budíček
komentáře u knih
Sněhová císařovna
Laura Joh Rowland
Zajímavá detektivka z exotického prostředí a jako bonus se tam objevuje jeden po pomstě lačnící duch. Přesto je to detektivka a ne horor. Anotace je celkem výstižná, takže se dějem moc zabývat nebudu, spíš stylem jakým je knížka napsaná. Zpočátku jsem měla problém se začíst, ale poté, co jsem se zorientovala v postavách a prostředí, to bylo lepší. Přesto první polovina knihy se občas trochu táhla, ale popisy prostředí a povahy postav vykreslila autorka dobře. Metody vyšetřování a pátrání přizpůsobila době, ve které se příběh odehrává, takže to hlavní postavy neměly vždy jednoduché a v cestě jim stála i řada dalších překážek. Nicméně druhá polovina knihy nabrala spád, tempo děje se stupňovalo a stránky ubíhaly jedna za druhou až dokud nepřišla ta poslední...
Máj
Karel Hynek Mácha
No já nevím, Máj mě nějak do kolen nedostal. Ty nejznámější úvodní verše, které jsme se museli učit povinně z paměti, mi přišly z celé knížky nejhezčí. Ze zbytku jsem byla občas mírně dezorientovaná a občas jsem nechápala, o co Máchovi vlastně šlo a unikal mi smysl. Jasně, když člověk ví, o čem Máj vlastně je, tak má celkem jasno a ty verše nakonec pochopí, ale kdo ho nezná a nezná průběh a pointu, tak tápe (a já při prvním čtení tápala těžce). Četla jsem ho asi dvakrát, stejně jako Erbenovu Kytici, ale abych pravdu řekla po Kytici sáhnu klidně znova a přečtu ji i několikrát, jestli ale po Máji tak tím si už nejsem tak jistá.
Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan
František Gellner
Gellner byl bohém a anarchista, život užíval naplno. Užíval život často a rád bez ohledu na to, co budou říkat druzí. V jeho básních jsou častým motivem ženy, alkohol a zábava (ano často zmiňuje návštěvy kaváren, vináren, hospod...). Ale i když jsou jeho básně často ironické a sarkastické občas se do nich vkrádá i jeho vnitřní smutek a trocha melancholie. Někde jsem četla, že jeho poezie je naivní, ano místy určitě, ale taky srozumitelná komukoli. Vzhledem k tomu, jaký autor vedl život, prostě čtenář nemůže čekat vážná témata a náročné verše, na druhou stranu musím uznat, že některé jeho básně mě zaujaly celé, u některých třeba jen sloka, rým nebo myšlenka. Poezii jako většina lidí nečtu často, musí na ni být nálada, ale k některým Gellnerovým myšlenkám, které se týkají života (ne ke všem :)), se občas vracím znovu, na rozdíl od některých jiných básníků.
Muž pod schody
Marie Hermanson
To si tak koupíte krásný dům a říkáte si, jaká to byla dobrá a výhodná koupě, a jaké jste měli štěstí, že ho nekoupil nikdo před vámi...Ovšem říkáte si to jen do chvíle, než zjistíte, že v něm někdo nevítaný a nechtěný už bydlí. Někdo, kdo už tam bydlel dávno dávno před vámi a ten někdo je malý podsaditý trpaslík, který nemluví, pouze vydává podivné zvuky, je od pohledu odpudivý a hnusný není jen jeho zevnějšek ale i jeho povaha. A co víc, zdá se že nikdo jiný kromě vás ho nevidí, ale to, že s ním komunikujete, že se Vás pokusí několikrát zranit a že se postupně snaží ovlivňovat vaše blízké, je tak skutečné... Je hlavnímu hrdinovi jeho manželka s tím trpaslíkem nevěrná? Odcizuje se mu syn díky němu, nebo se to děje jen v jeho hlavě? Ale smrt jejich známé je skutečná tak, kde je vlastně pravda? Co se děje, že to obrátí obyčejnému úředníkovi, co si jen koupil dům, život úplně na ruby? Pravda je skrytá někde mezi tím a čtenář musí sám zjistit, zda je hrdina blázen nebo jen oběť a nebo jestli je to všechno úplně jinak...
Nečekala jsem, že bude toto dílko tak čtivé, zaujala mě anotace a přečetla jsem během pár dní.
Závěť Gedeona Macka
James Robertson
Výpověď faráře (který nevěřil v Boha, dopustil se cizoložství a neváhal nadávat, když měl zrovna náladu) o svém ponurém dětství, přísné výchově, životě na skotském maloměstě opředeném legendami a mýty i s jeho charakteristickými postavičkami a jejich příběhy, jeho tajemné setkání s "Kamenem" - menhirem, který se objevil zničehonic na místě, kde nikdy předtím nebyl a viděl ho nejspíš jen on, i když kdo ví?!, jeho pádem do propasti, kde ho nakonec zachránil ďábel, jeho přiznání a následné odsouzení a nakonec záhadné zmizení, tak se dá velmi stručně shrnout děj této knížky, ale zdaleka to není úplný výčet - to by byl hodně dlouhý komentář. Tato kniha je zajímavá a rozhodně stojí za přečtení. Žádná věrouka a vychvalování církve, ne jen příběh muže (ať už fiktivní nebo ne), který strhne svým dějem, tajemnou atmosférou a rozhodně donutí k zamyšlení - minimálně nad tím jak to s tím chlapem vlastně opravdu bylo. Ať už potkal ďábla nebo ne (ten je v knížce taky celkem kuriózní postavičkou), stalo se s ním něco, co ho přimělo, přestat se bát a žít v přetvářce i za cenu, že příjde absolutně o všechno. No a aby to čtenář neměl jednouché konečné výpovědi ostatních postav z knížky vnesou do závěru spoustu dalších otázek, na něž nejsou jasné odpovědi, tedy pravda je skrytá někde mezi tím vším. Co se stylu týče, je to psáno hodně čtivě a děj má spád, teda kromě nudného úvodu (nějakých asi 9 stran bylo trochu dost). Navíc Gedeon Mack není zatuchlý fanatik ale spíše realista a skeptik, takže tu není žádný jednostranný pohled (ve prospěch církve) na věc. Osobně pro mě byla tato knížka takovým zvláštním překvapením. Po dočtení rozhodně vyvolala celou řadu otázek, na kterou mě napadaly různé (i protichůdné) odpovědi...
Vzpomínky na vraždu
Ray Bradbury (p)
Mám sice radši Bradburyho sci-fi povídky, ale ani jeho detektivky nejsou špatné, některé jsou skoro stejně tak kvalitní, jiné trochu slabší. Ale pořád jsou zatraceně dobře čtivé...