když se Wendy a Rhys rozhodnou podívat se na všechny díly Pána prstenů.)

2 07.01.2016

Pokud se k vám ještě tato informace nezatoulala... V listopadu t. r. bude vydán pátý díl série Fallen s názvem Unforgiven. Camův boj o lásku Lilith.