derrry
komentáře u knih
Výjezdovka
David Urban
Jako oddychovka to není vůbec špatné. Některé povídky lepší, některé horší. Mně osobně na tom baví znalost postupů a procesů a ani mi to nepřijde příliš přitažené na vlasy a hrdinové nejsou superhrdinové, ale propracovanější by to být mohlo. Tak třeba příště.
Sněžný tygr
Desmond Bagley
Reportáž ze soudního jednání retrospektivně prolnutá příběhem o rodinných křivdách, hrabivosti a nekonečné hlouposti. Laviny padají i na Novém Zélandu a zabíjejí stejně. Ale když jim pomůže lidská blbost, je to ještě horší. Co bylo ve 12 letech prostě dobrodružnou knihou je po x letech spíše trpkou výpovědí. Čtu minimálně jednou ročně.
Ako skapal tatranský tiger
Rado Baťo
Do doby lockdownu a korony to není nejlepší čtení. Jestli na člověka doposud nepadla malost české politiky, tak po přečtení určitě padne. Ale pozor - autor není historik, je to ekonom, bývalý poradce některého ministra či premiéra, pravicově orientovaný... nevěřím, že je Fico ďábel a je-li, co ten zbytek přitakávačů (koalice je přece víc než jedna strana)? Pokud je ale čteno jako reflexe polistopadového Slovenska, pak je to skvělé. Autor se s tím nemaže, jazyk je přímý, ostrý a místy velmi zábavný - slovenština je krásný jazyk, ne že ne. Ač o šílených věcech - privatizace, krachy bank, zničený důchodový systém, vysáté veřejné finance, je tady znát erudice a je dobře vysvětleno. Škoda, že obdobně pojatou knihu pro české prostředí zatím nemáme (ne, klau(s)novy knihy neberu). Druhý díl by se mohl jmenovat ...jak chcípnul český lev.
Americká elegie
James David Vance
Když se vám nechce kouk at na fotky z Walmartu a white trash vás fascinuje...
Autobiografie, žádná odborná sociologická sonda, ani agitka, která nabízí, jak ven z marasmu. Autor prostě popisuje svoji rodinu a mimo jiné ukazuje, jak se vede bělošskému dělnictvu z Rezavého pásu. Zatímco "Bez kalhot" a "Jmenuju se Earl" si braly to vtipné, J. D. Vance spíše ukazuje odvrácenou tvář - frustraci, omezenost, zříkání se zodpovědnosti za vlastní život i to, jak těžko se z tohohle světa utíká.
Gambit Ivanhoe
Simon Hawke
Jednohubka, první setkání s knížkou, která by propojovala scifi s historií. Ale bavilo mě to. Jen ty hrátky s časem pořád nechápu.
Kluk spolkne vesmír
Trent Dalton
Málokdy se stane, že nedočtu, ale tady to nešlo. Vůbec nechápu, proč číst o životě kluka na předměstí, kde se nic - nic - NIC - neděje. Někdo tyhle rozvláčné, rádoby životní fresky má rád. Neupírám, nesoudím, ale za mě - ne.
Mrtvý na trati
Helena Dvořáková
Dobře napsané, netradiční prostředí, nicméně "Kalašovci" ví. Na propršené odpoledne akorát.
V bílém plášti
* antologie
Nenadchlo. Nemastné, neslané. Místo katarze, sevřených a hutných textů, které "koušou", protože top autoři, spíše bezzubé batole. Ale četba proběhla krátce po "Chirurgovi" od Dvořákové, tak je tady možné ovlivnění. Nicméně, Hůlová i Epstein mají lepší.
Bouře nad kotlinou
Helena Dvořáková
Pro mě guilty pleasure, protože na severu na okrese radiana úspěch nese. Jo a chuligáni jsou tam taky. Esence všech těch inženýrských odyseií, zákonů pohybu a okresů na severu, které můžu vidět znovu a znovu. Jen ta pátá stanice... ta mi chybí. Hvězdičky jsou za styl psaní, ten má Dvořáková dobrý. Ale umí to lépe.
Sobí mafie
Mikko-Pekka Heikkinen
To takhle vezmete hell´s angels, místo harlejů jim dáte skůtry a místo road 66 nekonečné bílé pláně finského severu, ze Shakespeara si vypůjčíte znepřátelené rody a místo místo camorského boje o bílý prášek se bojuje o soby. Rozmáchlé a přitom strohé, epické se silnými postavami, kdy žádná není až tak dobrá. Jako severofil, který se jezdí opalovat k Severnímu moři oceňuji hlavně krásný a přesný popis severské přírody. Sámové mají cca 50 označení pro bílou a to řezání uší je je fakt základem rodokmenu.