between komentáře u knih
Ze začátku mě to chytlo a příběh vypadal zajímavě. Brzy se z toho však stal nudný výčet technik bez příběhu. Ačkoliv to obsahuje zajímavé myšlenky, tak je to vleklá "učebnice", která se ze začátku snaží tvářit jako příběh.
Ze začátku mne khiha zaujala a první asi třetinu khihy jsem byl natěšený. Prostřední pasáž byla abstraktním utrpením (předpokládám, že zrovna za tuhle pasáž získala to umělecké ocenění :-)) a třetí třetina knihy byla zas zajímavá i když počáteční nadšení trochu vyprchalo po tom trápení v prostřední pasáži.
Básně tam jsou hezké, ale věnovat polovinu knihy próze, když je to o básnících je opravdu velmi divné a působí to přesně jak píše "tomlery" jako nevhodná propagace díla pana Kostihy. Bohužel to je charakteristycký rys i pro ostatní jím vydané sbírky básní.
Zajímavé čtení i některé názory. Ačkoliv cestopisy moc nečtu, tak mě to udrželo v zájmu o pokračování co bude dál. Pravdou je, že ke konci mi přišlo, že té skepse nad africkou situací už je v knize trochu moc. Ke konci cesty je rovněž znát únava z cestování a kratší rozepisování o posledních státech. I přes zmíněné, to bylo příjemné čtení a přestože člověk ne se vším souhlasí, tak to člověka přiměje k zamyšlení a utvoření si vlatního názoru a to je určitě dobře.
Khiha velmi věrně popisuje prostředí a osoby z různých sociálních vrstev a geografických míst Keni. I přes drsný charakter osudů je kniha čtivá a člověk je motivován zvědavostí číst stále dál.