Endy17 komentáře u knih
Život je jen náhoda - jednou jsi dole, jednou nahoře...
Náznak post-apo nebo psychologická sonda? Možná od obojího trochu...
Nesmírně zajímavá a u nás nepříliš známá předehra ke spojenecké invazi v Normandii. Bohužel podaná v místy poněkud těžkopádném překladu.
Bezesporu zajímavý životní příběh malíře Jaroslava Čermáka bohužel nedokázal František Kožík uchopit a především předložit čtenáři tak poutavou formou, jako to ve svých životopisných románech dělají Irving Stone nebo David Weiss.
(SPOILER) Tak trochu Bouvard a Pécuchet, tak trochu Zvonokosy.
Leitmotivem příběhu není, jak by se dalo čekat, zelná polévka, ani, jak je nejčastěji uváděno, návštěva mimozemské civilizace, i když obojí tady má svou nezastupitelnou roli. Kniha je především o přátelství dvou starých venkovanů a o době, jejímuž tempu přestávají stačit. A protože Glód a Kastle nechtějí měnit své letité zvyky ani svůj zaběhlý způsob života, nezbývá jim než opustit Zemi...
Premonstráti, dominikáni, minorité - pro běžného čtenáře není úplně jednoduché se zorientovat. Rozhodně zajímavý je ale odkaz na věrozvěsty a na tehdejší církevní popírání jejich odkazu.
Otázka odsunu mě provází celý život, otázka, na kterou těžko hledám odpověď - pokud vůbec odpověď existuje. Jiří Hanibal pojal téma ve větší šíři, a i když ani on univerzální odpověď nenabízí, naznačuje alespoň její směr.
Na literaturu faktu dobře čtivé dílo.
O životní příběh Prokopa Holého tak úplně nejde, spíše o přehled vývoje husitství. Bohužel, vzhledem k rozsahu knihy, skutečně jen o přehled, dalo by se jít mnohem víc do hloubky. Na rámcové seznámení s husitstvím výborné čtení.
Jeden z nejuniverzálnějších titulů pro Čtenářskou výzvu 2020 - vyhovuje mnoha kategoriím, ale o knihu dánského autora se vážně NEJEDNÁ!
Netradiční příběh o tom, že nic nemusí být jak se zdá...
Kvalitativní vývoj téhle série je neoddiskutovatelný - tentokrát se trochu posunul i autorčin styl, filmové prostředí nahradily dostihové stáje. Nabízí se srovnání s Dickem Francisem, jehož příběhy může Dům na samotě připomínat. Jen - Michaela Klevisová je lepší.
Skutečné události druhé světové války podané snadno přístupnou literární formou a na závěr doplněné vysvětlující poznámkou autora, mimochodem neméně zajímavou.
Hodně bláta a krve, málo ideálů. Pohled na válku odspodu, očima řadových vojáků, u kterých není mnohdy rozdíl v tom, jakou nosí uniformu.
Chronologie nám trošku pokulhává, v prvním příběhu je pán z Dobronína zcela osamělý, ve druhém už sice vystupují Petr s Rozárkou, ale několik málo měsíců po svém seznámení. Rozárka se navíc trápí tím, že jí dosud Petr neobtežkal.
Moje očekávání, nejspíš přehnaně velké, nebylo naplněno. První dvě třetiny knihy jsou spíš únavné, v závěru příběh dostane spád - ale náhody a především jejich množství nepůsobí příliš věrohodně. Množství francouzského textu na srozumitelnosti také nepřidá.
John Steinbeck je mistrný vypravěč a jeho knihy neztrácí nic ze své aktuálnosti ani po mnoha desetiletích.
Málokterá literatura faktu se dá přečíst jedním dechem tak, jako Smrt v Praze. Přes znalost tématu a samozřejmě i rozuzlení bylo velmi těžké knihu odložit.
Skvělé čtení!
Manželé Urbanovi absolvovali dlouhou cestu - a tím nemíním jen jejich expedici, ale i cestu literární. Zatímco první cestopis byl tak trošku rodokaps (byť také skvělý!), tahle publikace působí už přímo reprezentativně. Pevná vazba, kvalitní papír, množství fotografií a povedená grafická úprava umocňují hodnotu psaného textu. Záhadou pro mě ale zůstává činnost jazykové a možná i odpovědné redaktorky - překlepy nejsou výjimkou a gramatickými chybami se stránky jen hemží.
Jednohubky ze zápisníku ředitele pražské zoo mají kolísající kvalitu, většinou ale přinášejí velmi zajímavé informace, některé i pobaví. Jako sloupky v denním tisku jsou nepochybně atraktivní, o beletrii ve stylu Herriota či Durrella však bohužel nejde.
Nevědomost hříchu nečiní - a autorovi nejspíš nikdo neřekl, že NEJDE opustit teplo rodinného krbu, zaměstnání a civilizaci, že NEJDE navštívit jiný světadíl bez technického a finančního zázemí, že NEJDE najezdit tisíce kilometrů pustinou na přetížené Jawě 350. No a protože nevěděl, že to nejde, udělal to - a ještě o tom napsal knihu!
Náhodně vybraná povídka by mohla čtenáře příjemně překvapit nebo přímo potěšit, druhá-třetí už vyvolá lehký pocit déjà vu a pokud přes lehkou nervozitu u čtení vytrvá, dočká se jen fádního opakování stále stejného scénáře. Rozvláčný úvodní popis jako mávnutím kouzelného proutku rázem graduje do překvapivé či absurdní pointy, která má za úkol pobavit - ale několik málo čtenářových úsměvů je na dvě stě sedmdesát stran textu poněkud málo.