engelbert komentáře u knih

Mimo jiné se mi líbilo, že to nebyla žádná mnohodílná sága, ale stručný průlet dějinami jednoho místa v pohraničí. A přesto postavy byly uvěřitelné a dokázal jsem chápat všechny ty předsudky, nedorozumění, nenávisti osobní i etnické. Je mi z toho smutno.

4 14.04.2024

Jako neúčastný na sociálních sítích jsem se nemohl připojit k těm hlasujícím, kterým Karpatské hry změnily život. Proto jsem se na rozhovor s jejich autorem velmi těšil.

Bohužel je patrné, že Náčelník je již na sklonku života a v rozhovoru již není ta obdivuhodná síla (kouzlo? moudrost? radost?), kterou oslovoval čtenáře Karpatských her. Je to pohled moudrého muže, který má svůj pohled na svět, který ale nikomu nechce podsouvat, nebo snad vnucovat.

Překvapila mě jeho potřeba vytvářet si seznamy. Napadá mě jak by si asi rozuměl s Umbertem Ecem?

Každopádně jsem si Náčelníka přečetl rád, s úctou, ale bez pozitivního uhranutí (uhranutí je spíše záporné). A tiše mu závidím.

1 15.03.2024

Vlastně jsem si doplňoval představu, kdo to ten Magor vlastně je. Z jeho textů, zde zveřejněných, je patrné, že to byla osobnost, kterou lze těžko podezřívat z přílišných kompromisů. Jeho články o výstavách a autorech moderního umění mě bavily, škoda, že nemohl v jejich publikaci pokračovat. Zajímavé bylo jeho hodnocení míry kolaborace s režimem, které bylo mírnější, než bych od něj čekal.

04.03.2024

Začátek knihy mi připomenul moji základní vojenskou službu, kde armáda na venek dělala ramena a uvnitř to byla bída materiální i lidská. Hlavní rozdíl jsem viděl v tom, že autor se výcviku účastnil dobrovolně. Pak už šlo do tuhého, mně válka v armádě nepotkala. Proces zmoudření hrdiny v armádním prostředí mi připadá jako malý zázrak, vypovídající o mimořádném charakteru, inteligenci a štěstí. Je děsivé, že na krutosti obrovského rozsahu už nemusíme vzpomínat v druhé světové válce. Celkově mě kniha zaujala, tváří se ovšem jako sebezpytný deník. Žádná postava se tu nevyvíjí, kromě vypravěče, pouze přicházejí a odcházejí. Skvěle popsáno jak se v armádě spěchá, aby se pak čekalo.

12.02.2024

Ze školy je pro mně vláda Jagellonců v Čechách prakticky neznámá, nezajímavá, jen letopočet bitvy u Moháče. Autor mě právě přesvědčil, že to bylo velmi napjaté a zajímavé období. Spousta souvislostí s dějinami světa a Evropy. Zaujaly mě drobné perličky, třeba jak rychle se dostala do vnitrozemí epidemie syfilidy, nebo v jakém inkubátoru doktoři vypiplali narozeného Ludvíka.

1 29.01.2024

Tenhle Matěj, asi nejznámější autista, hned po Rain Manovi, mě už docela zaujal v nedělní příloze jednoho deníku. A taky mapy. Já sice žádné nemaluji, ale za to po nich od dětství cestuji prstem. Jenže některým mapám nerozumím, zejména ne té historické. Proč linka Československo končí v upálení Jana Husa? Proč je spojka mezi knížetem Rostislavem a Wolfgangem Amadeem Mozartem? Nerozumím, zneklidňuje mě to. Ale vypadá to hezky.

Asi největší přínos pro běžné čtenáře je, že si mohou porovnat své tuctové děti, s těmi, co se narodili jiní. Protože, kromě zmíněného filmu, asi nikdo moc neví o co běží.

1 15.01.2024

Pro mně úplná bomba, i když vidím jak plytce to vypadá. Autorovi se podařilo naprosto srozumitelně a bez hořkosti popsat jevy, které si pamatuji z dětství a jinošství, které jsem žil a, které dnes, vyprávěné v jednotlivostech, znějí absurdně. Troufl si napsat kacířskou pravdu, že císař je nahý i se zdůvodněním. Není prázdnější floskule, než heslo: komunismus náš cíl, protože stát, tedy strana, neměla dle skutků jiné cíle, než držet moc a klopotně dohánět kapitalistický materiální blahobyt. Prorocká slova: "Běda státu, který nemá co rozdávat!"

Poučné i dnes, protože lid je ochotný odložit své hmotné blaho ve jménu nějaké ideje, kterou i dnes postrádáme.

2 10.01.2024

Je to tedy dost působivý popis situace. Ti neodbytní ďáblíci v hlavě a ta spoušť všude kolem.

28.12.2023

Mívám docela problém s lidmi, kteří mají velmi pevný názor na všechno a nepochybují. Přehršel drbů, vzpomínek. Škoda, že nebyla zveřejněna zmíněná debata o tom, zda se má kritika zabývat pouze dílem umělce, nebo i jeho občanskými činy. Přesto jsem rád, že zde byly zmíněny některé pozapomenuté osobnosti.

1 27.12.2023

Dá se říct, že jsem vrstevníkem hlavního hrdiny. Bavilo mě tedy porovnávat své prožitky ze školního dětství s autorovými. Zásadní rozdíl a hendikep však byl dán samotným prostředím, kde my jsme si tu mohli poslouchat a snít Pink Floyd? Nemám staršího sourozence a nikdy mě nenapadlo, jaký silný formativní vliv mohou mít. Bohužel jsem se nedozvěděl, co měla sestra tak zásadního proti Mothers of Invention, že jimi strašila svého bratra.

11.12.2023

Vše podstatné k události, srozumitelně, v jedné knize. Dokonce i s informací o doposud neprobádaných pramenech a tendenčních výkladech minulosti.

04.12.2023

Je pozoruhodné, kolik otázek a pochyb o sobě a svých ženách, dokázal autor formulovat, dost na tom, že si je dokázal přiznat a položit. Úžasné jsou zaznamenané hlášky narozeného chlapce, které v jiných rodinách zůstávají zapomenuty a nezaznamenány. Rozhodování, které zásady je nutné držet a vyžadovat.

2 02.12.2023

Tahle knížka je pro mně poněkud neuchopitelná. Nejsem znalcem ruských a sovětských reálií a tak nedokážu rozeznat, zda se jedná o beletristicky zpracovanou literaturu faktu, nebo autorovu fikci. V každém případě jsem se dočetl to, co jsem o Rusku očekával. Vypravěčka mě štvala tím, že každého měla hned prokouknutého až do morku kosti.

06.11.2023

Černá rusalka mě bavila hodně. Horské pohraničí bylo vykresleno opravdu temně. Autor se dost snažil vpravit nás do dusné atmosféry končícího pohraničního vojska, nebojím se říct, na konci světa, plného očekávaných čistek a černého svědomí.

Pak tu jsou ale detaily, které celkový dojem kazí. Jako pamětník, který sloužil v armádě krátce před popisovanou dobou, vnímám jako dost nereálné, aby v obci za pohraničními dráty, která je popsána jako téměř vybydlená, odkud utekl kdo mohl, byla zavedena telefonní linka do každé chalupy, kde se něco odehrálo. Ta zaostalost místa byla připomenuta jen zmínkou, že šlo o vytáčecí, telefon, což byl tehdy standard, těch vyvolených, kteří nemuseli volat od sousedů nebo z nejbližší budky.

A taky mě trochu chybí, že jsem se nedozvěděl, co hostinský do těch patoků vlastně dává.

1 30.10.2023

Příjemné čtení, hlavně proto, že autor popisuje místa, která také znám, i když z pozdější doby. Je patrné, že znal hodně brněnských osobností, osob i figurek a pověděl nám o nich nějaké historky nebo drby. Pro mně nejpřínosnější byl popis, jak obyvatelé prožívali okupaci, odkud sbírali informace, jaká byla jejich očekávání.

1 22.10.2023

Na této knize jsem si mohl potvrdit skutečnost, že čtenář kladněji vnímá text, který je v souladu s jeho názory. Autorka tu popisuje řadu skutečností, které souvisejí se čtením, a které jsem jaksi vnitřně cítil i bez toho vědeckého základu. Její sdělení je náléhavě burcující, nikoliv však bez naděje.

1 10.10.2023

Matně jsem si vzpomínal na film, který jsem viděl v dětství, a který se mi tehdy velmi líbil, ač nejsem schopen říci proč. V knížce jsem se vrátil do dětství, které sice nebylo tak dobrodružné, ale také oplývalo partičkami těch, kteří se spolu bavíme a těch ostatních. Myslel jsem si však, že příběh bude mít nějaký hlubší smysl, ale vlastně jen popisuje propast mezi dětským a dospělým světem.

3 27.09.2023

Knížku jsem potkal v jedné knihobudce a ihned jsem si uvědomil, že o Etruscích vlastně nic nevím. Teď, po přečtení, je to trochu lepší. Budu muset přehodnotit ze školy usazený názor, že na zrodu evropské civilizace mají hlavní zásluhu antické Řecko a Řím. Autor vysvětluje pravděpodobné důvody, proč Římu záleželo na tom, aby se na Etrusky zapomnělo. Kniha není nová a dnes by již se svou obrazovou výbavou těžko obstála. Kniha, spíš než o etruské historii, píše o propásnutých příležitostech něco dalšího objevit.

14.09.2023

Není to žádný thriller, ale stále o knížce přemýšlím. Drží se mně jako klíště. Týká se to jen básníku? Nebo taky ovlivňuji tak moc životy druhým?

1 17.08.2023

Moc se mi líbilo, jak autor v roce 1996 předpověděl rozvoj malých pivovarů v České republice

27.07.2023