efka.saf efka.saf komentáře u knih

☰ menu

Na západní frontě klid Na západní frontě klid Erich Maria Remarque (p)

Po prvním přečtení na střední škole jsem to odkládala s pozastaveným dechem, poté jsem knížku četla ještě třikrát a nic se nezměnilo...

Tento příběh je skutečně naprosto unikátní. V meziválečném období psalo opravdu hodně výborných autorů a vznikala skutečně skvělá díla, v mých očích ale tohoto Remarqua nic nepředčí! Příběh se odehrává takřka na pár stránkách, ale je tak nesmírně silný a syrový, až se člověku tají dech. Příběh chlapců, kteří byli vytrženi ze školních lavic a místo toho, aby prožívali své první romantické lásky, jsou zataženi do víru první světové války, nuceni zabíjet další muže, jimž byla někým na vyšších postech dána nálepka "nepřítel". Všechno je podáno tak naturalisticky - prostředí, postavy, vztahy mezi nimi, že člověk nemůže zůstat za hranicemi příběhu, ale je do něho takřka vtažen, ať chce či ne. Přátelé, jejichž poslední měsíce, týdny a dny Remarque popisuje, umírají jeden po druhém, až už nemá být příběh kým vyprávěn... Smutné, ale krásné zároveň! Krásné právě proto, že existoval spisovatel, který svého čtenáře dokázal dostat takřka přímo do zákopů a do centra válečné vřavy. Každý, kdo knihu čte, jednoznačně musí začít cítit vši ve vlasech a bahno po celém těle :))).

25.01.2014 5 z 5


Deset malých černoušků Deset malých černoušků Agatha Christie

Dodnes si pamatuji, jak jsem jako mladá žába četla tuto knihu poprvé. Tehdy mi ji s doporučením dala do ruky moje drahá maminka a četba mi trvala tak měsíc :D. Nakonec mi ale zajistila tak neuvěřitelný zážitek, že jsem začala hltat vše, co bylo od autorky k dispozici. Od té doby jsem pak knihu četla ještě několikrát, a přesto, že nic neztratila na svém kouzle, nikdy už to nebylo stejné, jako tehdy to mé "poprvé" :). Nápad s říkankou, deseti lidmi na ostrově, které nezvratně potkává jednoho po druhém na tomto místě smrt, dodnes patří mezi moje nejsrdcovější zápletky a knihu považuji za nejlepší počin Agathy Christie vůbec.

25.01.2014 5 z 5


Muži, kteří nenávidí ženy Muži, kteří nenávidí ženy Stieg Larsson

Stieg Larsson a jeho trilogie Milénium je pro mě naprosto srdcovou záležitostí. Nejenom, že se knižně jedná o naprostý majstrštyk, ale především této trilogii vděčím za to, že jsem svůj život (po tehdejší jakési pauze) opět zasvětila čtení. Prvně jsem viděla film (a radím všem, kdo to ještě nečetli - prosím, nedělejte to!) a už i u toho jsem tehdy seděla s otevřenou pusou (a to je oproti knize hodně slaboučký odvar), takže kniha mě naprosto uchvátila a pohltila. Lisbeth Salander patří mezi moje nejoblíbenější knižní hrdinky a relativně nelibě nesu snahu o vytváření podobných Lisbeth u jiných autorů. Nesmírně mi pasuje i Larssonův vypravěčský styl a už x-krát jsem přemýšlela, co bych jednotlivým knihám mohla vytknout, nic mě však nenapadlo. Pro mě prostě jedinečný čtenářský zážitek hraničící s čtenářským orgazmem! 7* z pěti :).

25.01.2014 5 z 5


Andělé a démoni Andělé a démoni Dan Brown

Jednoznačně nejlepší z mnou doposud přečtených Brownů. Ale samozřejmě záleží na úhlu, z jaké se na knížku díváme. Je logické, že z historického hlediska by moc ovací nesklidila, ale nutno se dívat na Browna jako na spisovatele napínavých thrillerů, nikoliv jako na autora literatury faktu (jako to dělá naše Matička církev). Kdo ví, možná Bernini opravdu teď někde v zemi roní slzy nad tím, co bylo k jeho dílům vyfabulováno, ale já naopak Brownův smysl pro kombinaci historických faktů s naprostou fikcí oceňuji a především obdivuji. Samozřejmě uznávám, že děj (a především závěr) byl "lehoulilince" překombinovaný, ostatně to by jinak nebyl Dan Brown, ale nic to nezměnilo na tom, že jsem knížku přečetla ani ne za dva dny a bála jsem se ji odložit, protože jsem si byla jistá, že Vatikán vyletí do vzduchu a já u toho nebudu :)

25.01.2014 5 z 5