Eillen komentáře u knih

A je to za mnou. Třetí část jsem přečetla asi nejrychleji. Za mě nejlépe napsanou částí je ta v Hradu Spein. A konečně tu vyšlo najevo, kdo je vlastně Kli-Kli. Přiznám se, že tohle jsem nečekala a od srdce jsem se zasmála.
Co se mi asi nejvíc líbilo, byl epilog. Žádné "a žili šťastně". Prostě jenom žili. Každý si šel dál svoji cestou. Každý si ponese na duši šrámy, se kterými se musí naučit žít...
A co se týká té "military" části - jak ji nazval vlkodlaq - právě ta nepřehlednost se mi na ní líbila. Ono v bitvě není nic přehledného a přežití někdy závisí jen na ohromném štěstí. Navíc si myslím, že bez té části by ten epilog tak dobře nefungoval.

1 27.01.2018

Příběh jsem četla jako malá a dodnes se k němu pravidelně vracím. Každá ze sester si něčím ukradla mé srdce. Meg a její uvědomění si citů až ve chvíli, kdy jí bylo zakázáno milovat. Jo, která se neustále prala se svojí bouřlivou povahou a pomáhalo jí vědomí, že maminka je stejná. Beth, která byla stále tím roztomilým a vyděšeným děvčátkem, které by se ale rozdalo pro všechny. A Amy, která mi jako malá neskonale pila krev, ale ze všech prošla největší proměnou. Sestry společně prožily krásné, ale i velice smutné chvíle. Přesto spolu vždy držely a jedna se na druhou mohla spolehnout.
A i když jsem knihu naposledy dočetla před čtvrt rokem, z toho vzpomínání mám chuť se do ní začíst znovu.

Po přečtení prvního dílu jsem byla na pokračování natěšená. Ale bohužel se nedostavil stejný pocit nadšení.
Pasáže s Nightingalem jsou stále to nejlepší, co v knize je. Scéna se vzpomínáním na padlé u zdí s vyrytými jmény byla napsaná tak sugestivně, že mi ještě dlouho bylo smutno.
Zato pasáže popisující sexuální výkony hlavního hrdiny mi lezly na nervy. Poprvé mi to nevadilo, ale psát to znovu a znovu a znovu. Kdyby si to autor odpustil, klidně bych přidala jednu hvězdu navíc. Takhle ale za tři...

4 22.01.2018

Většinou se stává, že druhá část ze tří bývá nejslabší. Sice jsem ještě nečetla poslední díl, ale už teď mohu říct, že druhý díl byl o řád lepší než jednička. A i když svým způsobem první díl kopíruje - většina části se odehrává ve městě - napětí je v ní mnohem víc. A přesně jak jsem předpokládala - smrt prvního ze společníků na konci první části byla jen předzvěstí mnoha dalších. Autor bohužel zabil postavy, které jsem si oblíbila a tu jednu, která mi pije krev (stejně jako svým společníkům) prostě musí nechat přežít. Je mi jasné, že je Kli-Kli důležitou postavou, ale roli blázna hraje dobře. Tak moc dobře, že mám chvílemi sto chutí ho sama nakopnout.

1 12.01.2018

Na této knížce se mi líbil nejvíc její pomalý start. Větší část knihy se seznamujeme s hlavním hrdinou a tak jako jemu, i nám se postupně odkrývá úkol, který musí Harold splnit. Zajímavé byly i snové části, které krásně dokreslovaly atmosféru příběhu. Celé putování Harolda a jeho společníků mi přišlo poklidné. Pomalu jsem začínala zapomínat, že mají cíl a na cestě je čekají samá nebezpečí. A zřejmě proto muselo dojít na poslední dvě kapitoly, kde mě autor připomněl, že nečtu fantasy pohádku a že jestli někdy bude nějaký šťastný konec, rozhodně bude vykoupený ztrátami.

1 03.01.2018

Kniha kolem které bych v knihkupectví prošla a ani bych ji nevzala do ruky. Nevím proč, ale obálka mě nijak nezaujala. A byla by to škoda. Příběh jsem přečetla jedním dechem za přibližně čtyři hodiny. Jsem zvědavá na další díly a doufám, že se dozvím víc o inspektoru Nightingaleovi.

2 27.12.2017

Knížku jsem přečetla jedním dechem. Vyšetřování vraždy bylo spíš na druhém místě a prim hrál příběh z minulosti. Rozuzlení v závěru mě překvapilo a chvíli jsem nevěřícně koukala na stránky, než jsem byla schopná příběh dočíst. Zbylé příběhy z ostrova Lewis si rozhodně nenechám ujít.

8 27.12.2017

Stejně jako Lomeril znám tento příběh od jeho vzniku.
Příběh Caointiorn, dívky, která se ocitá v cizím světě a kterou žene touha naplnit proroctví. Čtenář by si mohl myslet, že příběh je jen o tom. Ale mýlil by se. Ze všeho nejvíc se jedná o příběh šesti kamarádů. Dají se dohromady jako děti a postupem času jejich vzájemné přátelství sílí, ale objevují se i trhliny.
Ačkoliv je to příběh o vyvolené dívce, je vyprávěn pohledem jejího nejlepšího kamaráda, který jako dospělý vzpomíná na vše, co prožili. S odstupem času je Arthur schopný přiznat chyby, kterých se dopustil a kterých bude vždy litovat. Vzpomínání jej ničí, přesto dále pokračuje a to jen kvůli slibu, který dal. Slibu, který se neodváží porušit.
Ve svých vzpomínkách vykresluje sebe, Anatolu, Lucii, Caointiorn, Sebastiana a Frederika tak barvitě, že má čtenář pocit, že je s nimi a jedním z nich. Společně s nimi se raduje. Trpí, když trápí. Strachuje se, do čeho se opět namočí.
S každou další stranou je však čtenáři jasné, že čte příběh, který neskončí dokonale šťastným koncem. A tak pokračuje ve čtení, aby konečně pochopil, proč dospělý Arthur tak trpí, a proč se s ním Sebastian, který by měl být jeho přítelem, odmítá bavit. Chce vědět, co se muselo stát tak hrozného, že to dokázalo zlomit ty veselé děti...
Ačkoliv jsem již příběh znala, měla jsem při čtení nutkání odložit knihu a nechat příběh nedokončený. Byla v něm chvíle, kdy jsem si říkala, že odmítám konec, který visí ve vzduchu. I tak jsem ale nedokázala přestat číst.


Přestože se mi příběh líbil, a všechny postavy jsem měla svým způsobem ráda, v určitou chvíli si to u mě Caointiron pokazila... "Žádný život nedám všanc zbytečně." Věděla, že její činy povedou k smrti lidí, kteří se o ni starali a poskytli jí domov. Ano, boje se neobejdou bez ztrát. Ale do vyvolené bych čekala, že se pokusí přijít na jakýkoliv způsob, kterým by ztrátám předešla. A až poté, když by pochopila marnost takové myšlenky, by se dokázala smířit s tím, že někteří z nich zemřou. Smířit! Ne s tím automaticky počítat... Přesto jsem jí osud, který ji potkal, nepřála.

3 03.11.2017