belerofontes komentáře u knih

Přečetl jsem teprve prvních 150 stránek,ale musím říct,že tak dobrou knihu o středověku jsem snad ještě nečetl. Bloch se snaží přiblížit současnému čtenáři tehdejší realitu každodenního života a daří se mu to znamenitě.Je fascinující,že ač byla tato kniha napsána před 70 ley a do češtiny přeložena až za našich dnů pořád má co říci...
Například uvádí různé představy kolik bylo v době kolem roku 900 n.l. možné urazit denně kilometrů na koni,nebo po moři,proč tenkrát peníze nebyly tak důležité jako dnes, jaké byly výnosy vesnického hospodářství, jak probíhaly obchodní vztahy mezi lidmi,nebo jakou hodnotu měla tenkrát lidská práce...
Zkrátka snaží se čtenáři přiblížit co nejvíc tehdejší poměry,aby se do nich mohl vžít a lépe porozumět tehdejšímu světu.A to v běžných učebnicích a už vůbec v historických filmech nenajdete.
Nezvyknu psát názor před ukončením čtení,ale tady jsem musel udělat výjimku,protože tato kniha je výjimečná a určitě se k ní budu vracet.

6 13.02.2018

Myslím ,že jistě jedna z těch lepších Messnerovych knih v níž se snaží vysvětlit největší ze svých životních traumat a sice jak a proč zemřel jeho bratr Gunter Messner.V úvodu docela drsně a adresně oponuje kritikům z minulých let,kteří ho obviňovali že příliš riskoval a může nepřímo za bratrovu smrt a že dokonce ani nedosáhli spolu vrcholu Nanga Parbatu...

Každopádně je to smutný příběh.Po přečtení jsem si kladl otázku,proč znovu riskoval život na dalších osmitisícovkách i jinde,když už si to vyzkoušel na Nanga Parbatu.Je to opravdu jakýsi druh závislosti,tohle vyhledávání doteků se smrtí a stavy mysli,které člověk zažívá ve vysokých výškách s nedostatkem kyslíku.Pokud to člověk nezažije a nenakazí se tím,tak nepochopí...
Neuškodilo by,kdyby v knize bylo víc map a nákresů jak vlastně kdo postupoval.Jinak se čtenář dost ztrácí při různých místních názvech,nebo popisech.Pokud ovšem chcete číst něco z Messnera,je toto ta pravá kniha...

6 19.03.2017

101.žáložní policejní prapor,za své zhruba dvouleté existence zavraždil převážně zastřelením ranou do týlu přes 85 000lidí...
Autor hledá odpověď na otázku co vedlo tyto lidi, v civilu naprosto obyčejné k tomu,aby zabíjeli.Lidský a zvlášť dětský život před sto lety neměl takovou cenu jako dnes,přestože se v knize mluví o evropské civilizaci.Otřesná svědectví aktuální i pro dnešek,kterým ovšem paradoxně dnešním pohledem nelze porozumět.Ve válce totiž neexistuje právo a spravedlnost a proto vraždí i policie.

Nejsilnější stránkou knihy jsou citace výpovědí z poválečného vyšetřování.Jako například tato výpověď člena uvedené jednotky- kovodělníka z Bremerhavenu:

"Pokoušel jsem se,a bylo to možné,zabíjet jen děti.Bylo to tak,že matky vodily děti za ruku.Můj soused pak zastřelil matku a já jsem zastřelil dítě,které k ní patřilo.Protože jsem si odůvodnil,že to dítě nebude moci bez matky přece žít.Pro mé vlastní svědomí mělo být,abych tak řekl,uklidňující,že jsem vysvobozoval děti,které nebyly schopny žít bez matky..."

6 06.03.2017

Spolu s Civilizací jedna z nejlepších knih od N. Fergusona.
Až nezvykle bohatá fotodokumentace na knihu o historii,skoro jako v encyklopedii což lze jenom pochválit.
Kniha je rozdělena do šesti kapitol od předpokladů a vzniku impéria až do jeho rozkladu začátkem dvacátého století.
Autor často odbočuje a cituje knihy které nemám šanci nikdy přečíst,nicméně hlavně první půlka knihy se čte dobře,prakticky každý den jsem objevil nějaké nové vztahy a souvislosti o kterých jsem předtím nevěděl...
Je to kniha která slouží jako pojivo mezi neutříděnými vědomostmi nasbíranými ve škole v hodinách dějepisu,podává mnohé vysvětlení proč,co a jak se stalo zejména v historii 19 a 20 století,v impériu,které bylo co do počtu čtverečních kilometrů největší říší jaká kdy v dějinách existovala a ovlivňovalo politiku v celém světě.

6 11.09.2016

Naprosto úžasný cestopis ruského kormidelníka tragické Brusilovovy výpravy,která měla proplout podél sibiřských břehů Severním ledovým oceánem do Tichého oceánu. Loď Sv Anna vmrzla do ledu a po dvou letech driftu jí zhruba polovina z (21) účastníků opustila ve snaze dostat se k pobřeží po ledu...Z celé skupiny však přežil pouze autor knihy Albanov a ještě jeden námořník,jenž byli zcela zázračně a náhodně zachráněni jinou polární výpravou .Albanov pak napsal tuto knihu,která je jakýmsi retrospektivním deníkem.Je o to interesantnější ,že je to příběh který napsal skutečný život a ne fantazie spisovatelova.

EPILOG:
V roce 2010 (čili po sto letech) našla skupina ruských vědců v Zemi Františka Josefa zbytky po druhé části výpravy,která odmítla opustit loď...

6 22.03.2016

Bál jsem se,po přečtení zdejší recenze převzaté z webu Horydoly a po přečtení Messnerovy:Malloryho druhé smrti, zdali mě tohle bude bavit.Ale byla to skvělá a zajímavá kniha.
Mallory zde totiž nevystupuje jako hlavní hrdina,ale pouze jako jedna z postav,což umožňuje lépe porozumět událostem starým sto let.
Britové tenkrát šlapali bez map,komunikačních zařízení,oblečeni pouze do hedvábných košil,tvídových sáček a s několika páry ponožek na nohou. Kolona nosičů a zvířat určených k transportu do základního tábora dosahovala neuvěřitelných 8km,a stála na tu dobu obrovské peníze.Zprávy z expedice do Evropy putovaly až měsíc,a ani ti co byli v základním táboře neměli celé dny prakticky žádné informace o těch, co se snažili o vrchol... Byla to megaakce britského impéria,typická pro horolezectví dvacátého století.Conefrey pomocí dobových zpráv a osobní korespondence dokonale odhaluje vzájemnou soutěživost,nevraživot či odvahu jednotlivých aktérů.Hezky mluví o místních lidech a nosičích nákladu,kteří oddaně sloužili pro ně nepochopitelné věci a snažení.Dnes z toho všeho zbylo kupodivu pouze Malloryho jméno.Pro něj se stal Everest jakýmsi osobním náboženstvím,kterému obětoval rodinu i život.

Tato kniha mi pomohla pochopit i příčinu Messnerova obdivu k Mallorymu. Oba,i když v různém čase totiž usilovali o dobytí vrcholu bez kyslíku.Zatímco Finch-Malloryho souputník a konkurent neúnavně vylepšoval a propagoval kyslíkové přístroje bez nichž by ovšem Hillary později v roce 1953 neuspěl...

5 15.02.2023

Škoda,že jsme na překlad této skvělé knihy čekali téměř 120 let.Úžasné zpracování příběhů židovské Agady,tedy nezávazných komentářů biblických příběhů předáváných kdysi dávno převážně ústní formou.Jenom stvoření světa a osud Adama a Evy zabírají neuvěřitelných dvěstě stránek.
A přitom je to poutavé čtení,pro filozofy,kunsthistoriky, angelolofily,nebo prostě pro všechny,co chtějí znát hlubší významy,rabínské interpretace a souvislosti na první pohled jednoduchých příběhů.

Jak veliký byl strom Věčného života? Jak vypadá strom Poznání dobra a zla? Jaký je rozdíl mezi anděly Michaelem a Gabrielem,a jak strašný je anděl Smrti?Kolik měřil a jak nádherný byl Adam a proč žil pouze 930 a ne jak měl žít původně,tisíc let? Jak Satan svedl Evu a jak to měl dokonale promyšlené? Překvapilo mě například,že podle některých interpretací žil člověk v Ráji pouze hodinu...Mnoho a mnoho detailů,které zaujmou a komentáře k některým obrazům starých mistrů začnou dávat nový smysl.
Bavilo mě to!

5 30.11.2021

Nebýt komentáře Ruth Benedictové k tomuto příběhu v její analýze japonské společnosti (kniha Chryzantéma a meč) ,asi by mnou toto dílo zůstalo nepovšimnuto.Ona ale tvrdí,že V Japonsku je drama o 47 ponížených samurajích,které je založeno na skutečném příběhu, povinné čtení.Takže něco jako u nás Babička Boženy Němcové:-) Učí se o tom prý již žáci základní školy…

Toto vydání je psáno rodilými Japonci proto víc autentičtější,než převyprávěná americká Alvinova verze…

Musím souhlasit,že komentátoři co dramatičnost zde popsanou srovnávají se Shakespearem se nemýlí. Jakoby vedle mně po celou dobu čtení nějaký bubeník bušil na ony pověstné taiko bubny ,jako ve starých japonských samurajských filmech, a napětí hned od prvního dějství by se dalo krájet...
Pro našince však těžko pochopitelné jsou některé scény a to především ty,kde se vysvětlují různé pohnutky hlavních hrdinů a kterým bych bez přípravy Benedictovou nerozuměl ba dokonce bych se jim smál jako naivnímu blábolení.To co je pro nás servilnost až slizké sladké lichocení,je pro Japonce projev zdvořilosti.Význam slova "upřímnost" tam zase ztotožňují se svědomím a svědomitým plněním povinností.Ne to, že někdo řekne pravdu za každou cenu jako u nás... A konečně tím,že Japonská společnost je přísně hierarchizovaná nelze beztrestně zabít padoucha,pokud tento pochází z výše postavené společenské vrstvy.Je sice možné se padouchovi pomstít za zlo které provedl,ale pak je nutné přijmout odpovědnost a spáchat na sobě samém rituální sebevraždu (seppuku).Jinak by jeho potrestání byla pouze prachobyčejná vražda.("Smrt je lehká jako pírko,nic neznamená").Samuraj se stoickým klidem smrt rozdává,stejně jako jí přijímá a to je něco co mě ohromilo.

Čest u Japonce stála nade vším.Nad úplnou ztrátou majetku,nad totálním ponížením až do prachu země,stála dokonce i nad životem nejbližších…
Jistě, v dnešním moderním Japonsku se takhle již nežije.Globalizace téměř setřela rozdíly mezi „námi a nimi“.V chování či motivaci se prakticky téměř nelišíme.Ale část té staré historické duše,toho kulturního povědomí v nich zůstalo a rozhodně se vyplatí ji objevovat.

5 25.01.2020

Můj zájem o Galu podnítila návštěva jejího muzea ve Španělsku.Až donedávna jsem si totiž myslel,že byla Salvatorovou ženou a můzou a s tím jsem si vystačil.
Byla to však složitá osobnost a tento životopis mi pomohl poznat jednak kousek z dějin surrealistického hnutí,které autorka značně demytizuje(včetně Dalího) a konečně jsem hlavně i pochopil,že Gala -Salvator nebyl vztah manželský a milenecký,ale vztah matky a syna...!
Gala opustila svou 12 letou dceru a manžela,aby se věnovala Dalímu jako matka.Některé situace kde se popisuje její vztah s dcerou a prvním mužem(mimochodem surrealistou Paulem Eluardem) jsou drsné až nepochopitelné.Bohužel neznáme do detailů Galino dětství,které by mnohé vysvětlilo a životopis od Carmen Domingo je beletrizovaný,takže se nedá rozlišit co jsou fakta a co fikce.
Je ohromující jaký vliv měla tato žena na samotného Dalího.Říkává se,že malíř Vincent Van Gogh by nebyl nic dokázal bez bratra Thea a stejně tak Dalí by nebyl (komerčně) úspěšný bez Galy…Nyní po přečtení chápu proč se tak říká.


TIP :
V Katalánsku ve Španělsku existuje tzv. Dalího trojůhelník.Tři muzea v okruhu 30km věnována Salvatorovi a Gale.
1.Figueres- galerie s největším počtem uměleckých děl tohoto umělce kterou postavil ještě za svého života.Ve 4 patrech se můžete kochat jeho obrazy plastikami,nebo třeba šperky které vytvořil.Již samotná nápaditá stavba budovy muzea je Dalího dílo a je zde i jeho hrobka.

2. Cadaqués-Portligat .Dům-labyrint vzniklý propojením několika rybářských usedlostí na pobřeží Costa Brava kde Dalí prožil většinu života a kde byl seznámen s Galou.

3.Púbol. Dům vzniklý moderní přestavbou středověkého šlechtického sídla,které Dalí věnoval Gale. Sídlo v malé vesničce s překrásnou zahradou,fontánou,pomerančovníky a Dalího sochami. Uvnitř najdete mnoho předmětů a originálního nábytku z období kdy zde žila Gala.V podzemí muzea je její hrobka a vedle ní další prázdná hrobka původně určena asi Dalímu…

5 17.10.2018

(SPOILER) Dva díly ,téměř 660 stran textu,ale i nádherné byť černobílé ilustrace resp. překreslené fotografie, protože v době vydání knihy ješte tiskařské techniky nebyly na takové úrovni jako dnes. Psáno starým českým pravopisem a stylistikou což někdy trochu zdržuje,ale jinak se čte báječně a čtenář má tak pocit že se opravdu ocitl v 19.století a pluje spolu s námořníky Vegy...
Není to jenom cestopis a místopis,ale i historie objevů severovýchodního průplavu při mapování sibiřského pobřeží.Já osobně jsem nejvíc hltal Barentsův příěh,ale píše se zde i o kozáckých objevech a plavbě Behringa v ruských službách...
Přímo úžasné jsou kapitoly o dnes již zaniklém světě obyvatel západní sibiře Laponců a Samojedů.Ve druhém díle dokonce celé dvě kapitoly věnoval Čukčům-národu severovýchodní sibiře,kam se nedá ani dnes dostat jen tak snadno.Detailní ilustrace předmětů jejich dení potřeby a různé popisy situací dokreslují stav tohoto národa z konce 19. století.
Byl jsem překvapen informací,že kosti a kly mamutů jsou rozesety po pobřeží Východosibiřského moře, kde je prakticky nemožné je minout.A články na netu mu dávají za pravdu.Odhaduje se,že jenom v roce 2017 místní obyvatelé nasbírali cca 80 tun mamutích klů,které prodávají do ciziny...
V závěru druhého dílu jsem se bavil popisem měsíc trvajícího putování po Japonsku,které zrovna v tom období prožívalo reformní éru Meidži.Je až neuvěřitelné srovnávat Nordenskjoldovy zápisky z tehdejšího konce feudalizmu v Japonsku s dneškem,kdy tato země patří mezi nejvyspělejší státy světa.
Knihu jsem dlouho sháněl a nelituji čas u ní strávený...

TIP pro CESTOVATELE:
Pokud někdy navštívíte museum A Andreého ve městě Granna ve Švédsku,je zde k vidění poměrně zachovalý původní pozorovací koš jednoho ze stěžnů Vegy.

5 01.01.2018

Pro evropana naprosto nepochopitelné a děsivé příběhy bez pointy.Trochu se mi rozjasnilo až když jsem přečetl od Nansena-Život eskymáků ,nebo Freuchenův cestopis -Moje mládí v Gronsku a pak jsem tyto ponuré historky viděl v jiném světle.

Vždyť již v úvodu je napsáno,že nejde ani tak o obsah nebo děj toho či onoho příběhu ,ale o to JAKÝM ZPUSOBEM byl vyprávěn. A to je nepřenositelné obyčejným tištěným textem:
Takže, za dlouhé polární noci Eskymák stojící polonahý v iglů,ve stavu jakéhosi transu bušící na bubínek potažený tulení kůží...Napůl skřehotavým hlasem,napůl podivným zpěvem vypráví či spíše předvádí tyto příběhy plné hrůz ze záhrobí a naproti němu strachy se krčící jeho spoluosadníci...Fantastický umělecký zážitek bohužel z dob minulých a ze zemí nám totálně vzdálených ,který již nelze zažít.Které divadení představení z dnešní doby se mu vyrovná?
Kniha pro lidi zajímající se o národy za polárním kruhem a o etnografii.

5 01.04.2017

Malý rodokaps-120 stránek textu.Obtížně sehnatelný. Bohužel v češtině o tomto člověku vyšlo toho žalostně málo.Niall Ferguson ho ve svých Dějinách britského impéria nazývá supermanem viktoriánské éry.Neuvěřitelný člověk,který putoval tisíce kilometrů pěšky Afrikou v dobách,kdy běloši teprve začínali poznávat tento kontinent.
Knížka uvádí pouze část jeho putování a je bez jediné mapy.A přesto,když píše o kraji kolem řeky Zambezi jak vypadal v roce 1855 je to jako sen.Stáda slonů,antilop,buvolů a nosorožců, prohánějících se krajem beze strachu z lidí.Primitivní domorodé kmeny s podivuhodnými náčelníky od kterých vždy bylo nutné získat povolení k volnému průchodu krajem.Livingstone přestože během své cesty neměl peníze a později ani žádné zboží ke směně ,nikdy netrpěl hlady nebo nedostatkem.Bylo to dobrodružství a vášeň zároveň,kterou nelze již dnes zažít.
V závěru krátce popisuje i své pocity poté,co uviděl a objevil jako první evropan Viktoriiny vodopády.

TIP PRO CESTOVATELE:
Poblíž skotského města Glasgow,se nachází "David Livingstone Centre"-malé muzeum v úžasné zahradě.Zde je k vidění několik artefaktů ze života tohoto skromného muže,jako osobní předměty,mapy nebo dopisy,které psal,dokonce je zde vystavena jeho špatně srostlá pažní kost po zranění lvem,ze kterého zázračně vyvázl jako mladý muž.
Když zemřel, tělo po smrti z vděčnosti jeho společníci nabalzamovali a pak nesli pěšky 2400 km k mořskému pobřeží,aby bylo po 8 měsících putování dopraveno do Wesminsterského opatství,kde je pohřbeno.

5 02.06.2016

Jak již je napsáno nahoře v anotaci je to opravdu docela drsné čtení plné násilí duchů převtělování,pobývání na onom světě ale i fekálií a kanibalizmu. Nic pro slabé povahy.Příběhy naprosto rozdílné od řeckých bájí a pověsí.Božena Němcová se svou sbírkou českých pohádek by zaplakala,ač to byla otrlá žena.
Přesto však fascinující vyprávění eskymáckých mýtů od etnografa Knuda Rasmussena,který jich sesbíral daleko víc. Uvedená kniha je pouze výběrem z nich.
Neměla by chybět v knihovně nikoho kdo se zajímá o národy žijící za polárním kruhem.Nebýt Rasmussena a jeho vášně pro tento lid,nikdybychom se o nich tolik nedozvěděli.Knize jsem však lépe porozuměl až poté,co jsem četl něco o Eskymácích od Rasmussena ,Freuchena nebo Fridtjofa Nańsena...

5 21.04.2016

Skvělý dobový cestopis jednoho z 18 šťastlivců (původně jich vyrazilo na pěti lodích přes 230) jenž se živí vrátili z Magallhaesovy plavby kolem světa.Jedna z nejnebezpečnějších a nejneuvěřitelnějších cest,jaká kdy byla podniknuta.Podává okolnosti plavby a popisuje i smrt Magallhaesovu na Filipínách.Tenká knížečka co se dobře a rychle čte,protože Pigafetta se příliš detaily nezabývá.Není to deník plavby-ten by jistě zabral několik set stránek ale zpráva.Nicméně i to nám musí stačit.
Nedovedu si vůbec představit v jakých podmínkách se tísnili po více než dva roky tito námořníci .
Z výpravy se vrátila pouze jediná loď s nákladem hrěbíčku,který však po prodeji pokryl vynaložené finanční prostředky na celou výpravu.Je až srandovní,že dnes koupíte hřebíček v každé samoobsluze za pár korun,ale tenkrát byl vzácným zbožím...
Pro Magallhaese tato cesta byla tragédie, protože přišel o majetek,rodinu a dokonce i o svůj holý život. Jeho plavba a jeho jméno se však stalo nesmrtelnými.

5 30.03.2016

Povídání pro lidi,co rádi čtou o životě a přírodních podmínkách za polárním kruhem. Je rozdělena do dvanácti kapitol,přičemž každá je pojmenována podle jednoho měsíce v roce... Freuchen čtenáře seznamuje s tím co dělají v tomto období Eskymáci,jak vypadá počasí,jaké druhy zvířat a ev. rostlin lze spatřit...
Text je tak obsáhlý,že by se hodilo víc než jenom těch pár obrázků a fotografií -které jsou čtenáři k dispozici.Protože když čteme popis již pátého ptáčka s bílým peřím a červeným zobáčkem trochu se dostáváme do zmatků...
Jinak ale ve vyprávění naprosto podrobně zachycena příroda a její změny v oblastech kam se dostanou jenom movitější turisti či výzkumníci.Každý,kdo se touží podívat do Gronska na Špicberky,či daleko za polární kruh by měl tuto knihu číst...

Je jedním z nejlepších vyprávění o Eskymácích co jsem kdy četl.Místy nostalgickým o tom jak to vypadalo v Grónsku ve dvacátých letech minulého století.Dánové Freuchen a Rasmussen zde budovali obchodní stanice pro obchod s kožešinami a zároveň studovali život posledních pravých původních obyvatel.Freuchen je dobrý vypravěč,některé historky ze života Eskýmáků jsou drsné až šokující. A ač se děj odehrává v oblastech ledových pouští kde by většina z nás zahynula ztrátou orientace,zimou nebo hlady,popisy prostředí nenudí.Naopak když jsem vzal knihu do rukou,okamžitě jsem byl přenesen na grónský ledovec,všude jsem slyšel skučící vítr a cítil třeskoucí mráz...
Autor ačkoliv byl rodilý Dán, považoval Grónsko,tuto poněkud drsnou a jednotvárnou zemi,která mu poskytla absolutní svobodu pohybu a konání za svůj pravý domov..
Na civilizaci zahořknul,cítil se v ní podveden a nesvůj...

5 30.03.2016

Hlas hory je ve vnímání hlavního hrdiny (Šingo) předtuchou blížící se smrti.Japonci v duchu šintoistické tradice své prožívání a pocity hodně vnímají skrze přírodu a umí to lépe vyjádřit než my.Nemám příliš v oblibě lyriku s nekonečnými popisy přírody,ale tohle je zcela něco jiného.Šingova navenek strohá až bezemoční (jak jinak u Japonce!) konverzace s rodinou kontrastuje s jeho neuvěřitelně bohatým vnitřním světem vyjádřeným v krátkých pozorováních změn přírody v jednotlivých ročních obdobích.Příběh je jednoduchý,ale Kawabata dosáhne touto metodou svého.Šingovi jsem zcela porozuměl...

Z doslovu ke knize od překladatele pana Límana jsem navíc pochopil,že román lze chápat ve druhé rovině i jako popis generačního konfliktu staréjaponské generace a "drsné" generace jenž aktivně prožila a nesla na svých bedrech II. sv. válkuOpravdu moc působivé.

I když jsem dlouho žil na vesnici, dokonce v bezprostřední blízkosti lesa,nikdy jsem hlas hory neslyšel...Možná to bylo proto,že nemám ten správný věk,možná jenom tím,že neumím naslouchat tak,jako Šingo.Nyní si však budu dávat větší pozor :-)

4 18.03.2020

Možná jste někdy zažili situaci,kdy zajdete do kina na japonský film a během promítání kinosál opustí dve třetiny lidí.Všichni nadávají,že je to blbost na kterou se nedá dívat. Jednání lidí na filmovém plátně jim přijde nepřirozené nebo čímsi podivné
Tato kniha mnohé z chování těchto filmových ale i literárních hrdinů objasňuje. Japonská společnost je na rozdíl od té naší,která je postavena na soutěži ,založena na hierarchii a od toho se to celé odvíjí. Jestli je to dobře nebo špatně nedokážu hodnotit.Každopádně přežila tisíce let v konkurenci ostatních civilizací,těší se obrovské prosperitě a musíme to brát jako skutečnost
O kvalitě knihy svědčí již samotný fakt,že poprvé vyšla v roce 1946!Původně byla napsána jako armádní objednávka na dotaz,jak se budou Japonci chovat po porážce ve válce a až do současnosti vychází v nových a nových vydáních jak na Západě tak i v Japonsku.Ačkoliv samotná autorka nikdy Japonsko nenavštívila,byla tak empatická,že dokázala na základě rozhovorů z rodilými Japonci,studiu literatury,nebo i sledováním filmů napsat tuto brilantní analýzu,která přetrvala roky a pořád se objevuje v citacích (proto to české vydání).
Je pravdou,že kniha je zejména ve druhé polovině velmi obtížná na pochopení například rozdíly mezi japonským a čínským Budhizmem jsem fakt nedával a poznámky o výchově dětí na nočník v Japonsku mi přišly trochu přitaženy za vlasy.Na druhé straně jsem se po jejím přečtení začal více zajímat o některé japonské literární autory a těším se,až znovu shlédnu japonský film,protože se na něj budu dívat zcela jiným pohledem než doposud.

4 26.12.2019

Dávám plný počet hvězd,protože autorka se snaží o pohled na tuto válku jak z ruské tak z francouzské strany.Demytizuje trochu roli Kutuzova,ale i ukazuje,že násilí plodí další násilí,které je však násobkem toho předcházejícího...Četné citace svědeckých výpovědí účastníků událostí (snad v poměru 1:1 spolu s vysvětlujícím textem) číní z jinak nezáživného popisu plného vojenské terminologie nesmírně emotivní až románové čtení.Bylo to gigantické tažení,které si sotva dnešním pohledem lze představit.Jenom koní vyrazilo do Ruska přes 160 tisíc.. a co teprve ta masa lidí,která pochodovala dlouhé týdny jednou prašnou silnicí na Moskvu.
V kapitole s názvem:Nastupuje "generál Zima"jsem obtížně rozdýchával neskutečně drásající reálné vzpomínky přeživších(viz citát níže).
Tato publikace je přehlednější a pro laiky rozhodně čtivější než recentně vydané obsáhlé Kovaříkovo dílo:Napoleon v Rusku.


str. 263
bezhlavý až apokalyptický přesun civilistů a raněných vojáků jediným zbylým mostem přes ledovou řeku Berezina v listopadu 1812 ,kde zahynulo několik desítek tisíc lidí vypadá ve vzpomínkách jednoho z vojáků takto:
"od této chvíle nikdo nemyslí na nic jiného a nezná jiný cíl než dostat se na jediný most který ještě stojí...Do této kompaktní masy buší kule a granáty,křik těch nešťastníků zaniká v burácení děl a sykotu koulí a dav se v novém záchvatu posedlosti hrne k mostu.Kolem mostu se už vrší hromady lidských těl a koní,ušlapaných,nebo smrtelně zasažených střelbou.K mostu se nedá dostat jinak než když se po nich šlape a nepřestává přitom bojovat.Čas od času vlny a ledová tříšť mrtvoly odplaví,jejich místo ale hned zaujmou další.konečně přichází noc,střelba slábne a nakonec utichá úplně.
....nezbývalo nic jiného než prokopat něco jako průchod celou tou hromadou lidských mrtvol,zdechlin koní a převrácených nebo rozbitých vozů...

4 04.10.2019

Málokterá událost ovlivnila dějiny druhé poloviny dvacátého století tak,jako bitva o Stalingrad.Stále o ní vycházejí nové a nové knihy.Tato však je jiná v tom,že podává její průběh autentickým pohledem
bojujících vojáků německé armády.
Příběhy vojáků mají jednotný formát,jako by byly pořízeny někde na policejní stanici,což mi později při čtení trochu vadilo. Ovšem v každé kapitole se dají najít šokující historky svědčící o absurditě a krutosti války.Nejpůsobivějších je zhruba posledních 30 stránek -poslední tři svědectví vojáků kteří přežili život v zajateckých lágrech (z původní obklíčené třísettisícové armády,se do Německa po válce vrátilo pouhých 6000 mužů).Jejich zprávy teprve popisují tu pravou apokalypsu a peklo na zemi.Škoda,že zatím nejsou k dostání podobné a objektivně psané knihy i z pohledu Rusů...
Knihu mohu vřele doporučit ani ne tolik zájemcům o vojenskou historii,ale především lidem zajímajícím se o autentická svědectví,nebo pokud chcete více proniknout do psychologie lidí vystavených válce...

4 11.09.2019