Delicius komentáře u knih

Kdybych si měl vybrat výbor z amerických básníků, šáhnu primárně po Horoskopu orloje, sekundárně po Obeznámení s nocí, Terciálně po Dítěti na skleníku.
Což ale neubírá nic z hodnoty této knihy, tato kniha je trochu chudší, protože to nejlepší už zařadil A. Přidal do Horoskopu, a taky ty nejlepší americké básníky už dávno přeložil Zábrana (Ferlinghetti, Ginsberg, Corso, Pound, Bukowski, Ashbery, Plath S.,...), takže je to srovnání trochu nefér.
Vizuálně mě kniha moc nezaujala.

12.12.2015

...bible pro dramaterapeuty...

10.12.2015

tu poesii bez hudby, bez Louova zpěvu recitace, snad jen pro to, že je sepsaná v hromádce v jedný kopě, a že tam máš překlad, abys to líp pochopil, proto má cenu tu knihu mít.
A obsahuje rozhovor s Vaškem Havlů, kde Lou mluví o jeho dojetí, že Plastici umí komplet banánové album a že to s nima hrál v praze v 90., o tom to je.

A Jirous říká:
"Ptali se svaté Cecilie
na nebi andílci:
Opravdu se Ti líbí
jak hrajou Plastici?

Za to jak krásně hrajou
za jejich Pašije
Pán Bůh je zvláštní branou
do nebe vpašuje"

4 04.12.2015

I prefere men to cauliflower.
Mám raději Jimovu poesii v angličtině, obvzvláště v jeho vlastní interpretaci,
When all fail we can whip the horses eye And make him sleep And cry
Wow I m sick of doubts Living life of certain south cruel bindness The servents have the power Dog men and their mean woman Pulling poor blankets over our sailors,
třeba deska American prayer, kde je pár básní co je i v textech (Orange county suite)
Celebration of Lizard King
The end
When the music´s over
a tak dále
Jsem moc rád za tuto knihu, že jsou jeho texty pohromadě. A Jim měl něco do sebe.

Inspirující a trochu nabubřelá
Čtivá a hodně děsivá
Opravdu děsivá

1 31.10.2015

Je to proud myšlenek a obrazů, a člověk musí rozumět všem jeho narážkám, aby rozuměl.
Pokud nezná eseje o Mexickém putování Artauda, tak mu magická věta Au pays du Tarahumara neevokuje to, co Ferlinghetti myslel (protože by bylo od něj zbytečné popisovat něco, co už někdo bravurně popsal),
pokud člověk nezná tu a tu báseň, neuvědomí si, co tím básník chtěl říct (a ano, ta báseň mi vypadla z hlavy a nevzpomenu si její název).
Jeho přátelé určitě jeho zápiskům rozumněli, teda asponˇ ti slavní, o kterých se mluví (Burroughs, Ginsberg, Snyder)
Nelíbí se mi překlad, mám osobně obrovskou averzi k obvyklé tradici překládat americké dialekty pražskou češtinou (která je prostě mému uchu odporná),
předpokládám, že v angličtině je kniha mnohem vytříběnější, zvukově malebnější, rytmická, ale jen dohad...
Knihu má cenu číst pro těch pár letmých obrazů, dvě nebo tři básně, co obsahuje existují i v Zábranových překladech.
Ale nějak nevím, asi se k ní už nevrátím.

21.10.2015

Kniha se svým kouzlem, úžasnou pasáží popisující vývoj vytvarného umění, básnický jazyk (protože básnící umí nejlíp psát i prózu, viz Hrabal, Proust, Kerouac,...), postavou anarchistického bankéře, umělkyně-malířky, jejíž pokojík je vyzdoben malbami Henriho Rousseau, hromady slavných děl, obrazů, že on ten Ferlinghetti taky maluje?,...
Spousta mi toho utekla, a il est necessaire de relirer.
(jako ukázka toho, že občas to s tou fráninou Lawrence přehnal)

2 21.10.2015

Vyborné, vtipné povídky, s atmosférou noci, magie a hřebčína, ze kterých je cítit pot a tma, koulející oči koňáků když se trmácí z hospody.

1 11.10.2015

https://www.youtube.com/watch?v=sFGWhPpZ554

Zhudebněná báseň Zlatovláska od Syda Baretta (kdysi člen Pink Floydů)

03.10.2015

I v tak drobných aktovkách zanechal něco, co zůstane v člověku. Krutost 27 vagónů bavlny, strach Mluv ke mně jako déšť, a v neposlední řadě pro mě nejlepší touha po štěstí Dům na zbourání.
A Podivný příběh jedné lásky napsal i jako povídku. Jako aktovka je ale lepší.

3 27.08.2015

Bohužel vydání z roku 74 není kompletní, jedná se o pouhý výbor ze Zpěvů starých číny, s tím, že jsou vyškrknuty básně na kterých Mathesius spolupracoval s Průškem. Zdroj informací: Jan Zábrana, Můj život.

18.08.2015

Po prvním přečtení takové jako jo, ale ve srovnání s hrama...
Po druhém přečtení, na jeden zátah v rozjetém vlaku po roce či dvěma mi to přišlo ohromné. V některých prvcích jsem se našel, a je to kniha, která pro mě měla dvě naprosto úžasné pasáže, naplněné takovoutou životní moudrostí, znalostí autora.
Znalostí, která není klišém, ale dává něco nového člověku.

2 08.07.2015

Geniální překlad od Jana Zábrany.
tak nějak si říkám, že na gymplu do nás měli radši cpát tuto poesii (a tak nám ukázat, že poesie není sračka), místo naivně ubohoučké romantiky ve stylu "Znám já křišťálovou studánku..."
Je zvláštní, jak jsou básníci v tomto výboru pro mě snadněji pochopitelní- v porovnání s jinnými překlady (např. Sandburg (Zábrana x Kolář, u dalších se mi nechce hledat kdo to překládal, z hlavy nevím) )

2 25.06.2015

S výrokem, že je kniha v překladu Jana Zábrany nelze souhlasit.
V závěru knihy je v Poznámce k překladu uvedeno, že Jiří Valja přeložil celou knihu. Byl však v polovině přepisu rukopisu překladu, který při přepisování ještě upravoval. Zábrana "jen" dodělal opravy v další části, u kterých měl pocit, že by je udělal i sám Jiří Valja- kdyby byl býval nezemřel.

Zvláštní a úžasná kniha. Občas se směju, tomu jak je Deml opilý, a co ze sebe vypouští, uvědomuju si, že asi nebyl zrovna člověk, se kterým bych si sedl. A nadává že by se aj dlaždič začervenal, to ano, to je to krásné.

"...autor Božské komedie, ctitel Beatrice a Panny Marie, byl veliký prasák a ještě větší sviňák. Byl to, jako Paul Verlaine, člověk eroticky perversní...
vždyť i o Dostojevském se píše, že měl rád přirození malých děvčátek, sic jinak prý by to byl ve svých románech nemohl tak pěkně popsat... "

a mé oblíbené...

"zasrané koště"

pro mě úžasné impressionistické dílo. Impresse nudy. Měl jsem problémy, dočíst to.

Zpětně oceňuju hlavní myšlenku, ta se do mě zaryla, a hlavně knihu si stále ještě i po dvou létech vybavuju. Ale číst znovu bych to nechtěl. Rád bych na to šel do divadla.

1 07.05.2015

Z celé knihy mi byly nejsympatičtější kapitoly o Ginsbergovi.
Kniha se četla sama, během hodiny a půl na jeden zátah- hned po dočtení 2. dílu Zábranových deníků- objasnilo mi to několik věcí, třeba teprve po této knize jsem zjistil, že Zábrana umřel na cukrovku, bylo zajímavé srovnávat vzpomínky Evy a Jana ohledně Janova otce- vcelku pochopitelné.
Nebo to, že se Jan Zábrana schovával v bytě před lidmi, co jej chtěli donutit podepsat Chartu 77...
V knize jsou zajímavé momenty, které v denících nejsou, proto doporučuji všem, které zajímá osobnost Zábranova- ono není ani moc jiných lidí, co by to četlo-
P.S: Kniha už není na skladech, vyprodala se kolem Vánoc...

1 21.02.2015

Jedna z mých nejmilejších. Četl jsem ji už dvakrát, nebo snad třikrát?- vždy v ročních pauzách.
Tento rok si ji chci taky přečíst, vidm to tak na duben- už ted si čas od času postesknu ve vzpomínkách na tuto knihu, ale zatím čekám...
Mám rád Melvillův styl, jeho potřeba vše vysvětlovat- po chvíli sice začne lést na nervy- ale některé kapitoly jsou takové skvosty, že jen pro ně lze knihu číst.
Vzpomínám si i na "malé filosofické úváhy"- třeba tu první v pokoji hostince, kde přemýšlí nad tím, jaká je to slast, když je v pokoji zima- jemu kouká jen čumák z přikrývek a jak cítí kontrast mezi teplotou venku a pod dekou...

5 20.02.2015