DarkController komentáře u knih
Šachový velmistr a ruský opoziční politik Garry Kasparov ve své knize Zima přichází velmi dobře analyzuje okolnosti a příčiny přetavení rodící se demokracie do Putinova diktátorského režimu.
Popisuje jaké to je, když s pocitem bezmoci můžete pouze přihlížet tomu, jak jsou kritická média převzata vládnoucí mafií a poukazování na pochybení vlády je postupně nahrazeno glorifikací Vůdce a jeho věrných, volby se stanou ubohou fraškou a instituce nástroji potlačování občanských svobod a opozice.
Pokud pak chcete opravdu pochopit podstatu Putinova režimu, radí Kasparov toto:
„Musíte jít do knihkupectví. Nekupovat díla Marxe ani Adama Smithe. Nic od Montesquieua nebo Machiavelliho. (…) Přeskočte pro tuto chvíli Mussoliniho Fašistickou doktrínu - ale zapamatujte si ji na později… - a celou politologii. Přejděte přímo do oddělení beletrie a odneste si domů vše, co můžete najít od Maria Puza.“
Jsem toho názoru, že opravdu dobrá kniha ve vás nejenom zanechá hluboký dojem, ale že ten se dokonce později přetaví v silný impulz. Impulz, který bude mít potenciál narušit samotné základy vaší ignorance.
Knihu jsem četl jako povinnou četbu k maturitní zkoušce. Stydím se za to, kým jsem tehdy byl. Mladým mužem s rasovými předsudky, který velmi snadno sklouzával k dělení na „my, ti dobří" a „oni, ti špatní", který věřil hloupým mýtům.
Harper Lee mi svou knihou nastavila zrcadlo, nasměrovala mne na cestu kritického myšlení a bez nadsázky přispěla k tomu, že jsem dnes, troufám si říct, lepším člověkem. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčný.
Vybíjení africké fauny prokládané chlastáním mne příliš neoslovilo.
I přes to, že jsem se relativně dlouho držel, knihu jsem nakonec odložil a pravděpodobně se k ní už nikdy nevrátím.
Otec a syn, dva stíny putující troskami civilizace. Ve světě, kde vládne brutalita a násilí, jsou si navzájem tím jediným, pro co má cenu každý den vstát do mrazivého, šedivého rána a vydat se na Cestu.
Kniha mne zcela pohltila. Možná to bylo umocněno i tím, že jsem ji četl v zimním období a obzvlášť ve chvílích, kdy jsem čekal večer sám na vlakovém nástupišti, teplota byla pod bodem mrazu a z vesnice ke mne doléhal pouze vzdálený štěkot psa, ve mně smutek a beznaděj, prostupující tento příběh, velmi silně rezonovaly.