Bomber komentáře u knih

Pro majitele psa, kterého skutečně zajímá, jak jeho nejvěrnější parťák chápe a vidí svět, je tato kniha skutečnou nezbytností. V prvé řadě naprosto objektivně a vědecky vyvrací zaužívané mýty, například že existují "bojová plemena", která jsou od přírody agresivní, že "drsné zacházení zaručuje poslušnost psa" a také že "psi jsou barvoslepí". Ve druhém sledu pak kniha vysvětlí čtenáři velmi podrobně, jak pes chápe svět a jak (a čím) vám může prozumět. Každému majiteli psa doporučuji, možná nejlépe ještě před samotným pořízením psího kamaráda. Možná vám knížka pomůže i rozhodnout, jaký pejsek pro vás bude ten nejúžasnější...

8 03.05.2015

Ačkoli poněkud senzační název knihy navozuje lehkou obavu z jisté bulvarizace tématu husitství, pravdou je naštěstí pravý opak. Vladimír Liška přistupuje k historickým faktům s úctou, která jistě náleží tak citlivému a současně rozporuplnému období českých dějin, avšak zcela bez tradičních ideologických výkladů či dnes tak "čtenářsky atraktivního" skandalizování. Liška poměrně důkladně rozebírá a sumarizuje prokázaná historická fakta, ale nepokouší se o žádné subjektivní interpretace dějů ani charakterů jejich účastníků. Po mnoha fantasmagorických tezích, které - zejména v období budování rozvinutého socialismu - učinily z náboženské a mocenské války mezi katolíky a kališníky ideologicky uvědomělý odpor rolnické třídy proti vykořisťovatelům, je Liškova kniha ovšem skutečně demýtizující. A to je pro poznání skutečných českých dějin - nikoli pouhých ideových bájí - nesporně jen a jen dobře.

6 11.03.2013

Opět kniha plná suchého britského humoru od klasika žánru, kterým Pelham Grenville Wodehouse mimo vší pochybnost je. V tomto případě nelze než pochválit i kouzelný překlad Ivana Vávry, který dokázal anglický humor tlumočit s mimořádným citem pro jemné finesy českého jazyka. Dialog Psmithe s tajemníkem Baxterem o nebezpečí závislosti na vrhání květináčů je nezapomenutelný. Jak je u Wodehouse často zvykem, opět půjde o poněkud "podpantoflového" pána domu, jeho ve všech směrech výraznou ženu, větší než malé množství podvodníků a - samozřejmě - o lásku.

8 11.03.2013

Přeceňovaný bestseller, který je ve skutečnosti pouze jakousi kratochvilnou polemikou Tomáše Sedláčka o podstatě ekonomie. Největší slabinou knihy je bezesporu to, že Sedláček se snaží určovat konkrétní teorie a hodnoty zvláštní rozmáchlou a mnohovýznamově poetickou argumentací. Použije-li někdo například argumentaci "víra jako víra" při srovnání víry dogmatického katolíka a vědeckého ateisty, pak je zřejmé, že se nejedná o skutečný argument, ale daleko spíše o rozvolňování smyslu slov do obecných soudů, které je možné dále formovat naprosto libovolným způsobem a to především dle toho, jakého cíle chceme svou "pseudoargumentací" dosáhnout. A stejně jako Sedláček nedohlédne k rozdílu mezí dogmatickou tezí a vyvíjející se hypotézou, stejně tak zdánlivě krátkozrace avšak zcela účelově vrší i ostatní konstrukty svých teorií. Pokud hodlal Tomáš Sedláček sdělit veřejnosti, že pro správné pochopení oboru ekonomie je vhodná také znalost historie, filozofie a matematiky, dovolím si tvrdit, že na počátku 21.století poněkud přehlédl skutečnost, že "Amerika byla objevena již v roce 1492" a že skutečně nepřichází s ničím novým natož zásadním."Ekonomie dobra a zla" je tedy - pro někoho zábavnou a pro někoho nesrozumitelnou - esejí o vztahu filozofujícího ekonoma Sedláčka k okolnímu světu a poněkud křečovitým pokusem naroubovat náboženské představy do moderní ekonomie. Nic víc ale nenabízí, takže pro mne je - vzhledem ke slibovanému v anotacích - spíše zklamáním.

5 11.02.2013

Petr Hájek je politický demagog ,náboženský fanatik a mediální manipulátor. A kniha "Smrt ve středu" je tedy vlastně pouze poměrně podrobnou výpovědí o vnitřním světě autora. Ač tento zdánlivě vystupuje jako přísný kritik tzv. "mediální manipulace", sám koncipuje svou výpověď o současném stavu světa ryze mediálně-manipulačními prostředky. Nedočkáme se zde žádných skutečných překvapivých fakt či odhalení. Konstatování, že demokracie má své (často zásadní chyby) je staré jako demokracie sama. Připomeňme například Sokratovo tvrzení:"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim ho dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie nebo oligarchie." Dále se dočkáme i - již glosovaného - konstatování, že média manipulují a že "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Přiznejme si otevřeně, že ani toto konstatování nepatří mezi nejobjevnější a nejpůvodnější. Hájek však ve své knize postupuje jinak než většina autorů, kteří se podobnými tématy zabývají. Nehledá fakta či logické cesty, naopak buduje fantastické konstrukce z nejrůznějších prohlášení a slovních obrazů, které potřebuje k dosažení cíle. Politický střed tak například nejprve označí za posuvný a poté za "Dobro". Na základě tohoto a podobného slovíčkaření pak vystaví jakousi konstrukci, která má čtenáře pozdvihnout k údajné politické nekorektnosti. Stačí však prohlásit, že střed není posuvný (a ze samotného principu nemůže být, neboť jakýmkoli posunem by logicky přestal být středem) a nahradit slovo "Dobro" slovem "Kompromis" a celá chatrná konstrukce se zbortí. Proč chatrná? Pan Hájek by se vysvětlením nezabýval, neboť jeho tezím zcela zjevně důkazů netřeba a proto je vrší zcela mimo dosah faktů a reality. Já si však dovolím uvést několik tvrzení, které jsou páně Hájkovým zbožným přáním nikoli však pravdou. Jan Hus skutečně nebyl prvním kritikem církve a (i přesto, že jsem Čech) musím připustit fakt, že reformní hnutí, ke kterému se Hus přidal, ve skutečnosti zahájil již 100 let před Husem anglický teolog John Wycliffe, dále upozorňuji, že Darwinova teorie nebyla vyvrácena (jak uvádí náboženský fanatik Hájek), nýbrž naopak z ní a z myšlenek Gregora Mendela povstalo paradigma, které dnes zkoumá a rozšiřuje vědecký obor evoluční biologie (pan Hájek mi ostatně svou nenávistí k vědě připomíná vůdčí duchovní pastýře pozdního středověku, kteří zakazovali lékařské zákroky na nemocných neboť, nebyly slučitelné s vědomím, že uzdravuje pouze Bůh). Úsměvná je rovněž Hájkova teorie "Mřížky pravděpodobné nepravdivosti". Nejprve je čtenář konfrontován s příkladem o meteorologické předpovědi "Slunce vyjde v tolik a v tolik hodin (řekněme 7:38) a zapadne v tolik a v tolik (řekněme v 17:00)". Tolik tedy informace. Tu vzápětí Hájek zpochybní tvrzením, že tato předpověď nepředpokládá konec světa a tudíž je nesmyslná (já vím, že už jsem to jednou četl, ale prostě se musím zasmát znovu:). Údajně je třeba nasadit Hájkův vynález - "Mřížku pravděpodobné nepravdivosti" se kterou se dobereme pravdy tak, že informaci prostě negujeme. V principu je prý všechno naopak! Informaci o východu a západu slunce je tedy nutno postavit opačně. Hájek už nám bohužel nenaznačí, zda obrácená negace zní správně "Slunce nevyjde v 7:38 a nezapadne 17:00" či "Slunce vyjde v 17:00 a zapadne 7:38". Pravda, nejsem členem týmu prezidenta Klause, ale laickým posouzením bych řekl, že první negace mi vlastně neřekne vůbec nic použitelného a ta druhá je očividný nonsens. Hájek nám dokonce radí používat tuto mřížku ve všech oblastech a to včetně sportu. Ujišťuji vás, že pokud ji začnete uplatňovat u sportovních výsledků, přestanou vám sportovní pravidla definitivně dávat jakýkoli smysl. A tak bych mohl pokračovat dál a dál... Hájkova kniha tedy skutečně není ničím jiným než čirou demagogií, která má obhájit autorův světonázor. Přesto však není zbytečná. Přinejmenším prozrazuje, jak přemýšlí a koná tým kolem Václava Klause.

Naivně ideologická slátanina se snaží z přísně a výhradně ultralevicového pohledu popsat příčiny krize. Hned úvodem se dozvíme (což pomalu začíná být u literatury o současné krizi pravidlem), že právě autoři tohoto spisku krizi předvídali a před touto rovněž urputně varovali. Avšak (ONI) jim nepřáli sluchu .Nikterak překvapivě poté obviní z krize kapitalistické ekonomiky samotný kapitalismus a stejně "objevní" zůstanou až do samého konce (naštěstí poměrně útlého) dílka. Pozorný čtenář bude svědkem pozoruhodných myšlenkových přemetů a oslích můstků, neboť cíle autorů musí být dosaženo všemi prostředky. Je třeba dobrat se toho, že plnou vinu nese imperialismus jako takový a rovněž hamižnost podlých kapitalistů a že pochodeň třídního boje musí zaplát do takové výše, až i nebe nad Kladnem opět změní barvu v rudou. Podobný blábol jsem nečetl od časů Politického školení mužstva v době mé základní vojenské služby, kdy jsme museli povinně předčítat z děl sovětských autorů a ze stránek Rudého práva.

Tato kniha rozhodně není "biblí kultury a životního stylu fanoušků hard rocku a heavy metalu", jak se nám snaží vsugerovat vydavatel ve svém popisku. Jedná se spíše o výpravnou fotografickou publikaci s minimem skutečných faktických informací. Na publikaci s názvem "Heavy Metal" je zde věnován překvapivě velký prostor předchůdci "těžkého kovu" hard rocku (a to až v takové šíři, že dojde dokonce i na Queen) a naopak zcela chybí nejnovější trendy z oblasti "heavy metalu" (symphonic, gothic nebo pagan metal). Vzhledem k tomu, že například holandská Epica, která patří ke špičce symphonic metalu, oslaví zanedlouho v Eindhovenu velkým koncertem 10. výročí, nejedná se rozhodně o chvilkový výstřelek, který by měla "bible metalu" zcela ignorovat (o popularitě finských Nightwish nebo amerických gothiců Evanescence nemluvě). Aktivní fanoušek heavy metalu navštěvující festivaly bude zase nepochybně vědět, jaké popularitě se těší zejména severský folk metal skupin jako Korpiklaani nebo Eluveitie. Z metalové klasiky se v publikaci vůbec neobjevují například Accept, kteří inspirovali pozdější bohatou úrodu metalových kapel z Německa a v současnosti zažívají velmi úspěšný comeback. Informace o metalových skupinách (tedy o těch, které se vůbec do publikace dostaly) jsou poměrně kusé, všeobecné a částečně dokonce i nepřesné. Za textový obsah tedy nedám víc než jednu hvězdičku, za fotografie jsem ochoten jít na šest, výsledkem je tedy průměr. Vzhledem k vysoké ceně publikace a zcela nenaplněné anotaci vydavatele však v závěrečném hodnocení půjdu ještě o stupínek níž. A to i navzdory velmi upřímné a trefné předmluvě Kerryho Kinga ze Slayer. Celkový dojem lze shrnout slovy:" Za hodně peněz, málo muziky..."

5 26.12.2012

Pokud se zajímáte o posilování a potřebujete skutečně vydatný zdroj informaci na jediném místě, pak rozhodně doporučuji tuto knihu. Zatím nejlepší variace na dané téma (jakou jsem měl možnost číst) obsahuje jak srozumitelně a přitom důkladně vysvětlenou teorii posilování, tak i rozsáhlé praktické informace.

1 14.09.2012

Richardovy memoáry jsou navýsost zajímavým a především zábavným čtením, které o autorovi prozradí mnohem více než obsáhlá faktografie "z druhé ruky".

5 14.09.2012

Dobře napsaná, čtivá a v rámci možností i realistická kniha s mnoha autobiografickými prvky (ačkoli kniha rozhodně není autobiografií, ale čirou beletrií). Pokud někoho zajímá, jak to opravdu vypadá ve světovém "fashion modeling" byznysu z pohledu mladé začínající modelky, je vyprávění Pavlíny Pořízkové (jedné z prvních skutečných světových top-modelek) tou správnou volbou.

3 13.09.2012

Kniha je komponována poměrně nevyrovnaně. Zatímco první části - ve které autor rozebírá poměrně podrobně osudy reverenda Jima Jonese až po samotný tragický konec Jonestownu - nelze V.P. Borovičkovi nic vytknout, ostatní části knihy působí nedotaženě a uspěchaně. Už druhá část o Zkáze Řádu Chrámu slunce opakuje stejná fakta na různých místech a dopouští se spekulací pro které však neuvádí smysluplné důvody. Celá kapitola působí značně chaoticky, autor pouští do vyprávění značné množství postav, které sice zhusta cituje, ale současně o nich prozradí jen velmi málo. Stejný problém je zřejmý i v epizodách Smrt ranče Apokalypsa a Krutý spasitel Mojžíš. V obou těchto epizodách popisuje autor dobře osudy hlavních postav - Mesiášů a zaměřuje se na poměrně detailní výpovědi o násilnostech a perverzních sexuálních aktech ze života sekty. Co je ovšem na případech nejzajímavější: totiž proč oběti snášely tak brutální zacházení často celá léta a jaké konkrétní náboženské představy vedly vůdce sekt k jeho chování se bohužel nedozvíme. Myslím, že přemýšlivého člověka znalého problematiky sekt rozhodně neuspokojí časté odkazy hledající příčinu sektářského fanatismu ve drogách a alkoholu. Zařazení poslední minikapitolky Prokleté Matamoros alespoň částečně ospravedlňuje poněkud zmatečný název knihy. Poprvé se zde totiž setkáváme s pojmy jako "satan" a "černá mše". Náboženskými jakož i tzv. "satanskými" motivy se zde však zachází pouze okrajově a bez bližšího vysvětlení. Je to zřejmě dáno tím, že organizace Adolfa de Jesus Constanza nebyla vlastně klasickou náboženskou (tedy i "satanskou") sektou a rituály a vraždy prováděla spíše pro zastrašení konkurence z oblasti obchodu s drogami a také pověrčivých domorodých mexických zvědavců. Není bez zajímavosti, že Constanza byl šamanem domorodého náboženství, které Satana - jako mýtické ztělesnění zla a opaku Božího dobra - vůbec nezná.
V knize se tedy bohužel nedozvíme to nejpodstatnější. Nedočteme se totiž kde vzniká a čím je přikrmován náboženský fanatismus. Stejně jako je mylný název knihy "Sekty satanských bohů", který předjímá svalení viny z tzv. "Božích služebníků" na jakéhosi imaginárního "satanského boha", stejně tak se dopouští zásadního omylu, když hledá problém takřka výhradně ve vůdcích sekt a ostatní členy staví do rolí obětí. Skutečným problémem jsou však fanatické iracionální kořeny každé náboženské víry, která zbavuje své oběti prosté humánní světské zodpovědnosti ve jménu smyšleného (byť jakkoli ušlechtilého) přeludu. V potřebném demýtizování role náboženství (včetně utopických bolševicko-komunistických fantasmagorií) jako vyššího samozřejmého a úctyhodného dobra V.P. Borovička - žel - zcela selhává a kniha tak zůstává pouze poněkud chaotickým výběrem informací z policejních protokolů a relevantních knih. Českému čtenáři lze však knihu přesto s klidným svědomím doporučit pro základní seznámení s praktickým fungováním náboženských sekt.

3 02.08.2012