blaninka
komentáře u knih
Bál šílených žen
Victoria Mas
Útlá knížka na dva večery, která mě prostě bavila. Oceňuji autorky nápad i schopnost vytvořit atmosféru. Kdo v příběhu je vlastně blázen a kdo není?
Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
Málokdy se mi stane u knihy z Odenu, že bych si pohrávala s myšlenkou ji nedočíst. Nevadí mi pochmurná atmosféra - záměrně nepíši pochmurný děj, protože děj je právě to, co mi zde jaksi scházelo. Hlavně první polovina/třetina knihy mě prostě nebavila. Při čtení druhé půle jsem nakonec rozhodnutí vytrvat nelitovala, přesto jde z mého pohledu o průměrný text, s pro me obtížným vcítěním se do chování postav. Držení svých traumat v sobě před nejbližším okolím není nereálný jev, pokud se tak ale chová většina postav, jde pro mě o těžko uvěřitelný svět.
Serotonin
Michel Houellebecq
Michel Houellecq je můj velký oblíbenec a tato kniha byla již šestým literárním dílem, které jsem od něj četla. Přestože můj dojem z knihy zůstává pozitivní, a to hlavně díky druhé polovině knihy, wau efekt se tentokrát nedostavil ani náhodou. Zatímco v předchozích knihách mě jeho tradiční tematické prvky bavily čím dál víc a pokaždé mne Houellebecq stejně dokázal překvapit, zde jsem již měla pocit, že autor vykrádá sám sebe. Možná je to trošku i daň za větší množství přečtených knih od stejného autora, podobné pocity mám nyní i při čtení knih svého dalšího oblíbence Chucka Palahniuka. Přesto dávám 4 hvězdičky za svou slabost pro autora a scénu s pedofilem.
Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
Tak trochu jsem se čtením této knihy otálela, protože je tu hodnocena trošku hůře než ostatní knihy autorky. O to víc jsem ale byla nadšena. Delphine de Vigan ovládá své řemeslo dokonale a od první do poslední strany hraje se čtenářem svoji hru. Odložit knihu bylo prakticky nemožné, stejně tak jako opět nehledat paralelu se svým životem, se svými pocity. De Vigan pro mne patří k několika málo autorům s nezaměnitelným stylem, které bezpečně poznám po přečtení pár stránek. Pro výsledný dojem určitě doporučuji tuto knihu číst až po Noc nic nezadrží.
Noc nic nezadrží
Delphine de Vigan
Klaním se autorce za tuto knihu. Příběh vlastní rodiny popsala na jednu stranu syrově a sugestivně, text však zároveň působí citlivě a křehce. V jedné rodině se přihodilo tolik smutných událostí, že nečíst biografický román, říkala bych si, že už to autor trochu přehání. Sám život ale většinou nepíše jen zcela smutné scénáře, tedy i z tohoto vyprávění je cítit určitá naděje a neuvěřitelná síla rodiny. Kniha způsobila, že jsem v průběhu čtení sentimentálně rozjímala o té svojí. Rozhodnutí Delphine de Vigan napsat tuto knihu rozhodně mělo smysl.