Alma-Nacida komentáře u knih
Tak já nevím, závěr mi přišel nějak překotný, připadá mi, že to není právě vrcholné dílo paní Christie. Za ně lepší průměr.
Na mě víc esoteriky a poetiky, než jsem ochotná hodnotit jen a jen kladně. Někdy mi to přišlo už moc na sílu, buď bych trochu ubrala na rozsahu, nebo přidala na fotografiích. Možná jsem taky čekala něco trochu odlišného, víc vědy a míň poetiky. A pak se taky obávám, že překlad je poněkud doslovný a někdy jsem se v tom přílivu slov ztrácela, stejně jako moje pozornost.
Jednohubka chvílemi vtipná, chvílemi poněkud uspávající svou jednotvárností, ale možná to už bylo tím autorovým přijetím lenochodího životního stylu. Rozhodně kladně hodnotím, že oproti jiným knihám - návodům na spokojený život si tu autor uchoval nadhled a smysl pro humor. Taky ilustrace jsou fajn. Takže celkově bych hodnotila třemi a půl hvězdami.
Anotacím sice moc nedůvěřuji, ale tahle byla úplně mimo mísu. Nerozumím tomu, za co dostala kniha ta ocenění - vyšetřovatel je rozháraný jak sousedova čuba a mimořádně nedovtipný, a nebo tu hraje roli Watsona. Jediný Sherlock by mohla být Marienka, ale ta se v ději nevyskytuje až do poloviny knihy, ne-li více. Co se stalo pohřešovanému mě napadlo ihned poté, co jeho rodina dostala tajemné dopisy a NIC se nestalo.
Říkala jsem si, že takové rozvleklosti by se snad už autor nemohl dopustit, aby opakoval celé dlouhé odstavce, které se odehrály na začátku knihy, ale ono jo. To asi bude to umělecké zpracování.
Poslouchala jsem jako audioknihu a šílené hudební předěly jen mé utrpení zvyšovaly. Chjo, ano, sice je většina detektivů v knihách nadpřirozeně chytrých, ale asi je to proto, aby se čtenář neunudil s smrti. Teď teda vím, co si Avi kupoval k večeři, co si myslel úplně kdekoli a jak dlouho u něj doma nebyla na návštěvě žena, ale vůbec mi ho to všechno nezlidštilo. Šel mi na nervy pořád stejně. A ten jalový závěr, kdy Avimu Marienka vyloží v patnácti větách, co si nejspíš musí myslet každý čtenář už od onoho "tajemného" odhalení! Jedině snad že by měl Avi pravdu a v Izraeli se nepsaly žádně zajímavé detektivky. Tomu ale tak docela nevěřím, romány a humor mají podle mě povedený.
Zase jeden z mých návratů, který se mi tentokrát netrefil do noty. Je to dílko z období romantismu a tehdy zkrátka byla společná sebevražda milenců romantická, ale mně na tom nepřipadalo nic krásného, spíš mě to uvrhlo do deprese. A tak kniha poputuje o knihovničku dál.
Je to takové hodně americké v tom nepříliš kladném smyslu slova, chce to něco sdělit, i když poněkud polopaticky, místy je to čtivé i zábavné, ale pořád se mi zdá, že je příběh natahovaný, anotace moc bombastická a na třetině úspěchu se podílí obálka, která nabourává odhodlání NEŽRAT SAKRA TO SLADKÝ. :)
To bylo výborné, napínavé, propletené a i překvapivé, alespoň v závěru. Zatímco Vlámský obraz mě iritoval do té míry, že jsem knihu odložila, tady to byla jízda až do konce.
Příjemné překvapení, svěží věc sice plná humoru, ale pod ním je to docela temný příběh, nebo si možná do děje promítám nějaké své vzpomínky. Každopádně je to dobrá kniha.
Tak to bylo opravdu velmi podivné, spíš než strašidelné. Zas narážím na kulturní bariéry. ;)
Jako u většiny knih - návodů na život, buď vcelku, nebo na jeho různé situace či etapy, je něco zajímavé, něco divné, něco nepoužitelné a mnohé neproveditelné. :) Co s tím, že člověk ví, co by měl, když neví, jak se k tomu přesvědčit, neboť mu to není vlastní? ;) A jo, něco se dá natrénovat, ale z prasete závodního koně neudělám a zatraceně rychlá svině být nechci.
No jo, no, starý zákon mi vždycky připadal čtivější a inspirativnější, a lidé v něm skutečnější. Je to s podivem, přes tu propast času a různých interpretací. Nakonec to, co hledám v literatuře, jsou vždycky příběhy, a ty jsou v něčem podobné, když jsou o lidech.
Knihobudka potěšila, protože jsem tuhle knihu četla kdysi dávno, ještě jako svobodná holka, a dokonce jsem si pamatovala název a že se mi kniha líbila. :) Bylo to fajn čtení i s tím třicetiletým odstupem, i když reálie se už poněkud změnily.
Vynikající encyklopedická kniha, asi nejrozsáhlejší tohoto typu u nás, rozhodně aspoň pokud jde o obrazovou část.
Čtivě napsaná kniha plná informací o komplikovaném období českých dějin.
Sonda do národního i osobního svědomí je náročné čtení a některé paralely s naším prostředím v postkomunistické době jsou poněkud děsivé, ačkoli tady by asi nikdo neočekával japonské pojetí záchrany cti sebevraždou.
Klasika z taťkovy knihovničky, náročné čtení, které se mi ale zapsalo do paměti nesmazatelně. Postavy jsou velmi živé, skutečné, takové mistrovství realismu.
Znala jsem Heymovy Křižáky na Západě a pamatuji si tu radost z objevení této knihy po roce 1989. Je to velmi dobrá kniha a bohužel je aktuální i teď, a asi bude vždycky.
Moje oblíbená knížka s nezapomenutelnými "hláškami" jako: Jedeme do pouště, tam nic neutratíš. Nebo: Co je to za ráci? -To je za ráci fenek.- Fenek čeho? - Fenek fenka.-
Tady nečekejte, že snad bude happy end, to ne. Ale když jsem kdysi tuhle knihu objevila a s ní i další od Cronina, byl to krásný zážitek. Dnes se už píše trochu jinak, a tak z nostalgie hodnotím o hvězdu výš.
Je to trochu tajemné, trochu romantické a závěr vás možná překvapí. Jednu dobu to byla moje oblíbená kniha, takže jí to přidává jednu hvězdu v hodnocení, podobně jako u Španělského zahradníka od téhož autora.