Anyzz komentáře u knih

Na zadní straně obálky se tísnilo několik zdlouhavých recenzí a kritik na tuto dojemnou knížku, a mě i napříč tomu upoutala ta nejkratší z nich: "Povzbudivý příběh, který vás rozpláče i rozesměje." Nic totiž tuto knihu nevystihuje lépe, jako těchto sedm slov. Neboť s Ovem jsem zažívala neustálý kolotoč pocitů, střídající slzy a neskrývaný smích.

A pak.. tak moc jsem nechtěla číst ty poslední stránky, tak moc jsem se tomu bránila, protože jsem po celou dobu tušila, že jednou ten okamžik přijde a já jsem se za žádnou cenu nechtěla stát svědkem Oveho smrti. Měla jsem totiž od první chvíle jedno neskromné přání - přála jsem si, aby muž jménem Ove žil věčně.

10 21.11.2016

Toužila jsem si ho přečíst už dávno, už dávno mě to k tomu chlapci se zlatými vlásky táhlo, ale odjakživa jsem měla obavy, že bych Malého prince nedokázala pochopit. Věděla jsem, že do něj musím dospět. A myslím, že právě nastal čas na naše seznámení.
S Malým princem jsme si padli do oka hned na prvních stránkách. Vzhledem k mému výtvarnému umění a jeho představě o uzavřeném a otevřeném hroznýši jsem v něm našla další, hlubší zalíbení. Ale to, co mi Malý princ dal, to už mi nikdo nikdy nevezme: "Správně vidíme jen srdcem - co je důležité, je očím neviditelné."
Svým názvem se jedná sice o Malého prince, ale pro mě zůstane navždy mým velkým Malým princem.

17 31.01.2016

Přála bych si umět vylíčit, jaký dojem na mě "Dívka" udělala, ale má slovní zásoba je asi příliš omezená anebo prostě jen nenacházím slova, která by správně popsala mé dojmy a pocity. Nešlo to, přísahám, nešlo se od "Dívky" odrhnout. Nevím, jak to paní Moyesová dokázala, ale jakmile jsem dočetla poslední slova knížky, měla jsem obrovské nutkání, obrovskou touhu si knížku přečíst zas a znova, zas a znova a pořád dokola. Pro mě to byl naprosto strhující zážitek.

Nemohu si ještě odpustit alespoň nepatrnou zmínku o postavě německého Kommandanta. Nemám tušení, co konkrétně ve mě tyto city vyvolalo, ale od samého začátku - a to i ve chvílích, kdy už i Sophie ztrácela naději a víru v Kommandantův slib - já mu věřila. Bezmezně jsem věřila nepříteli a ani na okamžik jsem nepomyslela na to, že by dohodu porušil. V mých očích ten mužský představoval nesmírné charisma. Samotnou mě šokovalo, jak mě tenhle Němec dokázal tak silně okouzlit...

Jediné, čeho opravdu lituji, je, že nemám na výběr šestou hvězdičku. Patřila by rozhodně té odvážné, obětavé, dychtivé "Dívce", které jsem toužila být ochránkyní v časech zlých i těch lepších (kterých mimochodem moc nebylo). Ona mě dostala. Děkuju, Jojo.

22 24.01.2016