amurek komentáře u knih

Kniha o přeměně „vlastního já“ hlavní hrdinky Suzan. Příběh plný zvratů v jejich rozhodnutích. Jedinou vzniklou událostí začala Suzan přemýšlet jinak a dovolila si do té doby nevídané – připustit si lidi k tělu a nejen přijmout od nich pomoc, ale dokonce o ni i požádat. A co se týče rodinných vztahů, které formovaly její život, není to nic, čemu by se nedalo uvěřit. Jak se říká „život píše romány“.

3 30.07.2019

Knihu jsem koupila pro vnoučata a nešlo jinak, než si ji přečíst. Děti se dozví díky maličkému, čerstvě narozenému mývalkovi zábavnou formou spoustu informací nejen o životě mývalů, ale také o tom, jak je těžké zachránit opuštěná nebo nemocná mláďata. Dětem se určitě budou líbit také nádherné fotky a ilustrace.

2 15.12.2021

Kniha „Rychlé meditace pro zklidnění těla a mysli“ není kniha pro jedno přečtení. Ke správnému nasměrování myšlenek a naučení meditačních technik se ke knize budu určitě vracet. Stejně tak k některým pasážím knihy, jako např.:
„Žijeme-li hlavně minulostí a budoucností, jsme nervózní a nespokojení. Příjemné chvíle, na něž se těšíme, jsou často jen sny, příliš křehké a nespolehlivé, aby nás skutečně naplňovaly štěstím. Potěšení a radosti přítomného okamžiku přitom máme na dosah ruky“.
„Harmonický život je důležitější, než touha po dokonalosti“.
„..pokud se vaše mysl nedokáže soustředit, myšlenky těkají a hlavou se vám honí tisíce věcí, budete často ve stresu, zmatení a nedokážete ani relaxovat“.
Dle jednotlivých pasáží je moje strategie pro začátek jednoduchá: zklidnit mysl řízeným dýcháním, vychutnat si kávu všemi smysly a soustředit se při tom na něco konkrétního – např. jak inteligentní plastelína mění pomalu svůj tvar…. Později se toho snad naučím více. Koneckonců, jak píše Eric Harrison, s vyšším věkem bychom měli být moudřejší, měli bychom lépe znát své možnosti a hledat v životě rovnováhu, ne dokonalost.

2 31.12.2019

Dobře napsané dílo z období po sametové revoluci. Pro ty, kdo toto období prožili již jako dospělí, je to připomínka změn, které nastávaly ze dne na den. Něco se však nezměnilo a jak se píše v knize, je to vyjádřeno již v moudrosti Římanů: Quod licet Iovi, non licet bovi - zákon někomu velkou loupež toleruje, kdežto jinému malou trestá.
Určitě si ještě nějakou knihu od Karla Pecky přečtu. Lákají mě Malostranské humoresky a Motáky nezvěstnému. Po přečtení knihy Svůdnost černé barvy věřím, že mě nezklamou ani další autorova díla.

2 28.12.2019

Po této knize jsem šáhla díky čtenářské výzvě. Ze začátku jsem měla docela problém se do ní začíst, nicméně mě to s každým dalším náznakem „něčeho“ přimělo číst dál a dál. Od konce knihy jsem však čekala víc. To odevzdání se jednotlivých postav přidělenému osudu mě docela deprimovalo. Styl psaní K.Ishigura je pro mě nový, ale zaujal mě natolik, že zvažuji, kterou knihu tohoto autora si v budoucnu ještě přečtu.

2 16.05.2019

Ač smutná, přece jen je to jedna z mých oblíbených knih. Patří mezi ty knížky, které občas vytáhnu z knihovničky a přečtu si třeba jen určitý úryvek. Po delší době jsem si ji v rámci výzvy opět přečetla celou. A jak již napsali někteří přede mnou, člověk si při čtení tohoto příběhu uvědomí, že zdraví je opravdu to nejcennější, co máme.

2 16.03.2019

Knihu jsem četla poprvé před mnoha lety a pamatuji si, že se o ní v té době hodně diskutovalo, stejně tak jako o knize My děti ze stanice ZOO. Stejná tématika, jiný úhel pohledu, jiný příběh. Přesto mnoho společného. Drogy, citové vydírání, destrukce rodiny, sliby, krádeže, bezmoc, naděje, zklamání, … Smutný, ale dobře napsaný příběh z pohledu milující matky drogově závislého syna. Knihu jsem si ráda znovu přečetla a mohu ji jen doporučit.

2 10.03.2019

Kniha se četla dobře, i když cestopisných údajů v ní bylo opravdu pomálu. Líbilo se mi, že některé části deníku byly vtipně napsány rádoby z pohledu malého Míši. Rodina Sztulova má můj obdiv, jak všechno zvládala.
V souvislosti s touto knihou jsem dostala doporučení na podobnou, a to „S dětmi, vozíkem a nočníkem“ – tak snad někdy natrefím i na ni.

1 18.04.2019

K této knize mě přivedla čtenářská výzva 2019. Naposledy jsem četla verše jako dítě školou povinné a odrazovaly mě od nich následné povinné rozbory básní. Verše v této knize se mi četly kupodivu velmi dobře. Možná je to i tím, že je jaro, příroda se zrovna probouzí a to, co chtěl autor svými verši vyjádřit je právě souznění člověka s přírodou a jeho pohled na život. Dovedu si přestavit, že si sednu večer pod strom na lavičku a po celodenním shonu se zklidním například básní „V modřínech“ jejíž konec zní: „Modřínů vlající chocholy nad hlavou šuměly mi, les v nitro vcházel mi pomalu a všemi smysly mými.“

03.04.2019