dav110 komentáře u knih

V osmi kapitolách akademicky o výzvách a nadějích afrického kontinentu v 21. století.

Nejpřínosnější pro mě byly kapitoly o (ne)úspěšnosti tzv. Arabského jara po deseti letech a islamistickém extremismu v západní Africe.

Shodou okolností (?) mně v první čtvrtině roku 2023 přinesly největší čtenářský požitek dvě výsostně introspektivní prózy, autobiografická (!) "Zpověď masky" Jukio Mišimy (https://www.databazeknih.cz/knihy/zpoved-masky-408382) a neorealistická "Římanka" Alberto Moravii. Z upřímnosti obou děl, snahou jít až kořen věci, se mně tajil dech, každý sestup hloub v nitro hlavních postav jsem zakoušel vpravdě labužnicky...

Líbí se mi i existencialistická intuice tohoto díla, totiž, že i když mnohdy nemáme v rukou podmínky svého života (není vždy možné vytrhnout se z života v bídě), vždy máme možnost dát těmto podmínkám hodnotící znaménko, svůj vlastní punc, který bude mít vliv na to, jak se bude náš život utvářet. Tedy i dívka, která se oddá životu prostitutky, resp. tento život zdědí, doslova dostane darem od nepřejícího okolí, může si sebestvrzením tento osud zamilovat (amor fati), čerpat z jeho plodů pocity spokojenosti a štěstí.

Á propos, když se v románu objeví fašistická vláda, tam se zákonitě musí objevit odpor proti této vládě, a tento odpor vyvolává potřebu fašistické vlády onen odpor potřít, nemůže se tedy nikdo divit, že jsem už od začátku očekával, že to s Giacomem špatně skončí... Přesto mne to, kterak Moravia s touto postavou v závěrečné kapitole naložil, překvapilo. Nicméně, nakonec to vnímám tak, že to s Giacomem snad ani jinak dopadnout nemohlo, chtěl-li Moravia zůstat věren jeho charakteru.

8/10

08.03.2023

"Milujte se a množte se!"

Útlá knížečka (cca devadesát stránek), která si však svého čtenáře - převážně mezi nadšenci do křesťanské filosofie, potažmo moudrosti - najde. Brague v ní diagnostikuje problém tak typický pro moderní dobu (ztráta metafyzického, jedním z jejich příznaků je ruptura v scholastické představě par excellence - konvertibilitě transcendentálií... tedy jsoucí už není automaticky pojímáno jako zároveň jedno, pravdivé, dobré a krásné), který hrozí vyústit v zánik lidstva (protože, kdo by chtěl/cítil jako závazek rodit děti do světa, kde se nehledí na bytí jako na něco dobrého samo o sobě, nýbrž to jako na holou existenci, jejíž hodnotu zakládá samotný subjekt? - bráno do důsledku, v takovém případě by byl zrod dítěte nejhrubším násilím právě na tomto dítěti, je-li nejvyšší hodnotou per se autonomie, tak nový život si nemůže vybrat, chce-li být zrozen).

Těm, kterým Bragueův alarmismus přijde poněkud přehnaný (přiznávám, že patřím mezi ně), kniha nabízí zestručněné dějiny metafyziky, tedy nikdo nakonec neodejde neobohacen.

Musím říct, že je škoda, jak málo se o Musilovi ví, přitom se jedná o osobu ve své době světového významu, s pozoruhodným životem. Kniha svůj splnila, zaplnil jsem tak trošku na Musila některá bílá místa (spoustu bílých míst), a vím, že chci v objevování tohoto vědce-dobrodruha pokračovat, rozhodně bych si ještě letos rád zajel do Muzea Vyškovska, kde má Músa ar Rueili svou stálou expozici.

7,5/10

23.02.2023

Dá se to brát tak, že kniha supluje dosud nesepsané syntetické dějiny Bosny a Hercegoviny v edici Dějin států nakladatelství NLN. Osobně jsem jí vděčný za reflexi období pod správou Rakouska-Uherska (1878-1918), ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (1941-1945) a doby občanské války (1992-1995) a po občanské válce, v těchto kapitolách mě nejvíc obohatila.

23.02.2023

Zpola se ztotožňuji se svou "předřečnicí", neduhem tohoto výboru je jeho nevyváženost - postupně na jeden zdařilý skeč (Banán patří opici, Ta která neodpovídá na SMS) připadnou dva hrůzostrašné (což je kategorie: s tímhle se vážně chcete chlubit?!), a naopak. Nutno si však položit otázku, co taky jiného čekat od formátu, ve kterém spolu jednotlivé výstupy "nekomunikují"? I ten nejvěhlasnější komik (tj. má maličkost) jistojistě nesází jednu perlu vedle druhé a čas od času si vybere slabší chvilku.

K čtvrté hvězdičce (7/10) jsem se odhodlal díky tomu, že mně je vlastně hrozně sympatické ta poetika, ten tvůrčí princip. Kdybych jednou tvořil, výsledný tvar by asi vypadal nějak podobně...

12.07.2018

Na úvod trochu matematiky: "Na zdraví" (4*) + "Noc a den" (3*) + "Jako pes" (5*) = 4*

Jára Cimrman, krášle za škopky interiér liptákovské hospůdky U Sirotků, se po osmém pivečku zmohl už jen na lapidární "Chlast slast".
A o nějakých sedmdesát let později pak - jak si to představuji - zasedl po tomtéž výkonu Filip Topol za svůj psací stroj, aby v trojici nahořklých povídek - v trojici povídek nahořklých jako ta dobře vychlazená dvanáctka - ukázal čtenářstvu, že chlast nerovná se automaticky slast... Poučení z četby: Život zkrátka může bolet i po deseti frťanech.

13.04.2018

Schwabovština vládne. Od přečtení je mým velkým snem spatřit jednou "na prknech, která znamenají svět" Prezidentky (kdysi ji hráli u nás v Ostravě u Bezručů, mrzí mě, že jsem ji nestihl), hru s podtitulem fekální drama, kterýžto podtitul nejpřesněji vyjadřuje podstatu této hry, na které snad není nic pěkného, žádné světlo na konci tunelu. Vlastně ne, kecám! Nebudu zastírat, že jsem si zamiloval prostoduchou, leč nevinnou (neboť jím patří království Jeho) Mariánku. Kdybych měl tu šanci někoho z pokřiveného universa Wernera Schwaba zachránit, bezpochyby by to byla Mariánka.

04.03.2018